4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 42/2020- 52 - text  11 16 Ad 42/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: P. P., narozený X, bytem X, zastoupený: JUDr. L. K., narozený X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR (dále jen MV), orgán sociálního zabezpečení, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 (dále i OSZ MV), v řízení o žalobě ze dne 6.6.2020 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.4.2020 č.j. OSZ-54375-54/M-Mš-2020 o starobní důchod, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 7.4.2020. 2. Včasnou žalobou ze dne 6.6.2020 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí o námitkách orgánu sociálního zabezpečení MV ze dne 7.4.2020 č.j. OSZ-54375-54/M-MŠ-2020 proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení MV č.j. OSZ- 54375-53/D-ŘÍ-2020 ze dne 30.1.2020 o žádosti o přepočet a doplacení starobního důchodu, protože s nimi nesouhlasí. Dle něho na základě údajů vedených v jeho osobním spisu důchodového pojištění vyplývá, že přiznáním výsluhového příspěvku mu byl přiznán nárok na důchod z důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil, o kterém rozhoduje orgán sociálního zabezpečení MO (ministerstvo obrany), MV a spravedlnosti podle toho, který orgán je příslušný k rozhodování o dávkách důchodového pojištění - § 39 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. O tomto nároku rozhodl v té době příslušný orgán sociálního zabezpečení MV č.j. ZS-54375/70-96 ze dne 13.2.1996. Při souběhu dávek důchodového pojištění musí o tomto souběhu být rozhodnuto v rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení o starobním důchodu. A to v té době příslušný orgán sociálního zabezpečení MV neprovedl. V současné době nerozhodoval o tomto souběhu příslušný odbor sociálního zabezpečení MV, ale neexistující instituce MV - orgán sociálního zabezpečení MV a samozvaný ředitel tohoto neexistujícího orgánu. Že se jedná o neexistující instituci MV vyplývá i ze skutečnosti, že orgán sociálního zabezpečení MV nemá sídlo a sídlo „skrývá“ pod P.O.Box. Protože odbor sociálního zabezpečení MV je zařazen pod státního tajemníka v MV (není zařazen pod ministrem vnitra). Z tohoto důvodu jsou napadená rozhodnutí nicotná, ale i nezákonná, nepřezkoumatelná, zmatečná. O žádosti na přepočet důchodu v rozhodnutí ze dne 30.1.2020 rozhodovala vedoucí dávkového oddělení MV - orgánu sociálního zabezpečení Mgr. E. R. (příloha č. 3), která je uvedena ve struktuře MV odboru sociálního zabezpečení jako vedoucí dávkového oddělení MV - odboru sociálního zabezpečení. Žalobce žádal, aby soud posoudil, u které instituce je Mgr. E. R. zaměstnaná, a která instituce je příslušná ve věci rozhodovat a také, aby JUDr. V. B. doložil, kým a kdy byl jmenován na místo ředitele orgánu sociálního zabezpečení MV. Proto žalobce žádal, aby soud přezkoumal a rozhodl, u které instituce MV, a podle kterého zákona je pojištěn z důchodového pojištění, a která je příslušná používat právní předpisy o sociálním zabezpečení, a může vést spis důchodového pojištění žalobce, když ale z interních normativních aktů MV vyplývá, že touto určenou institucí je MV - odbor sociálního zabezpečení, jehož ředitelem je představený JUDr. V. B. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadených rozhodnutí pro nezákonnost, nepřezkoumatelnost, zmatečnost a nicotnost rozhodnutí a věc vrátit MV příslušnému odboru sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. (K žalobě byla připojena i kopie napadeného rozhodnutí.) 3. Napadeným rozhodnutím ze dne 7.4.2020 č.j. OSZ-54375-54/M-Mš-2020 žalovaný zamítl námitky žalobce a v celém rozsahu potvrdil napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č. j. OSZ-54375-53/D-ŘÍ-2020 ze dne 30. ledna 2020, kterým bylo podle § 56 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), ve spojení s ustanovením § 28, § 29, § 33, § 34, § 74 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném k 17. lednu 1998, za použití Čl. I bod 3, Čl. II bod 1. zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodnuto o nevyhovění žádosti žalobce o přepočet a doplacení starobního důchodu a vydání nového rozhodnutí o výši starobního důchodu. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 7.4.2020 žalovaný zdůraznil, že rozhodnutím OSZ MV č.j. ZS-54375-10/70-98 ze dne 11.2.1998 byl žalobci podle § 29, § 33, §74 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění účinném k 17.1.1998, od 17.1.1998 přiznán starobní důchod v celkové výši 6.192 Kč měsíčně, z toho základní výměra činila 1.260 Kč měsíčně a procentní výměra činila 4.932 Kč měsíčně (za 40 roků pojištění ke dni vzniku nároku na důchod činila procentní výměra 60% výpočtového základu, který činil 8.220,-Kč, tj. 4.932,-Kč měsíčně) a rozhodnutí ze dne 11.2.1998 odvoláním žalobce nenapadl. Žalovaný se vyjádřil ke všem námitkám žalobce a žádnou z nich neshledal důvodnou, jelikož ve věci žalobce nelze aplikovat nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 8/07 ze dne 23.3.2010 publikovaným pod č. 135/2010 Sb., neboť ten se vztahuje na výši důchodů přiznaných po 30. září 2011. Dále vysvětlil, že nelze aplikovat ohledně žalobce Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen Nařízení č. 883/2004), jelikož veškerou dobu pojištění získal pouze v ČR a také, že výsluhový příspěvek není částečným invalidním důchodem ani procentní výměrou starobního důchodu, jak se domnívá žalobce, proto nelze jeho starobní důchod přepočítat dle jeho názoru a doplatit mu na důchodu částku jím požadovanou. Také bylo konstatováno, že pro starobní důchod žalobce byla dle doložených dokladů zhodnocena veškerá prokázaná doba pojištění po ukončení základní povinné školní docházky, tj. od 22. srpna 1956 do dne předcházejícímu dni přiznání důchodu, tj. do 16. ledna 1998, a zahrnuty byly všechny vyměřovací základy (dříve hrubé příjmy), které žalobce podle doložené dokumentace získal v rozhodném období (1986 - 1997) ve smyslu § 18 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. Procentní výměra starobního důchodu žalobce vypočtená podle zákona č. 100/1988 Sb. činila 4.680 Kč a byla tedy nižší než procentní výměra starobního důchodu vypočtená podle zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 4.932 Kč, proto žalobci náležel od 17.1.1998 starobní důchod ve výši procentní výměry 4.932 Kč měsíčně (§ 71 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.) a ve výši základní výměry 1.260 Kč měsíčně; celkem tedy náleželo 6.192 Kč měsíčně. Rovněž žalovaný poukázal na to, že dle § 85a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. lze v řízení ve věcech důchodového pojištění vést jediný spis pro každou jednotlivou fyzickou osobu, i když se jedná o více věcí týkajících se této osoby. To samo o sobě nevylučuje, aby pod stejnou spisovou značkou byla rozlišitelně vedena jednotlivá dílčí řízení ve věcech služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. To zcela odpovídá zásadě rychlosti, hospodárnosti nebo součinnosti mezi správními orgány, neboť tu jsou upravena mj. pravidla pro souběh dávek důchodového pojištění a výsluhového příspěvku. Uvedeno také bylo, že důchodové dávky a výsluhové příspěvky jsou věcně odlišné nároky, o nichž nelze rozhodovat v tomtéž řízení. Příslušnost OSZ MV rozhodovat o dávkách důchodového pojištění příslušníků bezpečnostních sborů vyplývá přímo z § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. Závěrem bylo uvedeno, že OSZ MV při vydání napadeného rozhodnutí (ze dne 30.1.2020) postupoval v souladu s platnou právní úpravou, existence relevantního důvodu pro přepočet, resp. změnu výše starobního důchodu nebyla prokázána, když všechny údaje o dobách služebního poměru, zaměstnání a doby z titulu vedení v evidenci úřadu práce byly pro účely přiznání důchodu a stanovení jeho výše zhodnoceny a jsou součástí dávkového spisu. 4. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 8.7.2020 souhlasil s projednáním žaloby bez nařízení jednání a uvedl