4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 100/2022- 48 - text  18 57 A 100/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Město Skalná sídlem Sportovní 9, 351 34 Skalná zastoupen JUDr. Hanou Vodolánovou Vopálenskou, advokátkou sídlem Obrněné brigády 20, 350 02 Cheb proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2022, č. j. SEI-23881/2022/90.221, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2022, č. j. SEI-23881/2022/90.221 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 29. 7. 2022, č. j. SEI-17031/2022/32.102 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 12a odst. 1 písm. l) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění ke dni 15. 2. 2022 (dále jen „zákon o hospodaření energií“), kterého se měl dopustit tím, že jako vlastník jednotky č. Xa v bytovém domě ve S. Z. Š. Xa, Xb (dále také jako „předmětná jednotka“), nezajistil dne 15. 2. 2022 uvedení klasifikační třídy ukazatele energetické náročnosti podle prováděcího právního předpisu při pronájmu uvedené jednotky v informačních a reklamních materiálech, čímž porušil § 7a odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o hospodaření energií. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a byla mu dále uložena povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. 2. Správní orgán prvního stupně zahájil dne 16. 2. 2022 u žalobce kontrolu dle § 13a zákona o hospodaření energií, jejímž předmětem bylo dodržování povinností vlastníka jednotky podle § 7a odst. 3 písm. c) zákona o hospodaření energií. Kontrola byla zaměřena na prověření skutečnosti, zda žalobce jako vlastník předmětné jednotky zajistil dne 15. 2. 2022 uvedení klasifikační třídy ukazatele energetické náročnosti podle prováděcího právního předpisu – vyhlášky č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov (dále jen „vyhláška“), při pronájmu předmětné jednotky v informačních a reklamních materiálech (záměr na pronájem předmětné jednotky byl zveřejněn na elektronické úřední desce žalobce). Zveřejněný záměr na pronájem neobsahoval klasifikační třídu ukazatele energetické náročnosti podle vyhlášky. O provedené kontrole sepsal dne 22. 3. 2022 správní orgán prvního stupně protokol o kontrole č. j. SEI-6912/2022/32.102. Proti protokolu o kontrole podal žalobce námitky, které byly zamítnuty. Již v podaných námitkách žalobce vyjádřil s odkazem na § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění od 1. 2. 2022 (dále jen „zákon o obcích“), přesvědčení, že zveřejněný záměr dispozice s nemovitostí nelze považovat za informační a reklamní materiál ve smyslu § 7a odst. 3 písm. c) zákona o hospodaření energií. Na základě výsledku kontrolního zjištění vydal správní orgán prvního stupně dne 15. 6. 2022 příkaz č. j. SEI-13561/2022/32.102, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání předmětného přestupku. Odporem žalobce byl příkaz zrušen. 3. V pokračujícím řízení vydal správní orgán prvního stupně prvoinstanční rozhodnutí. V něm mj. uvedl, že záměr na pronájem předmětné jednotky je informativním úkonem informujícím širokou veřejnost o skutečnosti, že zájemci o pronájem budou moci podat nabídky a vyjádření k uveřejněnému záměru (viz str. 6). Klasifikační třída ukazatele energetické náročnosti slouží k ochraně spotřebitele (každý zájemce o nemovitost) a je jedním z kritérií pro rozhodování, zda možný zájemce bude mít o nabízenou nemovitost zájem. Povinnost dle § 7a odst. 3 zákona o hospodaření energií byla uložena všem vlastníkům, tedy i obcím (viz str. 5). Smysl povinnosti dle § 7a odst. 3 zákona o hospodaření energií správní orgán prvního stupně spatřoval v zajištění rovnosti při porovnávání různých druhů pronájmů, ať již využitím sítí zprostředkovatelů (nejčastěji realitní kancelář) nebo uvedením vlastního inzerátu, jímž byl v posuzované věci záměr žalobce zveřejněný na úřední desce (viz str. 9). 4. Odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný se ztotožnil s posouzením věci, jak bylo provedeno správním orgánem prvního stupně, a dodal následující. Jelikož zákon o hospodaření energií nespecifikuje pojem informační a reklamní materiály, žalovaný dovodil, že za ně lze považovat jakékoliv sdělení určené široké veřejnosti vizuální (papírovou, online) nebo zvukovou formou, které obsahuje nabídku pronájmu konkrétní jednotky, a následně vede k možnosti uzavření nájemní smlouvy. Zákonodárce v zákoně o hospodaření energií nerozlišuje soukromoprávní a veřejnoprávní charakter inzerce. Podle žalovaného byl zveřejněný záměr informačním materiálem, a nikoli technickým úkonem, jak tvrdil žalobce (viz str. 6). Mezi zákonem o hospodaření energií a zákonem o obcích není hierarchický poměr ani kolize, a proto se aplikují oba zákony, upravující různé povinnosti žalobce (viz str. 7). II. Žaloba 5. Žalobce v žalobě uplatnil dva okruhy žalobních bodů. V prvním namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a v druhém nesprávné právní posouzení zakládající nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6. Nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že se žalovaný nevypořádal s argumentací žalobce a řádně neodůvodnil svůj závěr, že záměr žalobce pronajmout předmětnou jednotku byl informačním a reklamním materiálem ve smyslu § 7a odst. 3 zákona o hospodaření energií. 7. Žalobce v druhém okruhu žalobních námitek tvrdil, že zveřejněný záměr pronajmout předmětnou jednotku nebyl informačním či reklamním materiálem dle § 7a odst. 3 písm. c) zákona o hospodaření energií. Žalobce nesouhlasil s tím, že účelem § 39 odst. 1 zákona o obcích je pouze zvýšení šance na udání pronájmu. Žalobce argumentoval tím, že § 38 zákona o obcích stanoví pravidla pro hospodaření obcí tak, aby byl obecní majetek využíván účelně a hospodárně. Majetkoprávní úkon obce má podle žalobce soukromoprávní i veřejnoprávní prvky, kdy žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008. Smyslem záměru je podle žalobce zajištění transparentnosti právních úkonů tak, aby občané mohli upozornit na případné nesprávné hospodaření obce. Přívlastky informační a reklamní, užité v § 7a odst. 3 písm. c) zákona o hospodaření energií, jednoznačně odkazují na soukromoprávní povahu materiálů, na něž se povinnost vztahuje. Jedná se o takové materiály, jejichž účelem je informovat potenciální zájemce o bližších vlastnostech jednotky nebo přilákat nové zájemce o koupi či pronájem jednotky. Záměr zveřejněný na úřední desce podle § 26 správního řádu je vnějším projevem vůle obce disponovat se svým majetkem, která vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu v samostatné působnosti – jde tedy o veřejnou listinu podle § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), nikoli reklamní a informační materiál. Povinnost zveřejnit záměr je podle komentáře k zákonu o obcích povinností veřejnoprávní. Podle Stanoviska Ministerstva vnitra ČR ke smyslu a účelu záměru obce č. 22/2005, ve znění je změny č. 42/2009, je třeba od samotného rozhodnutí o záměru odlišit faktické zveřejnění záměru vyvěšením na úřední desce, které má samo o sobě povahu technického úkonu. Zveřejnění záměru je podle komentáře zákona o obcích povinným úkonem, který musí být zveřejněn před konečným rozhodnutím o zamýšlené dispozici pod sankcí absolutní neplatnosti dispozice. V praxi ministerstva vnitra i Nejvyššího soudu se uplatňuje názor, že zveřejněný záměr zcizit obecní majetek musí obsahovat taxativní výčet podmínek, za nichž bude majetkoprávní úkon s uchazečem uzavřen. Povinný obsah záměru vyplývá z kogentního § 39 odst. 1 zákona o obcích, přičemž zde uvedené náležitosti nelze rozšiřovat na údaje zákonem nevyžadované a dovozovat z jejich absence absolutní neplatnost následně uzavřeného právního úkonu. Obecně formulované ustanovení zákona o hospodaření energií nemůže v souladu se zásadou lex specialis derogat legi generali stanovit další povinné náležitosti záměru nad rámec zvláštní úpravy v zákoně o obcích, který je komplexním právním základem činnosti obcí. Pokud by zákonodárce zamýšlel uložit obcím povinnost, aby záměry odpovídaly zákonu o hospodaření energií, formuloval by tak příslušné ustanovení, což však neučinil. Správní orgán tak porušil čl. 2 odst. 3 LZPS. S uvedením klasifikační třídy nepočítá ani