8 Afs 265/2017 — Nejvyšší správní soud

57 Af 14/2018- 56 - text  21 57 Af 14/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: CRISTAL PALACE a. s., sídlem Hlavní třída 61/66, Mariánské Lázně zastoupen advokátem Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M. sídlem Karolinská 654/2, Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2018, č. j. 17197/18/5300-21442-712243, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2018, č. j. 17197/18/5300-21442-712243 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 21 414,78 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Spáčila, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2018, č. j. 17197/18/ 5300-21442-712243 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dodatečné platební výměry) ze dne 24. 3. 2017 (resp. 27. 3. 2017 za zdaňovací období prosinec 2014), č. j. 269124/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období leden 2013, č. j. 275650/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období únor 2013, č. j. 275675/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období březen 2013, č. j. 275693/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období duben 2013, č. j. 275707/ 17/2405-50523-403186 za zdaňovací období květen 2013, č. j. 275715/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červen 2013, č. j. 275730/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červenec 2013, č. j. 275748/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období srpen 2013, č. j. 275759/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období září 2013, č. j. 275772/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období říjen 2013, č. j. 275784/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období listopad 2013, č. j. 275796/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období prosinec 2013, č. j. 275810/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období leden 2014, č. j. 276230/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období únor 2014, č. j. 276255/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období březen 2014, č. j. 276278/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období duben 2014, č. j. 276301/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období květen 2014, č. j. 276316/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červen 2014, č. j. 276353/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červenec 2014, č. j. 276375/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období srpen 2014, č. j. 276397/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období září 2014, č. j. 276431/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období říjen 2014, č. j. 276474/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období listopad 2014, č. j. 276505/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období prosinec 2014, č. j. 276610/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období leden 2015, č. j. 276629/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období únor 2015, č. j. 276635/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období březen 2015, č. j. 276658/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období duben 2015, č. j. 276674/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období květen 2015, č. j. 276686/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červen 2015, č. j. 276701/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období červenec 2015, č. j. 276721/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období srpen 2015 a č. j. 276744/17/2405-50523-403186 za zdaňovací období září 2015. Všemi prvoinstančními dodatečnými platebními výměry byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) ve výši 0 Kč. II. Žaloba 2. Vydáním napadeného rozhodnutí došlo ke stanovení daně z přidané hodnoty za předmětné období v rozporu s dodatečnými daňovými přiznáními žalobce ze dne 30. 6. 2016. Žalobce byl přesvědčen, že v jeho případě byl správcem daně a žalovaným uplatněn nesprávný právní výklad příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), a dalších zákonných předpisů upravujících plnění osvobozená od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet daně při dodání zdravotních služeb, a proto bylo napadené rozhodnutí nezákonné. 3. Žalobce je poskytovatelem lázeňské léčebně rehabilitační péče, v rámci které poskytuje i služby ubytovací a stravovací. Všechny tyto služby žalobce poskytoval i v předmětném období. V souladu s § 51 odst. 1 písm. i) a § 58 odst. 1 ZDPH žalobce ve svých řádných daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce předmětného období uváděl všechny tyto služby jako plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. 4. V roce 2016 však žalobce získal od správce daně neformální informace, podle kterých nelze ubytovací a stravovací služby jím poskytované v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb považovat za plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Ačkoli žalobce s tímto výkladem nesouhlasil a nesouhlasí, podal dne 29. 1. 2016 z důvodů procesní opatrnosti dodatečná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období předmětného období, ve kterých snížil údaje uvedené na ř. 50 (plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet) o tyto související stravovací a ubytovací služby a současně navýšil údaje uvedené na řádcích 1 a 2 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) v souladu s výkladem zastávaným správcem daně (dále jen „první dodatečná daňová přiznání“). Tím došlo ke zvýšení daňové povinnosti žalobce na dani z přidané hodnoty za předmětné období. Rozdíl mezi původní daňovou povinností a daňovou povinností v nové výši správce daně doměřil a žalobce řádně uhradil. 5. Následně žalobce dne 30. 6. 2016 podal další dodatečná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce předmětného období (dále jen „druhá dodatečná daňová přiznání“), ve kterých snížil svou daňovou povinnost tak, že odpovídala dani původně tvrzené v řádných daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce předmětného období (tedy ve zkratce uplatnil při výpočtu daně postup opačný oproti postupu v případě prvních dodatečných daňových přiznání). Správce daně však daň z přidané hodnoty za předmětné období v původní výši na základě druhých dodatečných daňových přiznání nedoměřil, ale dne 19. 7. 2016 zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za předmětné období. Předmětem daňové kontroly správce daně přitom nebyly skutkové okolnosti, ale rozdílný právní výklad ustanovení ZDPH upravujících plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně ve vztahu k poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče. Celá daňová kontrola tak byla z pohledu žalobce vedena jen formálně a neúčelně, a proto správce daně postupoval v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti vyjádřenou v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Během daňové kontroly nedošlo mezi správcem daně a žalobcem ke shodě ohledně právního výkladu předmětných ustanovení ZDPH. Správce daně tak vydal zprávy o daňové kontrole ze dne 21. 3 2017. 6. Dodatečné platební výměry vydané na základě zpráv o daňové kontrole, ve kterých správce daně nepřistoupil ke stanovení daně z přidané hodnoty za předmětné období v souladu s druhými dodatečnými daňovými přiznáními, považoval žalobce za nezákonná, neboť byla založena na nesprávném právním výkladu § 51 odst. 1 písm. i) a § 58 odst. 1 ZDPH. Kromě toho správce daně při daňové kontrole postupoval v rozporu s právem EU a judikaturou Soudního dvora EU. Odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům bylo zamítnuto. 7. Předmětem sporu mezi žalobcem a správcem daně je rozdílný výklad ustanovení ZDPH upravujících plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně v případě poskytování zdravotních služeb ve vztahu k poskytování výše uvedených lázeňských léčebně-rehabilitačních služeb, konkrétně výklad zákonodárcem použitého pojmu služeb úzce souvisejících se zdravotní službou uvedeného v ustanovení § 58 odst. 1 ZDPH. Žalobce byl přesvědčen, že pacientům poskytované ubytovací a stravovací služby v rozhodném období byly poskytovány v úzké souvislosti s poskytováním zdravotní péče a že se tedy jedná o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. O správnosti tohoto výkladu svědčí jak teleologický a jazykový výklad ustanovení § 58 odst. 1 ZDPH, tak judikatura Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), která je s ohledem na harmonizaci daně z přidané hodnoty rozhodující. 8. Definičním znakem zdravotní služby pro účely ZDPH je buďto uvedení zdravotní služby ve výčtu zvláštního právního předpisu, nebo alternativně úzká souvislost služby se službou zdravotní. Z textu zákona je zřejmé, že jediným kritériem pro osvobození od daně u služeb úzce souvisejících se zdravotní službou je právě materiální souvislost mezi oběma službami. Ustanovení § 58 odst. 1 ZDPH pro účely osvobození od daně z přidané hodnoty nikterak nerozlišuje, zda jsou zdravotní služby posk