8 Afs 355/2019 — Nejvyšší správní soud

57 Af 6/2024- 88 - text  9 57 Af 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: P. H. bytem X zastoupen Mgr. Alenou Křišťálovou, advokátkou sídlem Libušina 933/9A, 323 00 Plzeň proti žalovanému: Celní úřad pro Plzeňský kraj sídlem Antonína Uxy 11, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. 53019/2024-600000-11, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ve věci jde o vymáhání britské daňové pohledávky prostřednictvím mezinárodní pomoci tuzemským správcem daně. 2. Žalovaný byl podle § 9 zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen „ZMP“), jako správce daně pověřen uskutečněním úkonů v rámci poskytnutí mezinárodní pomoci stran žádosti dožadujícího kontaktního orgánu Velké Británie HMRC Debt Management, MARD and NNRU Team o vymáhání finančních pohledávek proti žalobci referenční číslo GB_CZ_EEC068276_282022_20221115_c_RR, ze dne 15. 11. 2022 (dále jen „britské rozhodnutí“), v celkové výši 5.813.497,06 Kč (dále jen „vymáhaná pohledávka“), přičemž titulem pro vymáhání byl jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky referenční číslo GB_EEC068276_20221115_UIPE_1 ze dne 15. 11. 2022 (dále jen „JD“). Žalovaný vyrozuměl žalobce o vymáhané pohledávce a poučil ho o možné daňové exekuce v případě neuhrazení dluhu. Námitku žalobce proti vyrozumění o nedoplatku dle § 159 daňového řádu zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 3. 2023, č. j. 6749-5/2023-600000-11. 3. Žalobce vymáhanou pohledávku neuhradil, a proto vydal žalovaný dne 29. 8. 2023 exekuční příkaz č. 2360001805, č. j. 170593/2023-600000-42 (dále jen „exekuční příkaz“), jímž podle § 178 odst. 1, 5 písm. a) a § 187 a násl. daňového řádu nařídil daňovou exekuci vymáhané pohledávky. Námitku žalobce proti exekučnímu příkazu podle § 159 daňového řádu žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 12. 2. 2024, č. j. 53019/2024-600000-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobce žádal, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i exekuční příkaz a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce namítl, že nebyl v minulosti žádným britským daňovým orgánem vyrozuměn o existenci vymáhané pohledávky a neměl tak možnost se britskému rozhodnutí bránit, kdy nyní již lhůty k obraně u britských orgánů uplynuly. Žalobce dále uvedl, že jsou pochybnosti o správnosti a vykonatelnosti britského rozhodnutí, protože JD neuvádí, že by sporná rozhodnutí byla žalobci doručena - JD konstatuje, že datum doručení není k dispozici. Žalobce argumentoval i tím, že § 28 odst. 1 ZMP, který nepřipouští přezkum exekučního titulu v rozsahu zjištění, zda a jak byl doručen a zda měl tedy povinný možnost se proti exekučnímu titulu bránit, odporuje ústavním principům a právům žalobce, když umožňuje výkon rozhodnutí, které nebylo žalobci doručeno a proti kterému se nemohl bránit. Přitom dřívější právní úprava umožňovala přezkum doručení exekučního titulu [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, č. j. 5 Afs 48/2007-173 (dále jen „Judikát“), k výkladu zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen „Původní zákon“)]. Cesta uplatnění práv u cizích orgánů vyžaduje zastoupení cizím advokátem, znalost jazyka a nemalé finanční prostředky, kdy šance na úspěch v případě, že veškeré lhůty pro podání opravných prostředků již dávno uplynuly, je mizivá, tudíž nepředstavuje reálnou možnost obrany. 6. Žalobce dodal, že až v rámci řízení před žalovaným zjistil, že se vymáhaná pohledávka vztahuje k celním prohlídkám dne 27. 4. 2019 a 4. 2. 2020, kdy žalobce při výkonu práce pro svého zaměstnavatele CEE Logistic a. s. (dále jen „zaměstnavatel“) řídil kamiony, které byly v přístavu britskými celními orgány z důvodu převozu tabáku zadrženy. Žalobce nedisponuje relevantními doklady k provedeným kontrolám, kdy dokumentům, které mu britští celníci předložili k podpisu, nerozuměl. Zaměstnavatel žalobci neumožnil, aby řídil jiný kamion, který zboží v Británii přeloží a odveze na místo určení. Žalobce pod nátlakem podepsal zaměstnavateli závazek, že bude splácet náklady za přeložení kamionu. Následně byl žalobce z práce propuštěn. Žalobce byl zaměstnavatelem informován v dubnu 2021, že je u zaměstnavatele britskými úřady vymáhána spotřební daň v souvislosti s nalezeným tabákem. Dlužníkem spotřební daně by měl být podle žalobce zaměstnavatel, jakožto dopravce, nikoliv žalobce. Žalobce shrnul, že popírá vymáhanou pohledávku, že nemá nic společného s tabákovými výrobky nalezenými v kamionech, ani nebyl informován o řízení probíhajícím ve Velké Británii, tudíž se nemohl žádným způsobem bránit. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalovaný předeslal, že rozhodnutím ze dne 21. 11. 2023, č. j. 170593-4/2023-600000-42 z moci úřední odložil daňovou exekuci podle § 181 odst. 1 daňového řádu a § 24 odst. 1 ZMP a článku 14 odst. 4 směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. 3. 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (dále jen „Směrnice“), protože žalobce tvrdil, že napadl zákonnost a správnost britského rozhodnutí prostřednictvím londýnské advokátní kanceláře. 9. Exekučním titulem, tj. titulem pro vymáhání v České republice jako dožádaném státě, je dle § 20 odst. 2 ZMP a čl. 12 odst. 1 Směrnice ode dne obdržení žádosti o vymáhání finanční pohledávky jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky, kdy toto podle žalovaného představuje podstatný rozdíl oproti původní právní úpravě obsažené v Původním zákoně, který považoval za titul pro vymáhání exekuční titul příslušného dožadujícího orgánu cizího státu. Důvodem tohoto posunu bylo podle bodu 8 preambule Směrnice to, že přijetí jednotného dokladu, který se bude používat pro opatření k vymáhání pohledávek v dožádaném členském státě, by mělo vyřešit problémy související s uznáním a překladem aktů vydaných v jiném členském státě, které jsou nejvýznamnějším důvodem, proč je stávající úprava týkající se pomoci neúčinná. V posuzované věci přitom JD splňoval požadavky kladené na něj v článku 12 odst. 1 Směrnice i § 20 odst. 3 ZMP, proto nemohla být podle § 31 odst. 5 ZMP žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci odmítnuta. V žalobě žalobce brojí nikoli proti JD jakožto exekučnímu titulu, nýbrž proti britskému rozhodnutí, zejména jeho nedoručení. Podle § 28 odst. 1 ZMP a čl. 14 odst. 1 věta první Směrnice však žalovanému nepříslušelo posouzení zákonnosti nebo správnosti dožádané finanční pohledávky uložené jiným státem, původního titulu pro vymáhání finanční pohledávky v jiném státu, jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky z jiného státu ani doručení učiněného orgánem veřejné moci jiného státu. Žalovaný byl vázán obsahem žádosti o vymáhání a jednotného dokladu o vymahatelnosti pohledávky, jenž garantuje vymahatelnost pohledávky v dožádaném státu. Z bodu 3 žádosti o vymáhání nevyplývá, že britské rozhodnutí není možné v dožadujícím státu Velké Británii napadnout (žalobce ostatně sám tvrdí, že proti britským rozhodnutím prostřednictvím londýnské advokátní kanceláře brojí). 10. Žalobce argumentuje bodem 8 JD, kde je uvedeno, že není k dispozici datum doručení britského rozhodnutí, a dovozuje z toho, že doručeno nebylo. Žalobce však podle žalovaného pomíjí, že v úvodu JD je uvedeno prohlášení dožadujícího kontaktního orgánu, že britské rozhodnutí bylo doručeno, vyžadují-li to vnitrostátní britské právní předpisy. Jde o standardizované prohlášení na předepsaném formuláři, které při vázanosti správností a zákonností JD pro tuzemské orgány osvědčuje doručení způsobem, který je v souladu s britskými vnitrostátními předpisy. 11. Případ řešený Judikátem byl regulován Původním zákonem a směrnicí Rady 76/308/EHS ze dne 15. 3. 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cla (dále jen „Původní směrnice“). Šlo zde o výklad článku 12 odst. 3 Původní směrnice, podle něhož je tuzemský soud oprávněn ověřit, zda bylo cizozemské rozhodnutí řádně doručeno podle tuzemských předpisů. Závěry Judikátu však byly překonány novou platnou právní úpravou, jak na evropské úrovni (Směrnice), tak vnitrostátní implementací Směrnice (ZMP). Článek 12 Původní směrnice se od článku 14 Směrnice odlišuje. K ústavním parametrům § 28 odst. 1 ZMP žalovaný uvedl, že žalobce nebyl zbaven obrany proti případným vadám původních titulů pro vymáhání pohledávek (včetně namítaného nedoručení), když může tyto vady napadnout v dožadujícím státě, ačkoliv takový způsob obrany není komfortní. Práva