2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

30 Af 21/2018- 111 - text  15 30 Af 21/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: Karlovarský kraj, IČ 70891168, Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č.j. 5978/18/5000-10470-700938, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správce daně“) ze dne 7. 12. 2016, č.j. 963996/16/2400-31471-403322 (dále jen „platební výměr I“), byl žalobci podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 347 809 Kč. 2. Rozhodnutím správce daně ze dne 7. 12. 2016, č. j. 964005/16/2400-31471-403322 (dále jen „platební výměr II“), byl žalobci podle týchž zákonných předpisů vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 970 915 Kč. 3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č.j. 5978/18/5000-10470-700938 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byla podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu žalobcova odvolání proti platebním výměrům zamítnuta a platební výměry byly potvrzeny. 4. Žalobce se žalobou ze dne 4. 4. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 5. 4.2018, domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i platebních výměrů. 5. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, jsou upraveny daňovým řádem. 6. Dotační problematika je upravena zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). 7. Postupy při zadávání veřejných zakázek byly v rozhodné době upraveny zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZVZ“), který byl s účinností ode dne 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“). [II] Žaloba 8. Žalobce v úvodu připomněl, že důvodem pro vydání platebních výměrů bylo údajné pochybení žalobce u veřejné zakázky s názvem „Zajištění realizátora aktivit projektu Karlovarského kraje pro oblast komunitního plánování a metody BSC“ (dále jen „VZ“) spočívající - v porušení § 52 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „ZVZ“) a části II, odst. 8 bodu 8.1. Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. OPLZZ-ZS824-44/2011 vydaného dne 21. 12. 2011 Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „poskytovatel dotace“, nebo „MPSV“), změněného „Rozhodnutím o změně č. 1 Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ ze dne 30. 3. 2012 (dále jen souhrnně „Rozhodnutí“), neboť žalobce v zadávací dokumentaci VZ umožnil uchazečům splnit kvalifikaci dodatečně i po lhůtě pro podání nabídek. Porušením podmínky Rozhodnutí a zákona o veřejných zakázkách došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona (dále jen „kontrolní zjištění č. 1“); - v porušení § 50 odst. 4 ZVZ a části II, odst. 8, bodu 8.1. Rozhodnutí, neboť žalobce pro hodnocení nabídek stanovil v zadávací dokumentaci kvalifikační kritérium č. 1 – Výše nabídkové ceny bez DPH a kritérium č. 2 – Popis realizace obsahu veřejné zakázky. V rámci kritéria č. 2 byly stanoveny 4 sub-kritéria. V rámci sub-kritéria uvedeného v zadávací dokumentaci pod písm. a) uvedl žalobce mj. technický kvalifikační předpoklad „zkušenosti se vzděláváním pracovníků obcí a krajů v oblasti sociálního šetření a sociálního poradenství.“ 9. Žalobce namítal nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to zejména z důvodu nesprávného právního posouzení identifikovaných pochybení a nepřiměřenosti uložené sankce. Žalobní námitky rozdělil do tří částí. Nesprávná aplikace ustanovení Rozhodnutí 10. Základní důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí shledával žalobce v tom, že žalovaný (a ve shodě s ním správce daně) zásadním způsobem překročil rámec své pravomoci, když žalobci uložil odvod za porušení rozpočtové kázně zcela mimo rámec Rozhodnutí, neboť aplikoval na žalobce jednotlivá ustanovení ZVZ velmi restriktivním (zužujícím) výkladem. 11. Žalobce nesouhlasil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, podle kterého se správce daně nedopustil žádného pochybení, pokud dospěl k závěrům o porušení ZVZ, když tyto závěry vyhodnotil sám a odlišně od závěrů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalovaného, podle kterého skutečnost, že ÚOHS neshledal důvod pro zahájení řízení o správním deliktu, neznamená, že k porušení ZVZ nedošlo. Žalobce trval na tom, že na území České republiky je oprávněný autoritativně posuzovat dodržování postupu při zadávání veřejných zakázek jako jediný orgán ÚOHS, který neshledal důvod pro zahájení správního řízení a uložení pokuty za porušení ZVZ. V naprosto identickém duchu se vyslovil audit Ministerstva financí České republiky, který žalovaný v napadeném rozhodnutí zmiňuje, a který též konstatoval, že pochybení jsou dílčího charakteru a nepředstavují porušení ZVZ, které by odůvodnilo uložení sankce. Ze strany těchto na sobě nezávislých orgánů bylo konstatováno, že pochybení není (ÚOHS), nebo je natolik marginálního významu (audit MF), že nepředstavuje důvod pro uložení sankce. I přes tuto skutečnost však správce daně dospěl k závěru opačnému a vyměřil žalobci odvod. 12. Žalovaný dále uvedl, že dostatečně a srozumitelně reagoval na argumentaci žalobce a podrobně rozebral, proč v tomto případě nebyl správce daně sdělením ÚOHS vázán dle § 99 odst. 1 daňového řádu, když argumentoval tím, že v dané věci nebylo ÚOHS vydáno rozhodnutí, jehož obsah, forma a ostatní náležitosti jsou definovány v § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění. 13. Žalobce s tímto tvrzením žalovaného nesouhlasil, neboť měl za to, že správce daně měl využít institutu předběžné otázky zakotvené v § 99 daňového řádu, kde je jednoznačně uvedeno, že pravomoc prvoinstančního orgánu rozhodovat o otázkách, které spadají do kompetence jiného orgánu (v tomto případě ÚOHS), je dána výhradně do doby vydání rozhodnutí kompetentního orgánu. Byť se v tomto institutu hovoří o vydání meritorního rozhodnutí, lze z povahy a účelu tohoto ustanovení dovodit, že odmítne-li se ÚOHS předmětnou věcí zabývat s odůvodněním, že nejsou dány ani důvody pro podezření ze spáchání správního deliktu spočívajícího v porušování ZVZ, je třeba i na takovýto úkon pohlížet jakožto na autoritativní výrok, kterým je prvoinstanční orgán vázán. Autoritativním výrokem je názor vyslovený příslušným orgánem, který je obecně závazný a konečný, přičemž je třeba tento názor respektovat a nelze jej zpochybnit, byť se s jeho obsahem, např. prvoinstanční orgán, nemusí ztotožňovat. 14. Správce daně se ale vlastním postupem, který byl rozhodnutím žalovaného potvrzen, rozhodl nejen zpochybnit autoritu ÚOHS, nýbrž také porušil zákon nerespektováním procesních ustanovení daňového řádu, přičemž tento jeho postup byl následně žalovaným označen za správný. Takto širokou svévoli žalobce považoval za nepřípustnou. 15. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že se správce daně rozhodl výše uvedenou autoritu ÚOHS ignorovat s odůvodněním, že ÚOHS je nadán pravomocí vykonávat dozor toliko ve vztahu k několika správním deliktům na poli ZVZ, zatímco správce daně kontroluje dodržení každého paragrafu ZVZ, a tedy může sankcí postihnout širší spektrum pochybení, než ÚOHS. Žalobce považuje takový výklad za nepodložený Rozhodnutím, neboť žalobce v tomto aktu poskytovateli dotace (potažmo správci daně) neudělil žádného speciálního oprávnění ke kontrole přísnější, ani se nezavázal postupovat dle ZVZ v jakémkoli přísnějším režimu. 16. Žalobce je na základě všech shora uvedených důvodů přesvědčen o tom, že správní orgány byly povinny akceptovat právní názor vyjádřený ze strany ÚOHS, nikoli aplikovat ZVZ dle vlastních zužujících výkladů. 17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále na straně 9 cituje z několika soudních rozhodnutí, a to Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Hradci Králové. Žalobce měl za to, že těmito rozsudky není možné odůvodnit postup správních orgánů, neboť správce daně nebyl oprávněn posuzovat dodržování ZVZ způsobem, který je popsán výše. 18. Žalobce dále uvedl, že povinnosti, které byly podmínkou pro vyplacení dotace, jsou náležitě