4 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

77 A 44/2023- 70 - text  10 77 A 44/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánková ve věci žalobců: a) R. Š., P., b) L. F., P., oba zastoupeni Mgr. Liborem Hlavsou, advokátem, Guldenerova 510/5, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2023, č.j. PK-RR/3853/22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobci se společnou žalobou ze dne 18. 9. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 19. 9. 2023, domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2023, č.j. PK-RR/3853/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému zpět k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Plasy, stavebního úřadu, ze dne 22. 8. 2022, č.j. MEPL-SU/2022/768-4 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 129 odst. 1 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost žalobců podaná dne 2. 5. 2022 o vydání dodatečného povolení pro stavbu „Instalace druhé (horní) řady fotovoltaických panelů na rozestavěné stavbě rodinného domu na p. č. X Plasy“ na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Žalobci se domáhali též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. 2. Územní řízení a stavební řízení (včetně dodatečného povolení staveb) byla upravena stavebním zákonem. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobci uplatnili níže uvedené žalobní námitky. 4. Žalovaný se nijak nezaobíral střetem dvou právem chráněných hodnot s tím, že vyřešil tuto otázku po svém. Konkrétně sděluje v odůvodnění toto: „Odvolatelé v podstatě nadřazují zájem na ochraně planetárního klimatu veřejnému zájmu na ochraně hodnot KPZ Plasko ( = Krajinná památková zóna Plasko – pozn. soudu), aniž by k tomu byl zákonný podklad.“ Toto však odvolatelé (= žalobci – pozn. soudu) nedělají a nikdy nedělali. Žalovaný by proto měl vysvětlit, proč jim toto v podstatě podsouvá. 5. Žalovaný dále podává v odůvodnění rozhodnutí toto sdělení: „Pokud by zákonodárce chtěl preferovat zájem na zvýšení podílu FV elektráren nad všemi nebo vybranými veřejnými zájmy včetně zájmu na ochraně památkových zón, přijal by odpovídající právní úpravu. Dokud taková preference nebude součástí právního řádu, musí orgány státní památkové péče chránit veřejný zájem na základě památkového zákona a Úmluvy.“ 6. Žalovaný se však mýlí, pokud tvrdí, že existuje několik veřejných zájmů. Existuje totiž jen jeden veřejný zájem s kolidujícími právními hodnotami, které se střetávají v konkrétním případě. V tomto případě je třeba odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04, kde se podává toto: „Veřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění rozhodnutí, jehož ústředním bodem je otázka existence veřejného zájmu, pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou soukromých, partikulárních zájmů.“ 7. Žalobci upozornili na to, že ústředním důvodem napadeného rozhodnutí žalovaného je právě veřejný zájem na ochraně hodnot KPZ Plasko. Jak bylo výše uvedeno, tak žalovaný nijak neposuzoval přínos druhé řady panelů osazených na střeše žalobců pro veřejné zájmy v místě umístění. Žalovaný jen obecně vyjmenoval soukromé zájmy žalobců, uhlíkovou stopu při výrobě FVP apod., ale nijak se nezaobíral přínosem snížení imisí právě v KPZ Plasko, konkrétně snížení vlivu imisí na přírodu v KPZ Plasko a dále na stavby památkově chráněné v KPZ Plasko. Pokud by žalovaný měl informace o tom, zda je KPZ Plasko dotčena změnou planetárního klimatu a nemovité kulturní památky v KPZ Plasko dotčeny imisemi z lokálních zdrojů, pak by mohl uvážit, zda přínos druhé řady FVP je pro KPZ Plasko alespoň nějaký. Bez uvedeného je však takové uvážení, respektive poměření ochrany hodnot (životního prostředí a památkové péče), zcela nemožné. 8. Žalobci měli za to, že závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 30. 11. 2022, č. j. ORR/12147/2022, bylo vydáno v rozporu se zákonem. 9. Rozpor se zákonem lze spatřovat v tom, že shora označené stanovisko je založeno jen na tom, že žalobcovu věc posuzuje z hlediska zákona a Úmluvy, které se týkají památkové péče. Závazné stanovisko však podle přesvědčení žalobců musí zohledňovat i další kritéria a hodnoty, která se v místě a čase nacházejí. Nelze posuzovat celou věc jen z úseku ochrany kulturního dědictví, když existuje dále dědictví v rámci životního prostředí, které bylo zcela opominuto. 10. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí podle stavebního zákona a památkového zákona operuje Úmluvou o ochraně architektonického dědictví Evropy, pak tím zcela jistě pomíjí ustanovení čl. 11 Úmluvy, kde se hovoří o tom, že je třeba zajistit také: „Využívání chráněných statků s ohledem na potřeby současného života.“ Stejně tak závazné stanovisko nerespektuje existenci Integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího správu energetické unie, tak jak na něj odkazuje § 3 odst. 1 - 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Jestliže má Česká republika povinnosti v rámci energetické unie, tak měl orgán vydávající shora označené závazné stanovisko zahrnout i toto do svého uvažování s ohledem na to, že ochrana kulturního dědictví není možná bez ochrany jiných jim na roveň postavených hodnost. 11. Tvrzení uvedená v závazném stanovisku jsou velmi zavádějící v tomto rozsahu: „Nicméně soukromá FV elektrárna vytvořená pro využití odvolateli není statkem, který by přinášel obecné dobro a nelze ji kvůli absenci veřejné prospěšnosti pro široký okruh členů společnosti, jako je tomu např. u veřejně prospěšných staveb dle § 2 odst. 1 písm. n) stavebního zákona, označit za veřejný zájem.“, „Naplnění ekologických zájmů na ochraně planetárního klimatu by bylo toliko vedlejším a marginálním důsledkem uspokojení soukromých potřeb odvolatelů. Nelze – li FV elektrárnu odvolatelů považovat za zařízení ve veřejném zájmu, nenastává potřeba na hodnocení střetu dvou veřejných zájmů.“ a „Zájem společnosti na podpoře obnovitelných zdrojů energie nemá v posuzovaném případě zdaleka takovou sílu, aby došlo k odůvodnitelnému potlačení jednoznačného veřejného zájmu na ochraně KPZ Plasko jako architektonického dědictví.“ 12. Žalobci ve vztahu k výše uvedeným tvrzením upozornili na to, že orgán ochrany památkové péče žalovaného nijak nezohlednil to, že žalobci mají možnost se zapojit do energetického společenstva a býti prospěšnými i ostatním osobám v KPZ Plasko dodávkami přebytků vyrobené FV elektrárny. Existuje zde tedy veřejná prospěšnost zařízení žalobců jako části energetického společenství, které může zásadním způsobem ovlivnit teplotu a imise v místě provozování, tj. v KPZ Plasko. Závazné stanovisko proto zcela opomnělo možné sdílení elektřiny v místě a čase, které prospívá přírodě a architektonickému dědictví velmi silně. 13. Žalobci odkázali na to, že legislativně podpora energetických komunit a komunit obnovitelných zdrojů energie vychází z požadavků Směrnic (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a (EU) 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Kdy ministerstvo životního prostředí vydalo brožuru pro Postup přípravy založení energetických společenství v obcích a městech ČR (https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/komunitni_energetika/$FILE/OEOKBrozura_Postup_pro_pripravu_energetickych_spolecenstvi_v_mestech_a_obcich-20230131.pdf.) 14. Existuje zde tedy velmi silný veřejný zájem na tom, aby uvedená energetická společenstva byla zakládána, a to jak ze strany státu, tak i ze strany spotřebitelů. To však orgán ochrany památkové péče žalovaného pominul, ač věděl, že je to v přípravě na úrovni vlády a příslušných ministerstev. 15. Žalobci upozornili na to, že jim není známo, jak žalovaný v napadeném rozhodnutí došel k poznání, že instalace FVP nepředstavuje v posuzovaném případě veřejný zájem společnosti, respektive státu. Žalovaný pravděpodobně nezná zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Jinak by nemohl tvrdit, že v konkrétním posuzovaném případě není veřejného zájmu na straně žalobců. 16. Stát podle žalobců jednoznačně vymezil veřejný zájem v § 1 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů takto: i) podpořit využití obnovitelných zdrojů, d