5 Afs 12/2010 — Nejvyšší správní soud

57 A 80/2022- 36 - text 5 57 A 80/2022 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce (navrhovatel): J. K., narozený dne X, bytem D., zastoupený ústavem LEDETA, z. ú., IČO 04794711, sídlem Fáberova 345, 391 65 Bechyně, proti žalovanému: a proti odpůrkyni: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, město Domažlice, sídlem Náměstí Míru 1, 344 20 Domažlice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, a o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Domažlice, resp. změny č. 1 Územního plánu Domažlice takto: Zastoupení žalobce (navrhovatele) ústavem LEDETA, z. ú., IČO 04794711, sídlem Fáberova 345, 391 65 Bechyně, se nepřipouští. Odůvodnění: 1. Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) bylo dne 3. 10. 2022 doručeno nedatované podání označené jako „Návrh na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Domažlice, a to v části vymezující plochy Z-Z a BI na pozemcích parc. č. X a Xa v k. ú. X v souladu s ust. § 101a odst. 1 věty druhé s.ř.s.“. Soud toto podání podle obsahu posoudil jako správní žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“) spojenou s návrhem na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Domažlice, jenž nabyl účinnosti dne 7. 11. 2016, a změny č. 1 Územního plánu Domažlice, jež nabyla účinnosti dne 15. 7. 2020 (dále jen „žaloba“). Žaloba byla podána jménem žalobce, ovšem prostřednictvím datové schránky ústavu LEDETA, z. ú., IČO 04794711, sídlem Fáberova 345, 391 65 Bechyně (dále jen „ústav LEDETA“), kterýžto ústav je též v žalobě označen jako zástupce žalobce. 2. Společně s žalobou byla soudu doložena kopie plné moci ze dne 27. 5. 2022 udělené podle § 443 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), prostřednictvím které žalobce zmocnil ústav LEDETA (v plné moci označený jako „LEDETA, z. ú. - Kancelář pro zastupování občanů při jednání s úřady ČR“) k zastupování „ve všech věcech týkajících se vypracování a podání odvolání proti rozhodnutí Nařízení o odstranění stavby vydané Městským úřadem Domažlice, odborem výstavby a územního plánování sp. zn. OVÚP-3144/2013, č.j.: MeDO-33543/2022-Sd dne 11. 05. 2022, dále případné vypracování a podání žalobního návrhu ke Krajskému soudu v Plzni ve věci zrušení potvrzujícího rozhodnutí odvolacího orgánu k Rozhodnutí Nařízení odstranění stavby vedeném u Městského úřadu Domažlice pod sp. zn. OVÚP-3144/2013 vydaného Krajským úřadem Plzeňského kraje, dále při veškerých jednáních se všemi orgány státní správy a samosprávy v této věci“. 3. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zastoupení v soudním řízení správním je pak upraveno v § 35 s. ř. s., přičemž se jedná o speciální procesní úpravu mající přednost před obecnou úpravou obsaženou v § 441 a násl. občanského zákoníku. 4. Podle § 35 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených. Za zastupování náleží odměna; pro určení její výše, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za poskytování právních služeb. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. účastník se může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně. 5. Soud uvádí, že zatímco obecným zmocněncem podle 35 odst. 8 s. ř. s. může být pouze fyzická osoba, tak „jinou osobou“ ve smyslu § 35 odst. 2 s. ř. s. může být i osoba právnická. Nejvyšší správní soud se touto otázkou zabýval např. v rozsudku ze dne 6. 8. 2010, č. j. 5 Afs 12/2010 – 80, ve kterém dospěl k závěru, že takovou osobou nemusí být jen osoba fyzická, nýbrž i osoba právnická, ovšem pouze za splnění podmínek obsažených v § 35 odst. 2 s. ř. s. 6. Z předmětného zákonného ustanovení vyplývá, že zastoupení jinou osobou než advokátem je přípustné pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující dvě podmínky, (i) osoba vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů a (ii) návrh se týká oboru činnosti v nich uvedených. V poznámce 5) pod čarou je pak uveden tento výčet zvláštních zákonů: Například zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 7. Soud se tedy zabýval splněním podmínek, zda je ústav LEDETA osobou vykonávající specializované právní poradenství podle zvláštního zákona a zda se žaloba proti rozhodnutí a návrh na zrušení části opatření obecné povahy týkají oboru činnosti uvedeného v takovém zvláštním zákoně. Nenaplnění byť jedné z těchto kumulativně daných podmínek by způsobilo, že zastupování ústavem LEDETA v řízení o této žalobě před krajským soudem by bylo nepřípustné. 8. Soud při posouzení přípustnosti zastoupení žalobce ústavem LEDETA vycházel ze závěrů Nejvyššího správního soudu vyslovených v rozsudku ze dne 19. 1. 2011, č. j. 1 As 1/2011 – 80. Ten jednak zdůraznil, že „smyslem institutu právního zastoupení je především, aby profesionál z oboru práva kvalifikovaně pomáhal uplatňovat práva účastníka řízení v příslušném řízení [k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)].“ Současně kasační soud připustil, že výčet právních předpisů v poznámce 5) pod čarou je pouze demonstrativní. Přitom ale vyložil, že „obsah poznámky pod čarou sám o sobě neposkytuje normativní obsah pojmu „specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů“ v textu § 35 odst. 2 s. ř. s. Poskytuje však významnou indicii o záměru historického zákonodárce (detailně k problematice normativního významu poznámek pod čarou rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2009, čj. 1 Afs 15/2009  105, body 37 a 38, publ. pod č. 1837/2009 Sb. NSS).“ Kasační soud pak uzavřel, že „jak již bylo uvedeno výše, smysl institutu práva na zastoupení spočívá především v poskytnutí pomoci odborníkem v dané oblasti práva … Právě na odborníky z oblasti práva nebo jednotlivých právních disciplín míří § 35 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení předpokládá profesionální právní poradenství za odměnu (viz § 35 odst. 2 věta druhá). Na osobu zástupce jsou právními předpisy kladeny další nároky, které budou svou povahou obdobné těm, které jsou kladeny na advokáty (srov. k tomu obecně usnesení NSS ze dne 18. 11. 2010, čj. 6 Azs 31/2010  67), tj. zejména dosažení určitého vzdělání, výkon praxe v příslušném oboru práva, ale také vyšší míra odpovědnosti, než je tomu např. v případě obecného zmocněnce v občanskoprávním řízení (klasicky odpovědnost za škodu způsobenou třetím osobám apod.). To je ostatně též případ daňových poradců, patentových zástupců nebo notářů, tedy profesí, ke kterým mířil záměr historického zákonodárce, což prokazuje textace pozn. č. 5 k § 35 odst. 2 s. ř. s. […] V tomto případě nelze použít ani analogie s § 35 odst. 3 až 5 s. ř. s., podle kterých může být ve vybraných typech soudních řízení účastník zastoupen také právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona (typicky právě na základě zákona o sdružování), k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří činnost vymezená předmětem příslušného soudního řízení (tj. odborová organizace, organizace poskytující ochranu před diskriminací a organizace poskytující právní pomoc uprchlíkům). Úmyslem zákonodárce bylo v těchto odstavcích výslovně stanovit konkrétní výjimky, které sice nespadají do rozsahu profesionální právní pomoci upravené § 35 odst. 2, avšak existuje právní zájem na tom, aby bylo zastoupení těmito právnickými osobami připuštěno.“ 9. Právě citované závěry Nejvyššího správního soudu se dají aplikovat i na nyní řešený případ zastoupení žalobce ústavem LEDETA. Jak se podává z výpisu z rejstříku ústavů, ústav LEDETA, který byl zapsán do rejstříku dne 2. 3. 2016, zcela zjevně nevykonává specializované právní poradenství podle žádného zvláštního zákona ve smyslu § 35 odst. 2 s. ř. s. Dále pak ředitelka tohoto ústavu (Bc. H. H., ročník narození X), jakož i členové správní rady (J. H., ročník narození X, Bc. L. H., ročník narození X a Bc. L. H., ročník narození X), nedisponují právnickým či jiným vysokoškolským (magisterských či inženýrským) vzděláním, které by bylo předpokladem profesionálního právního poradenství. Zakladatelem ústavu sice byl JUDr. L. H., Dipl.Mgmt. (ročník narození X), ten ovšem byl ředitelem ústav