1 Afs 98/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 26/2017- 60 - text  12 30 Af 26/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: J. K., bytem P. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 3. 2017, č. j. 11511/17/5200-10421-709063, č. j. 11513/17/5200-10421-709063 a č. j. 11515/17/5200-10421-709063 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 9. 5. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, ten ji usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. 62 Af 44/2017-24 postoupil Krajskému soudu v Plzni, spis byl soudu doručen dne 1. 6. 2017. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2017: č. j. 11511/17/5200-10421-709063, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 23. 5. 2016, č. j. 1125264/16/2301-52523-404980, kterým byla doměřena daňová ztráta daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 ve výši 237 038 Kč, č. j. 11513/17/5200-10421-709063, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 23. 5. 2016, č. j. 21125540/16/2301-52523-404980, kterým byla doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 13 470 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 2 694 Kč, č. j. 11515/17/5200-10421-709063, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 23. 5. 2016, č. j. 1125566/16/2301-52523-404980, kterým byla doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 27 555 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 5 511 Kč. Žaloba 2. Žalobce shrnul, že dle žalovaného znalecké posudky předložené daňovým subjektem (žalobcem) vykazovaly chyby a tudíž správce daně nechal pracovníkem finančního úřadu vypracovat znalecký posudek s výpočtem ceny předmětné nemovitosti, a to na základě údajů, které měl správce daně k dispozici. 3. Žalobce dále uvádí, že nebyl seznámen s úmyslem nechat vypracovat finančním úřadem znalecký posudek, tudíž odmítá tvrzení žalovaného, že nevyužil svého práva seznámit se s posudkem. 4. Při posuzování postupu žalovaného žalobce konstatoval, že prvoinstanční orgán odmítl znalecký posudek žalobce z důvodu absence výnosové metody, což znamená, že nemovitost, která není využívána pro rentu, má nulovou hodnotu, což je i pro laika tvrzení nesmyslné. 5. Žalobce dále podotkl, že jej pracovník finančního úřadu, který vypracovával ocenění nemovitosti, nikdy nekontaktoval z důvodu předložení dokumentace ke stavbě a informacím ke stavebním úpravám předmětné nemovitosti. 6. Žalobce namítá, že výsledná cena nemovitosti vypočtená pracovníkem finančního úřadu je nápadně nízká v konfrontaci se znaleckým posudkem doloženým žalobcem a tržní hodnotě. Žalobce poukazuje na výpočet ceny obvyklé dostupný na internetových stránkách www. odhadonline.cz a cenovou mapu realitní kanceláře REMAX. V obou případech výsledná cena několikanásobně převyšuje cenu vypočtenou pracovníkem finančního úřadu. 7. Žalobce je tak přesvědčen o tom, že žalovaný porušil zákon o oceňování majetku, neboť výsledná cena neodpovídá tržní hodnotě předmětné nemovitosti a ani se k ní nepřibližuje. Žalobce se domáhá stanovení ceny v souladu se zákonem, která se bude přibližovat tržní hodnotě a navrhuje ve sdělení soudu ze dne 12. 6. 2017, aby zrušil napadená rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnul průběh dosavadního řízení. Uvedl, že dne 6. 9. 2012 byla u žalobce protokolem o ústním jednání zahájena daňová kontrola na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 – 2011. V předmětných zdaňovacích obdobích žalobce vedl daňovou evidenci podle § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Správce daně v průběhu daňové kontroly mimo jiné zjistil, že žalobce byl ve zdaňovacích obdobích vlastníkem nemovité věci na adrese P. (dále jen „předmětná nemovitost“), kterou nabyl děděním ke dni smrti zůstavitelky, tj. ke dni 25. 6. 2004, přičemž příjmy z pronájmu této nemovitosti si žalobce v daňovém přiznání neuplatnil. 10. Dne 27. 9. 2013 podal žalobce dodatečná daňová přiznání za zdaňovací období 2009 – 2011, ve kterých si zvýšil příjmy podle ustanovení § 9 ZDP a zároveň si uplatnil výdaje ve výši výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 9 odst. 3 ZDP. Správce daně v souladu s ustanovením § 141 odst. 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), řízení zahájená podáními předmětných dodatečných daňových přiznání zastavil a údaje v nich uvedené využil při doměření daně. 11. Na základě kontrolních zjištění vydal správce daně dodatečné platební výměry na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2009 – 2011, proti nimž podal žalobce odvolání, ve kterých namítal, že správce daně vycházel při stanovení vstupní ceny předmětné nemovitosti z neplatného znaleckého posudku. 12. Dne 24. 8. 2015 žalobce doložil dodatek k posudku č. 2553/2014 ze dne 13. 7. 2014 a znalecký posudek č. 2553/2014, vypracované panem F. D., na jejichž základě provedl správce daně dne 24. 9. 2015 výslech svědka – pana F. D.. Dne 26. 10. 2015 pan F. D. doložil správci daně nový znalecký posudek č. 2621/2014 datovaný ke dni 21. 10. 2015. 13. Jelikož žalobce v rámci odvolacího řízení nedoložil požadované skutečnosti, přistoupil správce daně k výpočtu ceny předmětné nemovitosti podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění zákona č. 121/2000 Sb. (dále jen „zákon o oceňování“), a vyhlášky MF ČR č. 540/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 452/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „oceňovací vyhláška“), a to na základě údajů, které měl k dispozici (úřední záznam č. j. 28826/16/2301-70462-401674 ze dne 13. 1. 2016, dále jen „úřední záznam“). 14. Na základě doplněného odvolacího řízení vydal správce daně dne 23. 5. 2016 následující rozhodnutí - rozhodnutí o odvolání č. j. 1125264/16/2301-52523-404980, kterým byla doměřena daňová ztráta daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 ve výši 237 038 Kč, dále rozhodnutí o odvolání č. j. 21125540/16/2301-52523/404980, kterým byla doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 13 470 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 2 694 Kč a rozhodnutí o odvolání č. j. 11515/17/5200-10421-709063, kterým byla doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 27 555 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 5 511 Kč. Proti shora uvedeným rozhodnutím o odvolání podal žalobce dne 13. 6. 2016 odvolání, o kterých žalovaný rozhodl žalobou napadenými rozhodnutími a to tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí o odvolání potvrdil. Žalobce proti těmto rozhodnutím žalovaného nyní brojí žalobou v rámci správního soudnictví, na jejíž obsah je tímto vyjádřením reagováno. 15. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného obsaženého v žalobou napadených rozhodnutích stran výpočtu vstupní ceny nemovité věci podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. e) ZDP, čímž došlo k změně daňově uznatelných výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 ZDP. 16. Žalovaný konstatuje, že v rámci odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí řádně zdůvodnil svůj právní závěr, podepřený příslušnými ustanoveními hmotněprávní daňové normy ohledně uplatněných výdajů podle ustanovení § 24 odst. 1 ZDP a stanovení vstupní ceny nemovité věci podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. e) ZDP. Žalovaný postupoval v souladu s právní úpravou ZDP i zákona o oceňování majetku a vypořádal se také v žalobou napadených rozhodnutích se všemi odvolacími námitkami. Dále žalovaný odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí jako součásti vyjádření žalovaného k žalobě s tím, že nepovažuje za účelné provádět opis odůvodnění napadených rozhodnutí. 17. Žalovaný podotkl, že předmětem odvolacího řízení byla pouze otázka stanovení vstupní ceny předmětné nemovitosti pro potřeby výpočtu daňových odpisů, což je nyní předmětem i soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. 18. Pro stanovení daňové povinnosti bylo nutno při výpočtu daňových odpisů stanovit vstupní cenu předmětné nemovitosti podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. e) ZDP. S ohledem na skutečnost, že žalobce v průběhu dokazování předložil celou řadu znaleckých posudků, avšak žádný nesplňoval požadavky stanovené ustanov