3As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

17 A 112/2016- 45 - text  pokračování 6 17A 112/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: J.H., nar. …, …, zastoupeného: Mgr. Jaroslav Topol, advokát, Na Zlatnici 301/2, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.09.2016 č.j. DSH/12375/16, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 23.5.2016 čj. MMP/123712/16, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně něktrterých zákonů , ve znění účinném do 19.2.2016, pro porušení § 7 odst. 1 písm. c) téhož zákona, přestupku podle § 125c odst . 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do 19.2.2016, pro porušení § 32 odst. 1 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1700,-Kč a náhrada nákladů řízení 1000,-Kč. Žalobce v žalobě napadá výši sankce, která podle žalobce nebyla dostatečně odůvodněna. Podle žalobce neexistují žádné přitěžující okolnosti, jen polehčující, a přesto nebyla uložena sankce na samé spodní hranici zákonné sazby. Správní orgán jako jedinou přitěžující okolnost shledal, že se měl žalobce dopustit jednání na vozovce pozemní komunikace Mikulášské ulice u Hlavního nádraží ČR v Plzni, kde je v tuto dobu obvykle zvýšená frekvence ostatních účastníků silničního provozu. K tomu žalobce namítá, že okolnost, že k protiprávnímu jednání mělo dojít na pozemní komunikaci s obvyklým zvýšeným provozem, nelze považovat za přitěžující. Jde o pouhou spekulaci správního orgánu, která nemá oporu v provedeném dokazování. Svědci policisté vypověděli, že byl provoz mírný až střední. Na základě toho byla nebezpečnost protiprávního jednání žalobci naopak zásadně snížena a tato okolnost měla být polehčující. Žalovaný se v odvolání s touto námitkou vypořádal tak, že vycházel z místní znalosti, že se jedná o obecně frekventovanou komunikaci. Toto je dle žalobce nedostatečné odůvodnění. Argument o místní znalosti nemůže obstát, pokud jde o pouhou spekulaci, která nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23.7.2008 č.j. 3As 51/2007-84, podle něhož nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost zpravidla pro nedostatek důvodů. Žalovaný dále uvedl, že se žalobce dopustil dvou přestupků. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí však zcela absentuje fakt, že by tuto okolnost považoval správní orgán za přitěžující. Žalovaný tak překročil své oprávnění, když nahradil správní uvážení správního orgánu I. stupně svým vlastním. Žalovaný nemohl takto vykládat vůli prvostupňového orgánu. Správní orgány dospěly k závěru o nedbalosti vědomé, což podle žalobce nedostatečně zdůvodnily. Zkouška vědění o zkušenosti, že se rozhodného dne žalobce dopouští protiprávních jednání, nebyla dostatečně prokázána, a to zejména ohledně přestupku spočívajícího v porušení § 31 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kde nedbalost vědomou nijak nelze dovodit. Podle žalobce je naprosto pochopitelné, že osoba během jízdy může opomenout zapnutí světel. Žalobce navíc namítal v řízení, že světla nesvítilya z důvodu závady na vozidle. Podle žalobce nebylo prokázáno, že by žalobce rozhodného dne věděl, že světla během jízdy nesvítí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nelze argumentaci vytrhnout z kontextu celého odůvodnění. Správní orgán I. stupně konstatoval, že vycházel při stanovení sankce z ustanovení upravujícího společné řízení, což znamená, že vedené společné řízení samo o sobě mělo vliv na výši sankce, neboť za oba přestupky bylo rozpětí sankce totožné. Tedy lze jen stěží shledat, že za takové situace by nepřihlédl správní orgán ke spáchání celkem dvou přestupků a uloženou výměru sankce takto nenavýšil. Žalovaný za účelem podložení své místní znalosti dokládá mapové náhledy na místo spáchání přestupku, které dokumentují, že daným místem prochází tramvajové vedení a koleje, nacházejí se zde přechody pro chodce a budova hlavního nádraží Českých drah, jak na to odkazoval volně dostupný internetový server www.mapy.cz. Žalovaný konstatuje, že přitěžující okolností bylo spáchání přestupku s ohledem na jeho frekventovanost, a to právě s ohledem na provedené dokazování, které žádnou minimální frekventovanost daného místa neprokázalo. Žalovaný svou místní znalost podložil odkazem na server www.mapy.cz, z něhož nelze nabýt jiného názoru než prezentovaného policisty při výslechu, tedy že jde o místo nezanedbatelně frekventované. Vědomost žalobce správní orgán I. stupně dovozoval z toho, že je držitelem řidičského oprávnění, tedy jistě věděl, že za jízdy nesmí držet v ruce ani jinak hovorové zařízení a bez přiměřeného důvodu spoléhal na to, že bezpečnost silničního provozu neohrozí a neporuší. Vědomost žalobce byla také dovozována ze skutečnosti, že je držitelem řidičského oprávnění, tedy si byl vědom toho, že musí mít v činnosti stanovené osvětlení, byť toto nebylo v odůvodnění výslovně zopakováno. Není pravdou, že by žalobce uplatnil tvrzení o nefunkčnosti světel z důvodu technické poruchy, naopak je ze spisu zřejmé, že zmocněnec žalobce Ing. J. byl sice přítomen u jednání, ale na jakékoliv vyjádření rezignoval. Z odůvodnění prvostupňového orgánu nelze dovodit, že by forma zavinění přestupku či jeho společenská nebezpečnost byla výslovně brána v neprospěch žalobce a tyto skutečnosti by pak měly mít vliv na výši sankce. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 25.1.2016, podle něhož žalobce v tento den v 15:38 hod. řídil osobní motorové vozidlo VW RZ … v Plzni na ulici Mikulášská ve směru do centra a při jízdě držel v ruce mobilní telefon. Dále měl žalobce porušit § 32 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. tím, že neměl za jízdy na vozidle zapnuté stanovené osvětlení. Řidič se odmítl do oznámení vyjádřit a podepsat ho. Podle úředního záznamu Policie České republiky, Městského ředitelství policie Plzeň, dopravního inspektorátu, z téhož dne, byl žalobce zastaven na odstavném pruhu u hlavního nádraží ČD, kde bylo i zaparkováno služební vozidlo policie. Přestupky byly zřetelně viditelné, jak nerozsvícené osvětlení vozidla, tak držení hovorového zařízení. Vozidlo nemělo ani přední skla ani čelní sklo s menší propustností světla než danou zákonem, tudíž bylo do vozidla zřetelně vidět. Po přiblížení vozidla bylo zřetelně vidět, že žalobce drží mobilní telefon a nemá rozsvícené stanovené osvětlení vozu. Žalobce žádal o sepsání oznámení. Součástí správního spisu je i výpis z evidenční karty žalobce jako řidiče, z 21.2.2016. Jednání dne 22.4.2016 se zúčastnil zmocněnec žalobce Ing. M.J., který se k věci nechtěl vyjadřovat. Svědek M.B. uváděl, že měli služební vozidlo předmětného dne zaparkováno na vozovce Mikulášské ulice v Plzni na odstavném pruhu ve směru do centra v prostoru před hlavním nádražím ČD. Zastavovaná vozidla navádí do tohoto pruhu. Skutečnost, že žalobce drží u ucha mobilní telefon, byla zpozorována zhruba na 15 až 20 m, kdy bylo vozidlo pod viaduktem. V inkriminované době byl střední provoz, tzn. že nějaká vozidla tam projedou, ale mají mezi sebou odstupy. Svědek M.Č. potvrdil stanoviště policejního vozidla u hlavního vlakového nádraží, kde předmětného dne viděli vozidlo žalobce jedoucí ve směru od Slovanské ulice do centra. Zastavili ho na odstavném pruhu u hlavního vlakového nádraží, kde bylo i zaparkované služební vozidlo. Řidič žádal oznámení na Magistrát města Plzně. Vozidlo spatřil svědek pod viaduktem, když k nim přijíždělo, tedy zhruba na 20 m. Žalobce se k věci nevyjádřil, pouze byl arogantní a suverénní. Podle tohoto svědka byl velice mírný provoz. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval k druhu a výši sankce, že postupoval v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kdy se uloží sankce při společném řízení podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. V dané věci je sankce u obou přestupků vyjádřena ustanovením § 125c odst. 3 písm. f) zákona o silničním provozu, tedy pokutou v rozmezí od 1.500,-Kč do 2.500,-Kč. Správní orgán zhodnotil charakter přestupku spočívajícího v držení telefonního přístroje za jízdy jako závažnější, neboť rozptyluje pozornost řidiče a brání mu plně věnovat se řízení. Polehčující okolností je okolnost, že nebyla jednáním žalobce