1 Afs 76/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 22/2016- 35 - text 9 pokračování 30Af 22/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: ILV-energy s.r.o., IČO 29095956, se sídlem Příchovice, Příchovice 275, zastoupené Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, se sídlem Plzeň, Perlová 7, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2016 č. j. 13501/16/5200-11433-706599, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2016 č. j. 13501/16/5200-11433-706599 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu ze dne 10. 9. 2015 č. j. 197152/15/4200-11771-050549, ze dne 18. 9. 2015 č. j. 205582/15/4200-11771-050549, ze dne 10. 11. 2015 č. j. 239126/15/4200-11771-500857 a ze dne 21. 12. 2015 č. j. 268102/15/4200-11771-500857 (dále též „prvostupňová rozhodnutí“) a tato rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovými rozhodnutími byly dle ust. § 237 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“) zamítnuty stížnosti žalobkyně na postup plátce daně (ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem Duhová 1/425, 140 53 Praha 4. Žalobkyně je výrobcem elektřiny ze slunečního záření, tedy podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále též „zákon o podporovaných zdrojích energie“) je poplatníkem odvodu. Plátcem odvodu ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie byla obchodní společnost ČEZ Prodej, s. r. o. V daném případě se jedná o odvod z elektřiny ze slunečního záření za období měsíců červen 2015, červenec 2015, srpen 2015 a září 2015. II. Žaloba Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny v Příchovicích o celkovém instalovaném výkonu 0,739 MW. Žalobkyně uzavřela dne 14. 12. 2012 se společností ČEZ Prodej, s.r.o. smlouvu o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále též jen „smlouva“). Společnost ČEZ Prodej, s.r.o. se ve smlouvě zavázala zaplatit za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně a dodanou do distribuční soustavy výkupní cenu ve výši určené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Povinnost Distributora vykupovat elektřinu z fotovoltaické elektrárny je stanovena v ust. § 10 odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie. Žalobkyně uvedla, že řádně vyúčtovala společnosti ČEZ Prodej, s.r.o. výkupní cenu za elektrickou energii za měsíce březen 2015, duben 2015 a květen 2015 (pravděpodobně měla žalobkyně na mysli za měsíce červen až září 2015, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí). Společnost ČEZ Prodej, s.r.o. však žalobkyni neuhradila výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazila odvod za elektřinu ze slunečního záření podle ust. § 14 a násl. zákona o podporovaných zdrojích energie (dále též jen „odvod“). Žalobkyně v prvé řadě v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí resp. postup správce a plátce daně není v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky (dále též „Ústavní soud“) sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012, kterým zamítl návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (dále též „zákon o podpoře“), resp. jeho jednotlivých ustanovení, a to včetně ustanovení upravujících odvod. Dle žalobce z nálezu Ústavního soudu vyplývá, že zavedení odvodu je sice z obecného hlediska ústavně konformní, nelze však již za ústavně konformní považovat situaci, kdy zavedení odvodu bude mít v individuálním případě rdousící efekt (likvidační efekt) na provozovatele fotovoltaické elektrárny. Ústavní soud proto konstatoval, že je potřeba zkoumat individuálně jednotlivé případy projevu odvodu na konkrétního provozovatele a pokud by odvod měl rdousící (likvidační) efekt, je třeba pro zachování ústavní konformity od odvodu ustoupit (v daném individuálním případě). Povinnost přezkumu individuálního vlivu odvodu jde k tíži orgánů veřejné moci, které musí hodnotit jak dodržení obou zákonných garancí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o podpoře v jejich dlouhodobém (patnáctiletém) trvání, tak okamžité (průběžné) účinky zákona o podpoře na žalobkyni. Povinnost zachovat uvedené zákonné garance je přitom dána i podle zákona o podporovaných zdrojích energie, když podle § 54 odst. 1 tohoto zákona musí být cena elektřiny stanovena tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny podle dosavadních právních předpisů. Z uvedeného závěru Ústavního soudu proto plyne povinnost příslušných finančních úřadů zkoumat zejména individuální důsledky odvodu na konkrétního provozovatele. Předmětem řízení před finančním úřadem proto není, jak se mylně domnívá žalovaný, přezkum zákonnosti odvodu samého, ale vliv odvodu na poplatníka (tj. žalobkyni). Žalobkyně má za to, že správní orgány se dostatečně nezabývaly individuálními dopady odvodu ze slunečního záření na její osobu. Rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, jsou nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jsou pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná, a jejich vydání předcházelo porušení zákona. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán pochybil, když nepřihlédl jako k důkazu ke znaleckému ocenění znaleckého ústavu RSM TACOMA a.s. a ke znaleckému posudku soudního znalce Ing. J.K., které žalobkyně předložila k prokázání tzv. rdousícího efektu. Pokud správní orgán považoval tento podklad za nedostatečný, měl žalobkyni vyzvat k předložení jiných důkazů k prokázání tvrzení žalobkyně a poučit jí o následcích neprokázání svých tvrzení. V této souvislosti žalobkyně rovněž namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaný nezjistil všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení dané věci, jelikož žalobkyni neumožnil, aby individuální dopad solárního odvodu prokázala. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí na nezákonné, jelikož se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně uvedenými v uplatněných opravných prostředcích. K námitce žalobkyně, že rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně jsou nepřezkoumatelná a tudíž i nezákonná pro jejich nedostatečné odůvodnění, když se finanční úřad nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně uvedenými ve stížnostech, žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že se nelze konkrétně zabývat každou jednotlivou myšlenkou nebo větou uvedenou ve stížnostech. S tím žalobkyně nesouhlasila. Řízení o stížnosti je dle jejího názoru specifickým druhem daňového řízení, v němž se rozhoduje rozhodnutím. Rozhodnutí pak musí být nejen správné, nýbrž především vzhledem k § 5 odst. 1 daňového řádu i zákonné. Rozhodnutí proto musí plně vyhovovat i požadavku dle § 102 odst. 3 daňového řádu, tzn. mj. obsahovat informaci o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí. Pokud rozhodnutí takovou informaci neobsahuje, stává se pro jeho nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelným a tedy i nezákonným. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 7. 2016 navrhl žalobu zamítnout, přičemž konstatoval, že napadené rozhodnutí netrpí nezákonností, bylo vydáno v souladu se zákonem a žalobkyní vznesené námitky nejsou důvodné. IV. Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Účastníci řízení ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání, a proto soud jednání ve věci samé nenařizoval. Podle ust. § 75 odst. 1 soudního řádu správního soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle ust. § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2012 byly způsoby podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a výkon státní správy a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené upraveny zákonem č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. Novelou tohoto zákona provedenou s účinností od 1. 1. 2011 zákonem č. 402/2010 Sb. byla do zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů vložena ustanovení § 7a až § 7i zavádějící odvod z elektřiny ze slunečního záření. Od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Podle § 7a zákona o podpoře, ve znění účinném od 1. 1. 2011 je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. l