5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 52/2023- 66 - text  16 57 A 52/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: J. K. bytem X zastoupen JUDr. Veronikou Vlkovou, advokátkou sídlem Jugoslávská 1311/14, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Lesy České republiky, s. p. sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2023, č. j. MZE-32795/2023-16233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 15. 12. 2022 žádost, aby byly jeho pozemky parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, Xi, Xj a Xk v k. ú. X prohlášeny za nehonební. Za hlavní důvod žádosti žalobce označil to, že jako soukromě hospodařící zemědělec chová jateční skot a prasata, přičemž chov prasat vyžaduje podle § 2a písm. c) vyhlášky č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění od 15. 3. 2020 (dále jen „vyhláška č. 342/2012 Sb.“) trvalé souvislé dvojité oplocení. Za další důvod žádosti žalobce označil svou povinnost dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (dále jen „veterinární zákon“), bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat, dále zamezit úniku a průniku skotu, zajistit krmnou základnu pro chov a zabránit krádežím a kontaminaci píce např. vývrhy po odstřelu a ochranu před škodami páchanými myslivci porážením ohradníků a rozježděním kolejí. Žalobce v žádosti uvedl, že z těchto důvodů zřízené oplocení je neslučitelné s výkonem práva myslivosti a volným pohybem zvěře. Nebudou-li pozemky prohlášeny za nehonební, bude muset žalobce oplocení odstranit a bude mu tím znemožněn chov prasat. 2. V řízení před Krajským úřadem Karlovarského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) odbor životního prostředí Městského úřadu Kraslice sdělil, že v posledních dvou letech neřešil žádný únik hospodářských zvířat (viz sdělení založené ve správním spisu pod č. j. KK/6447/77/22-9) a jeho odbor územního plánování, stavebního úřadu a památkové péče, že stavba oplocení pozemků žalobce byla provedena bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem a nebyla dodatečně povolena, přičemž jen pozemek parc. č. Xk lze považovat za zastavěný pozemek podle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona (viz sdělení založené ve správním spisu pod č. j. KK/6447/77/22-10). Správní orgán prvního stupně provedl dne 11. 1. 2023 místní šetření, jehož se bez námitek proti pořízenému protokolu zúčastnil žalobce (viz protokol založený ve správním spisu pod č. j. KK/6447/77/22-11 včetně fotodokumentace). Při tomto ohledání na místě správní orgán prvního stupně zjistil k pozemkům, které učinil žalobce předmětem své žádosti, následující: Pozemky parc. č. Xa, Xb, Xi, Xe, Xg, Xl, Xj a Xd tvoří pastevní areál, který je zvnějšku oplocen a uvnitř od potoka oddělený ohradníkem. Pozemky parc. č. Xc a Xf mají charakter lesního porostu, pouze na severní straně sousedí s oplocenými pastvinami a nejsou jejich součástí. Pozemek parc. č. Xk je využíván pro farmu žalobce, odstavné plochy, skladovací plochy mj. pro krmivo, přičemž na tomto pozemku je umístěn přístřešek i s krmivem a výběh pro prasata. Žalobce nevyužil práva seznámit se s podklady rozhodnutí dle výzvy správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 1. 2023, č. j. KK/6447/ZZ/22-14. 3. Dne 8. 2. 2023 vydal správní orgán prvního stupně podle § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. (dále jen „zákon o myslivosti“) rozhodnutí č. j. KK/6447/ZZ/22-15 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Výrokem I prvoinstančního rozhodnutí bylo rozhodnuto o neprohlášení pozemku parc. č. Xk za nehonební v zájmu vlastníka z důvodu, že se již jedná o nehonební pozemek podle § 2 písm. e) zákona o myslivosti. Výrokem II prvoinstančního rozhodnutí bylo rozhodnuto o neprohlášení zbytku pozemků, které byly předmětem žádosti žalobce (dále jen „zbývající pozemky“), za nehonební v zájmu vlastníka. 4. K odvolání žalobce, podanému výlučně proti výroku II prvoinstančního rozhodnutí, vydal žalovaný dne 23. 5. 2023 rozhodnutí č. j. MZE-32795/2023-16233 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobce zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 5. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobce v odst. I žaloby namítl nepřezkoumatelnost postupů správního orgánu prvního stupně i žalovaného. Dále žalobce namítl, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav, neboť nezohlednily podnikání žalobce na předmětných pozemcích, spočívající v chovu skotu a prasat, kdy chov prasat vyžaduje podle § 2a vyhlášky č. 342/2012 Sb. dvojité oplocení. Žalobce uváděl, že pozemky oplotil i proto, aby zabránil šíření nákaz, zamezil častému úniku skotu z pastvin a tím vzniklým škodám, aby zajistil krmnou základnu pro chovaný skot s vyloučením kontaminace vývrhy ulovené zvěře, aby zamezil krádežím píce a aby předešel škodám, které páchají myslivci porážením ohradníků a rozježděním kolejí na jeho polnostech. Honební režim pozemků, umožňující zejména odlov lesní zvěře, kontaminaci píce a rozšíření nákazy, žalobci znemožňuje právně regulovaný ekologický chov prasat. Nebudou-li pozemky prohlášeny za nehonební, nebude žalobci vydáno dodatečné stavební povolení k již zřízenému oplocení pastevních pozemků, čímž bude žalobci znemožněn chov prasat a současně podnikání v živočišné výrobě. 7. Podle žalobce správní orgány nesprávně preferovaly celospolečenský zájem na podpoře myslivosti jako národního kulturního dědictví a dostatečně nezohlednily ústavně chráněné žalobcovo právo na podnikání a jeho vlastnické právo dle čl. 11 a 26 LZPS. Žalovaný vyšel z chybné interpretace § 17 odst. 3 zákona o myslivosti, podle níž je souhlas vlastníka vyžadován jen při zpětném zařazení do kategorie pozemků honebních a pominul žalobcovo vlastnické právo a jeho vůli. Žalobce argumentoval tím, že napadeným rozhodnutím dochází k nucenému omezení jeho vlastnického práva a k zásahu do jeho práva na výkon podnikatelské činnosti, kdy žádným právním předpisem není žalobci přiznána za toto omezení náhrada ušlého zisku a náhrada za přičlenění pozemků do konkrétní honitby dle § 30 odst. 2 zákon o myslivosti je nicotná. Podle žalobce má jeho chov skot a prasat též společenský význam, neboť žalobce dodává zvířata k porážce a následně slouží k zásobování a obživě obyvatel. Správními orgány odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu není přiléhavý, protože realizací myslivosti v projednávané věci dochází nejen k zásahu do vlastnického práva žalobce, ale i do práva na podnikání spočívajícím v zemědělské a farmové činnosti (chov krav a prasat). Správní orgány pominuly, že členové mysliveckého spolku porušují veterinární zákon, protože nechávají pravidelně vývrhy ulovené zvěře na pozemcích žalobce a při pozření těchto vývrhů volně se pohybujícím skotem a prasaty pak u nich dochází ke zdravotním potížím, což mělo za důsledek nesprávný závěr o tom, že zemědělská činnost žalobce není v rozporu s výkonem práva myslivosti. Žalobce měl za paradoxní, že myslivci jako dobrovolný zájmový spolek mají právo na to, aby poškozovali jeho pozemky, a osoba zúčastněná na řízení odmítat vydat souhlas ke zřízení oplocení, ač právní předpisy žalobci ukládají, aby při chovu prasat měl zřízeno dvojí oplocení. Žalobce poukázal dále na to, že žalovanému musí být znám aktuální legislativní proces týkající se změny zákona o myslivosti, která by měla vést ke snížení výměr honiteb v rozsahu min. 500 ha, omezení činnosti mysliveckých spolků a eliminaci škod lesní zvěří i vlastníky pozemků. Fakt, že žalobce nepožádal stavební úřad o povolení provedení oplocení, nemůže mít zásadní vliv na napadené rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně podle žalobce nerozhodl o jednotlivých pozemcích žalobce rozdílně, ač jsou rozdílně využívány – ve správním řízení bylo zjištěno, že jsou pozemky z větší části zastavěny stavbou nebo využívány jako zahrady a ve zbytku jde o pastviny. V původní žádosti žalobce uvedl, že nesouhlasí s usmrcováním volně žijící zvěře, ale správní orgány jeho postoj bagatelizovaly s odkazem na to, že žalobce dodává chovaný skot na porážku. Žalobce poukázal na to, že správní orgán prvního stupně v jiné části k. ú. Č. u Kr. rozhodnutím ze dne 14. 10. 2021, č. j. KK/3946/ZZ/21-14, prohlásil pozemky za nehonební – po tomto rozhodnutí žalobce podal žádost o prohlášení oplocených pozemků za nehonební a jejich vynětí z myslivecké honitby Liboc. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalovan