6 As 74/2017 — Nejvyšší správní soud

57 A 78/2020- 67 - text  7 57 A 78/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: Ing. R. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 301 00 Plzeň za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 2) BB Czech s.r.o. sídlem Roháčova 354, 407 11 Děčín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. PK-RR/1421/20, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. PK-RR/1421/20 (dále jen „napadené rozhodnutí “), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 27. 11. 2019, č. j. MMP/371263/19 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla podle § 93 odst. 3 stavebního zákona prodloužena platnost územního rozhodnutí č. 5565 ze dne 21. 2. 2014, č. j. MMP/267611/13 týkající se stavby nazvané „Dešťová kanalizace a komunikace Valcha – část Sulkovská“ na pozemku st. parc. č. 378, parc. č. 2331/41, 2333/7, 2336/48, 2336/65, 2336/66, 2336/67, 2345/2, 2345/4, 2345/5, 2345/6, 2433, 2434/1, 2434/2, 2451/2, v katastrálním území Valcha. II. Žaloba 2. Žalobce má za to, že jak napadené rozhodnutí žalovaného tak i prvoinstanční rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 93 odst. l stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení platí, že územní rozhodnutí o umístění stavby, změněn využití území, změněn užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Z listin založených ve spise jakož i z jejich obsahu vyplývá, že rozhodnutí o umístění stavby „Dešťové kanalizace a komunikace Valcha-část Sulkovská“ bylo již několikráte prodlužováno a to jednak rozhodnutím prvoinstančního orgánu ze dne 21. 2. 2014 a dále rozhodnutím ze dne 2. 11. 2016, kterým byla platnost uvedeného územního rozhodnutí prodloužena do r. 2018. Posledním výše zmíněným rozhodnutím prvoinstančního orgánu ze dne 27. 11. 2019 byla platnost územního rozhodnutí prodloužena o 5 let ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobci tvrdí, že poslední rozhodnutí o prodloužení územního rozhodnutí o dobu 5-ti let není podle jejich názoru náležitě zdůvodněno, tak, aby bylo přesvědčivé. 3. Žalobce dále sděluje, že zásadním a hlavním argumentem, pro který podávali odvolání proti napadenému rozhodnutí žalovaného a pro který jej navrhují zrušit je skutečnost, že se v místě dotčeném uvedeným územním rozhodnutím nacházejí zvláště chráněné druhy živočichů, především savců a to bobra evropského a veverky obecné, přičemž oba tyto druhy jsou ohrožené a jsou uvedeny v seznamu zvláště chráněných živočichů uvedených ve vyhl. č. 395/1992 Sb., což je prováděcí vyhláška k zák. č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny v platném znění. K uvedenému se váže i legislativa evropského společenství Směrnice 92/43/EHS. Žalobce namítal v podaném odvolání, že se významně změnila flora a fauna a že pro tyto účely bylo zadáno vypracování dokumentace, která hodnotí faunu a floru v dotčeném území, především v okolí Lučního potoka, který zde protéká. Žalovaný se s tím na str. 5/10 spodní odstavec vypořádal tak, že toto tvrzení nebylo doloženo žádným podkladem či návrhem na provedení důkazu a nejsou z něj žádné výstupy či výstupy, které by podložilo uvedené tvrzení. K tomu žalobci sdělují, že v uvedeném řízení vystupoval i Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně, který se podle názoru žalobců nedostatečně uvedenou záležitostí zabýval, protože při troše pečlivosti namítané skutečnosti týkající se výskytu zvláště chráněných živočichů v dotčené lokalitě mohl zjistit sám, aniž na to žalobci upozorňovali. Jenže tento odbor je součástí Magistrátu města Plzně a jeho snahou bylo spíše vyhovět odboru stavebně správnímu MMP, který územní rozhodnutí vydal, než objektivně posoudit stav dotčeného území z hlediska ochrany přírody a krajiny. Neboli jednotlivé odbory Magistrátu města Plzně tvoří jeden jeho celek a těžko si lze představit, že by jeden odbor byl proti zájmům jiného odboru a dělal mu nějaké problémy. Tak jak již žalobce avizoval v podaném odvolání, skutečně bylo zadáno vypracování dokumentace k hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny dle § 67 zák.č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, přičemž tato dokumentace je před dokončením a vypracovává jí Ing. Mgr. Michal Pravec, autorizovaná osoba k provádění biologického hodnocení ve smyslu výše citovaného ustanovení. Z výsledků, které jsou již žalobcům známy, bylo potvrzeno, že se v dotčeném území vyskytují výše zmínění zvláště chránění živočichové. Jakmile žalobci obdrží finální verzi této zprávy, předloží jí soudu pro účely správného a spravedlivého posouzení předmětné záležitosti. Žalobci v této souvislosti poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 74/2017-27 ze dne 8. 8. 2017 vztahující se k ustanovení § 93 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu, ze kterého jednoznačně kromě jiného vyplývá (viz bod III. 4-tý odstavec), že stavební úřad musí v řízení o prodloužení územního rozhodnutí posoudit, zda se podmínky v území během uplynulé doby nezměnily natolik podstatně, že původní územní rozhodnutí či stavební povolení jim už neodpovídá. Typickým příkladem je zjištění výskytu chráněného živočicha v místě budované stavby v situaci, kdy vliv stavby na jeho vývoj nebyl v původním řízení brán v úvahu (viz též rozsudek NSS 4 As 232/2015-461). V takovém případě nemůže stavební úřad dobu platnosti původního rozhodnutí prodloužit a žádost zamítne. Bude-li mít stavebník zájem, musí projít novým procesem nového územního rozhodnutí či stavebního řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Podle názoru žalovaného nesplnil žalobce všechny podmínky pro žalobní legitimaci podle §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (SŘS). Podle tohoto ustanovení má aktivní legitimaci k podání žaloby každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. S ohledem na § 2 SŘS je zřejmé, že žalobci mohou být fyzické či právnické osoby, zpravidla účastníci správního řízení. Nezbytnou podmínkou pak je, aby žalobce tvrdil zkrácení ve svých subjektivních právech, a to ať už přímo či v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Požadavek zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce je odrazem toho, že SŘS je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Žalobce byl účastníkem řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jako osoba, jejíž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Žalobce by tedy mohl uplatňovat žalobní námitky k ochraně vlastnického nebo jiného věcného práva ke svým pozemkům a nemovitostem sousedícím s pozemky dotčenými územním rozhodnutím, jehož platnost byla napadeným rozhodnutím prodloužena. Žalobce ovšem uplatnil žalobní námitky týkající se ochrany zvláště chráněných druhů živočichů, kterou zajištuje v ustanoveních § 48 a § 50 zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ochrana zvláště chráněných druhů živočichů je veřejným zájmem, který zajišťují příslušné dotčené orgány, v tomto konkrétním případě odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně. V průběhu územního řízení, které bylo ukončeno vydáním územního rozhodnutí čj. MMP/267611/13 ze dne 21. 2. 2014, vydal k projednávanému záměru odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně dne 10. 8. 2009 vyjádření čj. OŽP/5342/09- Les, ve kterém je podle §76 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. uvedeno, že realizací stavby dojde k zásahu do významných krajinných prvků č. 613 „Luční potok“, č. 711 „Čertův les“ a č. 612 „Les Lažíkov“, ale že vzhledem k charakteru a rozsahu zásahu není nutné žádat o závazné stanovisko MMP OŽP podle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., neboť se nejedná o zásah, který by daný významný krajinný prvek poškodil, zničil či oslabil jeho ekologicko-stabilizační funkci. MMP OŽP se dále vyjádřil ke kácení dřevin rostoucích mimo les a uvedl, že s realizací uvedené investiční akce (de