9 As 121/2014 — Nejvyšší správní soud

77 Af 9/2022- 79 - text  33 77 Af 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Mgr. Z. V., nar. X, bytem X, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. 25264-4/2022-900000-316, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení - Celní úřad pro Plzeňský kraj (dále jen: „správce daně“) vydal následující platební výměry: platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období březen 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34120/2022-600000-31, platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období duben 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34122/2022-600000-31, platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období květen 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34123/2022-600000-31, platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období červenec 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34128/2022-600000-31, platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34137/2022-600000-31, a platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období září 2011 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 34147/2022-600000-31 (dále společně jen „platební výměry“). - Proti těmto platebním výměrům podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 29. 8. 2022, č. j. 25264-4/2022-900000-316 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jím platební výměry změnil tak, že do jejich výroků doplnil výčet zákonných ustanovení, která upravují základ daně z minerálních olejů, dále přistoupil k nahrazení textu „Použité pomůcky“ obsaženého ve výrocích platebních výměrů za text „Důkazní prostředky“ a ve výrocích nahradil u označení dvou důkazů text „Výslech svědka“ za „Výslech obžalovaného“. Nad rámec těchto formálních změn žalovaný změnil výši vyměřené daně ve vztahu k platebnímu výměru za zdaňovací období měsíce dubna 2011 z původní výše vyměřené daně v částce 8 388 029 Kč na částku 8 377 079 Kč (tedy vyměřenou daň snížil o 10 950 Kč) a ve vztahu k platebnímu výměru za zdaňovací období měsíce května 2011 změnil původní výši vyměřené daně v částce 5 384 882 Kč na částku 5 395 832 Kč (tedy vyměřenou daň zvýšil o 10 950 Kč). Obsah žaloby - Žalobce uvedl, že žalovaný i správce daně zatížili řízení předcházející vydání platebních výměrů závažnými procesními vadami, které způsobují nezákonnost platebních výměrů i napadeného rozhodnutí. Správní orgány upozadily práva žalobce a rezignovaly na základní zásady daňového řízení; nezřídka přitom postupovaly i v rozporu s relevantní judikaturou. Daňové řízení bylo vedeno pouze jako formálně nezbytný podklad pro stanovení daňové povinnosti žalobce a správce daně byl rozhodnut vyměřit daň bez ohledu na stav dokazování. Správní orgány vycházely téměř výhradně z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2019, č. j. 34 T 4/2015-11051 (dále jen „trestní rozsudek“), kterým byl žalobce uznán vinným ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Správní orgány na základě trestního rozsudku činily spekulativní úvahy. Žalobce podotkl, že platebními výměry mu byla vyměřena daňová povinnosti v mnohamilionové výši, která je pro něj doslova likvidační. - Daňové řízení nemělo být vedeno správcem daně, neboť vystupoval v trestní věci vedené proti žalobci v pozici policejního orgánu a následně jako poškozený. Pro tuto svou aktivitu byl správce daně ovlivněn a dopředu rozhodnut daň vyměřit. Zároveň správce daně podlehl nesprávnému dojmu, že v daňovém řízení není potřeba vést příliš rozsáhlé dokazování, neboť již bylo provedeno v trestním řízení. Správci daně nic nebránilo delegovat daňové řízení v rámci zachování transparentnosti jinému správci daně. Žalobce vznesl námitku podjatosti v rámci daňového řízení, avšak ta byla jako nedůvodná zamítnuta. - Správce daně vyměřil žalobci daň zejména na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „ZSD“), z nějž vyplývá, že plátcem daně se stává osoba, která se podílí na skladování či dopravě vybraných výrobků, v projednávané věci minerálních olejů. Žalobci musela být prokázána přímá participace na dopravě a skladování vybraných výrobků. Žalobcem navrhované důkazy, které měly jeho participaci na činnostech zakládající povinnost platit daň vyvrátit, správní orgány bezdůvodně a protiprávně odmítaly. - Správce daně při stanovení daňové povinnosti vycházel zejména z trestního rozsudku a okrajově z dalších listin získaných z trestního spisu. Podle žalobce představuje trestní rozsudek pouze jeden z důkazů provedených v daňovém řízení a nelze jej tedy přeceňovat či snad přímo s odkazem na existenci takového rozsudku rezignovat na provádění dalších důkazů. Žalobce se opakovaně v rámci daňového řízení dovolával zásady bezprostřednosti dokazování a dále se opakovaně vyjadřoval a vedl argumentaci k odlišnosti trestního a daňového řízení. Přestože lze připustit přenos určitých skutkových zjištění z trestního řízení do řízení daňového, tyto skutkové okolnosti nemusí za všech okolností svědčit pro jednoznačný závěr o tom, že se žalobce stal plátcem daně. - Pro trestný čin podle § 240 tr. zákoníku lze stíhat kohokoli, kdo svým jednáním zapříčiní to, že daň není vyměřena vůbec anebo je vyměřena v nesprávné výši. Pro stanovení daňové povinnosti daňovému subjektu je však třeba postavit najisto, že daňový subjekt jednal, resp. se přímo participoval na jednání, se kterým zákon spojuje vznik daňové povinnosti. Žalobce odmítá, že by mu bylo v průběhu daňového řízení prokázáno, že se účastnil dopravy anebo skladování vybraných výrobků. - Závěr o možném daňově relevantním jednání žalobce nelze vyčíst ani ze skutkové věty trestního rozsudku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnuje, že správce daně byl vázán názorem soudu, že žalobce je odpovědnou osobou za spotřební daň s odkazem na § 4 odst. 1 písm. f) ZSD, k takovému závěru však nalézací ani odvolací soud v trestní věci nedospěly. Trestní rozsudek konstatuje, že došlo ke spáchání daňového trestného činu, který spáchal žalobce společně s dalšími odsouzenými osobami a stručný mechanismus spáchání tohoto trestného činu. Spáchání daňového činu bez dalšího neimplikuje daňovou odpovědnost žalobce. Ne každé jednání, kterým dochází k naplnění skutkové podstaty podle § 240 tr. zákoníku, lze zároveň subsumovat pod ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) ZSD. - Správní orgány provedly zcela nedostatečné dokazování ohledně otázky, zda se žalobce stal plátcem spotřební daně a na základě jakého jednání. Pokud správní orgány důkazy provedly, jejich obsah byl účelově dezinpretován a zkreslován. Správce daně převzal rétoriku orgánů činných v trestním řízení, a uzavřel, že není třeba důsledně prokazovat konkrétní činnost, prostřednictvím níž dochází ke zkrácení daně. - Žalovaný formuloval výroky v napadeném rozhodnutí způsobem odporujícím daňovému řádu, což způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí provedl změnu výroků správce daně v jednotlivých platebních výměrech a následně uvedl, že v ostatním se výroky platebních výměrů nemění. To je ale v rozporu s ustanovením § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu, jež vyjmenovává způsoby, kterými může žalovaný rozhodnout o podaném odvolání. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že v dalších aspektech není nutné měnit platební výměry, měl s odkazem na § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu odvolání zamítnout a platební výměry v dalším, neměněném rozsahu ponechat v platnosti. Tento postup žalovaného svědčí o zapovězené libovůli správního orgánu. - Správce daně v platebních výměrech deklaruje, že byla vyměřena daň pomocí pomůcek, žalovaný však přistoupil ke změně tohoto výroku a v napadeném rozhodnutí uvedl, že daň byla vyměřena důkazními prostředky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ale neuvádí, proč k této změně přistoupil. Tato změna tak způsobuje nepřezkoumatelnost a do jisté míry zmatečnost napadeného rozhodnutí. Nedostatečně odůvodněná změna použití důkazních prostředků namísto pomůcek pro stanovení daně činí daňové řízení těžko srozumitelným a nepřehledným, není totiž zřejmé, zda správce daně vyměřoval daň pomocí pomůcek či na základě provedeného dokazování. Žalobce upozornil, že volba způsobu vyměření daně přirozeně vyvolává procesní důsledky. V případě, že byla daň vyměřena na základě pomůcek, je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť došlo k výraznému překročení rozsahu přezkumu platebních výměrů zakotveném v § 114 odst. 4 daňového řádu. - Jako zásadní žalobce vnímá to, že nevyslechnutím jím navržených svědků správní orgány jednoznačně porušily daňový řád, přičemž tato námitka sama o sobě je způsobilá