1 As 300/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 81/2016- 31 - text 13 pokračování 30A 81/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Ing. P.M., bytem …, zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem, se sídlem Domažlice, náměstí Míru 143, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2016, čj. ŽP/1531/16, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobou ze dne 17. 4. 2016, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou dne 18. 4. 2016, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2016, čj. ŽP/1531/16 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím Městského úřadu Horšovský Týn (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „městský úřad“) ze dne 25. 11. 2015, čj. MUHT 10920/2015 (288/2014 ŽP/TÝ) (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“) bylo rozhodnuto tak, že žalobce jako zemědělský podnikatel (dále jen „chovatel“) neučinil v době od 22:00 hod. dne 26. 6. 2014 do 12:00 hod. dne 27. 6. 2014 opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat (skotu). V této době unikl skot z pastviny chovatele na soukromý pozemek jiného vlastníka za domem čp. 12 v obci X, p. č. dle X v k. ú. X. Došlo tak k nesplnění povinnosti plynoucí z § 11 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), a tím ke spáchání správního deliktu podle § 27a odst. 4 písm. e) tohoto zákona. Za tento delikt byla chovateli v souladu s § 27a odst. 20 písm. c) zákona na ochranu zvířat proti týrání uložena pokuta ve výši 7.000,- Kč (výrok I.). Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč (výrok II). K žalobcovu odvolání bylo napadeným rozhodnutím v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), do prvoinstančního rozhodnutí ve výroku I. mezi slova „z pastviny chovatele“ a na „soukromý pozemek“ vložen text: p. č. X v k. ú. X; uložená pokuta byla snížena na 3.000,- Kč. Ve zbytku bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Správní řízení je upraveno správním řádem. Práva a povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany zvířat proti týrání, včetně požadavků na jejich kvalifikaci a odbornou způsobilost a další požadavky a podmínky ochrany zvířat upravuje zákon na ochranu zvířat proti týrání. [II] Žaloba Žalobce namítal nezákonnost napadeného i prvoinstančního rozhodnutí pro důvody, který uplatnil již jako důvody odvolací v doplnění svého odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, tj. že podle § 27a odst. 4 písm. e) zákona na ochranu zvířat proti týrání se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako chovatel hospodářských zvířat dopustí správního deliktu tím, že neučiní opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Ve výroku prvoinstančního rozhodnutí není uvedeno, že by žalobce, který je tam označován jako „Zemědělský podnikatel Ing. P.M., IČO: X, se sídlem …, … (dále jen „chovatel“)“, neučinil příslušná opatření jako chovatel hospodářských zvířat. K tomu, aby se podnikatel, byť je podnikatelem zemědělským, dopustil zmiňovaného správního deliktu, musí být chovatelem hospodářských zvířat a taková skutečnost musí být uvedena ve výroku rozhodnutí. Jestliže prvoinstanční správní orgán ve výroku I. svého rozhodnutí neuvedl, že se žalobce dopustil správního deliktu jako chovatel hospodářských zvířat a není tam uvedeno ani to, že se jednalo o hospodářská zvířata (skot) chovaná žalobcem, a nápravu neučinil ani žalovaný, je napadené rozhodnutí žalovaného ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím nezákonné. K tomu žalobce dodal, že vůbec nejde o formalismus. Chce-li stát někoho trestat, musí především stát prostřednictvím moci výkonné dodržovat své povinnosti stanovené Ústavou, Listinou základních práv a svobod a zákony. Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, který stanoví zákon. Není to osoba stojící vně správy, kdo by měl prokazovat, že se nedopustil nějakého jednání, respektive správního deliktu. Naopak, je to úředník jako reprezentant výkonné státní moci, kdo musí prokazovat jednání osoby stojící vně správy a její odpovědnost. Žalobce nadále trval na tom, že mj. i v inkriminované době, tedy od 22:00 hodin dne 26. 6. 2014 do 12:00 hodin dne 27. 6. 2014, jím byla jako chovatelem ve vztahu k jím chovanému skotu učiněna nezbytná opatření k zabránění úniku tohoto skotu z části pastviny pro skot vyhrazené, a to ohrazení této části pastviny v místech neopatřených oplocením funkčním a spolehlivě účinným elektrickým ohradníkem. Žalobce nadále namítal, že v řízení o správním deliktu nebylo ze strany správních orgánů zjištěno, natož aby bylo prokázáno, že od 22:00 hodin dne 26. 6. 2014 do 12:00 hodin dne 27. 6. 2014 žalobce neučinil opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat (skotu) a že by v této době unikl skot z jeho pastviny na soukromý pozemek jiného vlastníka za domem čp. 12 v obci X, p. č. dle X v k.ú. X, tedy že by žalobce porušil nějaké své zákonné povinnosti (§ 11 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání) a že by se dopustil správního deliktu podle § 27a odst. 4 písm. e) téhož zákona. Napadené rozhodnutí je tedy nesprávné a nezákonné, pokud jím bylo zčásti změněno a ve zbytku potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že z oznámení Policie ČR, obvodního oddělení Holýšov, ze dne 23. 7. 2014, jehož součástí je úřední záznam o porušení zákona ze dne 27. 6. 2014, fotodokumentace a úředního záznamu ze dne 22. 7. 2014, vyplývá, že v době od 22:00 hodin dne 26. 6. 2014 do 12:00 hodin dne 27. 6. 2014 vnikl žalobcův skot na soukromý pozemek za domem čp. 12 v obci X pozemek X (minimálně v této době se tedy skot nacházel mimo pozemek, který je užíván k jeho chovu) a že pozemek pastviny pro skot není oplocen, ani opatřen ohradníkem, hranici předmětných pozemků tvoří jen nefunkční vodní náhon. Žalobce namítal, že z podkladů zmiňovaných prvoinstančním správním orgánem rozhodně nevyplývá to, co správní orgány uvádějí, respektive na čem staví svá rozhodnutí, tj. že v době od 22:00 hodin dne 26. 6. 2014 do 12:00 hodin dne 27. 6. 2014 vnikl žalobcův skot na soukromý pozemek za domem čp. 12 v obci X, respektive že minimálně v této době se skot nacházel mimo pozemek, který je užíván k jeho chovu. Toto je naprosto nepodložený závěr správních orgánů, který nemá oporu ve spisu ani v dokazování a je v rozporu s realitou. Správní orgány obou stupňů vůbec nezjišťovaly ani nezjistily, jaký pozemek či jeho část, nebo jaké pozemky či jejich části, jsou užívány k chovu skotu ze strany žalobce. Jestliže správní orgány nezjišťovaly a nezjistily, kde měl žalobce v inkriminované době umístěn a zabezpečen jím chovaný skot, jsou zcela irelevantní jejich nepodložené úvahy o tom, že pozemek pastviny pro skot není oplocen ani opatřen ohradníkem a že hranici pozemků tvoří jen nefunkční vodní náhon. Správní orgány si měly v prvé řadě udělat jasno v pozemkových parcelách na inkriminovaném místě, což zjevně neučinily, a tomu odpovídají i jejich nesprávné a nepodložené úvahy, na nichž se za každou cenu snaží dosáhnout toho, aby byl žalobce nucen platit pokutu. Kde vzal žalovaný podklady pro změnu prvoinstančního rozhodnutí tak, jak uvádí ad I. žalobou napadeného rozhodnutí, vůbec není zřejmé a rozhodně tak po právu nemohl učinit bez toho, aby před vydáním napadeného rozhodnutí vyrozuměl žalobce a umožnil mu se před vydáním rozhodnutí v odvolacím řízení vyjádřit k novým podkladům a uplatnit svoji obhajobu. Z podkladů a provedených důkazů se jednoznačně podává, že policisté ani nikdo jiný, tedy ani žalovaný, v rozhodné době nezjišťoval, zda žalobce učinil nebo neučinil nezbytná opatření k zabránění úniku skotu z pastviny, tedy z ohrazené části pozemku, kde byl skot v inkriminované době umístěn, a nikdo nejpozději dne 27. 6. 2014 do 12.00 hodin ani v nejbližší době poté nezjišťoval a nezjistil, že by bylo oplocení a elektrický ohradník okolo části pozemku, kde byl tehdy umístěn skot, nějak porušen nebo že by byl elektrický ohradník nefunkční. Přestože žalobce uplatnil tuto námitku i v odvolacím řízení, žalovaný se k tomu nevyjadřuje, což má samo o sobě za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Podle názoru žalobce nebylo v řízení před správními orgány spolehlivě zjištěno a prokázáno ani to, že na pozemku p. č. X v k.ú. X byl skot, natož pak aby bylo prokázáno to, že se jednalo o skot žalobcův, jak nepodloženě tvrdí správní orgány obou instancí a staví na tom svá rozhodnutí. Prvoinstanční správní orgán uvádí, že na pozemku p. č. X v k. ú. X byly