2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

77 A 36/2020- 38 - text  7 77 A 36/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobkyně: S. P., nar. X, státní příslušnost X, X, zastoupené Mgr. Josefem Brožem, advokátem, Pod Všemi svatými 288/18, 301 00 Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2020, č.j. MV-10946-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 23. 3. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 25. 3. 2020, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2020, čj. MV-10946-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „ministerstvo“), ze dne 30. 9. 2019, č.j. OAM-16050-20/DP-2019 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla ve výroku I. podle § 51 odst. 3 správního řádu ve spojení s 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobkynina žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť byla zjištěna skutečnost spočívající v nesplnění podmínky oprávnění k podání žádosti znemožňující žádosti vyhovět; ve výroku II. byla žádost žalobkyně podle § 46 odst. 3 s odkazem na § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zamítnuta, neboť žalobkyně neplnila v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který jí bylo toto vízum uděleno. 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že přestože je napadené rozhodnutí obsáhlé, není dostatečně odůvodněno a obsahuje zcela nesprávné posouzení skutkových zjištění týkajících se její situace, na kterou je správními orgány nahlíženo s přepjatým formalismem. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nezákonné. 4. Správní orgány postupovaly přepjatě formalisticky a nebraly v potaz okolnosti případu. Žalobkyně byla v době podání žádosti osobou oprávněnou podat předmětnou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. 5. Nic nebránilo vyhovění její žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, neboť žalobkyně se nedopustila žádného protiprávního jednání. Tvrzení správního orgánu o neplnění účelu pobytu je zcela neoprávněné. 6. Žalobkyně trvala na tom, že správní orgán posoudil celou situaci zcela nesprávně. Je pravdou, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě víza nad 90 dnů za účelem studia na střední škole. Studium měla přerušeno na dobu od 15. 2. 2019 do 31. 8. 2020, avšak toto přerušení bylo vynuceno nutností vrátit se na určitý čas zpět do Ruské federace. 7. Po dobu přerušení studia byla žalobkyně až do podání předmětné žádosti mimo území ČR, tedy nelze konstatovat, že neplnila účel pobytu, neboť na území ČR v uvedenou dobu nepobývala. 8. Rovněž nelze konstatovat, že žalobkyně nebyla nezaopatřeným dítětem. To je zcela účelovým tvrzením správního orgánu. Správní orgán je povinen rozhodovat o stavu ke dni vydání rozhodnutí, nikoliv ke dni podání žádosti. 9. Jestliže žalobkyně doložila v průběhu řízení, že od 2. 9. 2019 je či bude studentkou střední školy a rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 9. 2019, byla žalobkyně zcela jednoznačně ke dni vydání rozhodnutí nezaopatřeným dítětem. 10. Jen pro pořádek žalobkyně uvedla, že řízení je plně v dispozici žadatele, který může předkládat a vkládat listiny do spisu v průběhu celého řízení. 11. Jak již bylo uvedeno, v období od 15. 2. 2019 do 30. 6. 2019 nebyla žalobkyně na území ČR, tedy nemohla neplnit účel pobytu. 12. To, že žalobkyně nebyla v předmětnou dobu na území ČR, mohl bez dalšího zjistit správní orgán z úřední evidence, což ovšem opomenul. Správní orgán tak postupoval v rozporu § 3 správního řádu. Správní orgán si dal práci s prověřením školy, ale již si nedal práci s tím, aby ověřil, zda je žalobkyně vůbec na území ČR. Své rozhodnutí tak založil na zcela nesprávných závěrech a postupoval nezákonně. Nevyužití víza neznamená neplnění účelu pobytu. Žalobkyně byla prokazatelně v době vydání rozhodnutí nezaopatřeným dítětem cizince s uděleným pobytem na území ČR. 13. Je otázkou, zda lze vůbec konstatovat neplnění účelu pobytu, když v dané věci bylo žalobkyni vydáno toliko vízum na 90 dní, nikoliv povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Vízum na 90 dní je odlišný institut od povolení k dlouhodobému pobytu a nelze je v žádném případě zaměňovat, jak to činí správní orgán. 14. Žalobkyně tak v době vydání rozhodnutí splňovala veškeré podmínky pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. 15. Správní orgány tedy záměrně ignorovaly prokazatelné skutečnosti a účelově vyhodnocovaly fakta v neprospěch žalobkyně. Správní orgán musí v řízení postupovat zcela nestranně a musí zjišťovat skutečnosti i ve prospěch žalobkyně (ač se mu to třeba nelíbí), což správní orgán neučinil. Vše naopak záměrně vyhodnocoval v její neprospěch. 16. Nezákonnost postupu správního orgánu je zřejmá i ze samotného napadeného rozhodnutí, kdy žalovaná cituje příslušná ustanovení, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně byla oprávněna žádost podat a ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně splňovala všechny podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem společného soužití rodiny. [III] Vyjádření žalované k žalobě 17. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 3. 6. 2020 konstatovala, že skutkový stav věci a průběh správního řízení až do vydání rozhodnutí je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí. 18. Dle žalované v průběhu správního řízení nedošlo k žádnému pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a zásad. Rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno a bylo vydáno v souladu se zákonem, není nepřezkoumatelné ani nezákonné. 19. Žalovaná se ztotožnila s právním názorem prvoinstančního správního orgánu, který žalobkyninu žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území zamítl, a na odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odkázala. 20. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout. [IV] Posouzení věci soudem 21. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 22. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 23. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. 24. Ve věci bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 51 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť s tím souhlasili oba účastníci řízení. 25. Žaloba není důvodná. 26. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 51 odst. 3 správního řádu ve spojení s 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a podle § 46 odst. 3 s odkazem na § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zamítnuta žalobkynina žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného sloučení rodiny. 27. Dle § 51 odst. 3 správního řádu, je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. 28. Podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území (dále jen „společné soužití rodiny“) je oprávněn podat cizinec, který je nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území nebo takovým dítětem manžela cizince s povoleným pobytem na území. 29. Podle § 178a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Pro účely tohoto zákona se nezaopatřeným dítětem rozumí rovněž cizinec nejdéle do 26 let věku, který nepřetržitě studuje na střední nebo vysoké škole v cizině a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevydalo rozhodnutí o tom, že toto studium je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. 30. Podle § 46 odst. 1 věty první a druhé zákona o pobytu cizinců, pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1 a 2, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahujíc