1 As 175/2012 — Nejvyšší správní soud

17 A 11/2025- 74 - text  8 17 A 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. P., narozený X, v ČR hlášen na adrese X, zastoupený Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, sídlem Malická 1576/11, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, 1) I. P., nar. X, bytem X, 2) M. M. P., nar. X, zastoupen zákonnou zástupkyní, matkou I. P., bytem X, 3) T. K., nar. X, bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. OAM-10545-28/ZR-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. i) a podle ust. a podle § 77 odst. 2 písm. a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu byla stanovena 30denní lhůta k vycestování z území. 2. Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že byl v České republice pravomocně odsouzen více než ve 3 případech za spáchání úmyslného trestného činu, nesouhlasí. Podle ust. § 77 odst. 1 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb. Ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec v České republice ve 3 a více případech odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce v České republice odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ve 3 a více případech, neboť žalovaný mohl aktuálně přihlédnout pouze ke dvěma případům odsouzení, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 28. 2. 2024, č. j. 2 T 69/2023-92 a trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 5. 2024 č. j. 6 T 67/2024-67. Žalobce ve svém vyjádření upozornil žalovaného, že jeho odsouzení z roku 2018 není možné ve smyslu ust. § 77 odst. 1 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb. zohlednit z důvodu jejich zahlazení. Dne 23. 12. 2024 zaslal žalovanému usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 12. 2024, č.j. 16 Nt 1010/2024 - 19, kterým se zahladila odsouzení podle shora uvedených trestních příkazů tohoto soudu z roku 2018. Dne 9. 1. 2025 pak zaslal žalobce žalovanému zahlazující usnesení soudu i s doložkou právní moci. Okresní soud Plzeň-jih v odůvodnění svého usnesení výslovně uvedl, že v případě trestu obecně prospěšných prací a trestu zákazu činnosti došlo k zahlazení ze zákona. Žalovaný odmítl k těmto zahlazením odsouzení přihlížet, jakož i nepřihlédl k osvědčení se žalobce ve smyslu ust. § 83 odst. 4 trestního zákoníku, popř. k zákonné fikci, že se na žalobce hledí jako by nebyl trestán, kterou trestní zákoník spojuje s vykonáním uložených trestů (srov. ust. § 65 odst. 5 trestního zákoníku a ust. § 74 odst. 2 trestního zákoníku) či ke skutečnostem, kdy výrok o vině a trestu byl zrušen, a to v souvislosti s odsouzeními na základě trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 7. 11. 2017, č. j. 16 T 48/2017-72, dále trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 30. 1. 2018, č. j. 16 T 13/2018-60 a trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 2018, č. j. 1 T 20/2018-102, tedy popřel hlavní smysl a účel příslušných ustanovení trestněprávních předpisů. Tímto jeho postupem došlo k porušení zásady dle ust. § 2 odst. 1 správního řádu. 3. Dále žalobce namítal, že v jeho chování nelze spatřovat naplnění zákonné podmínky pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. spočívající v opakovaném závažném a dlouhodobém narušování veřejného pořádku. Dále nelze souhlasit se závěrem žalovaného, že zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu má přiměřený dopad do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaný v souvislosti s posouzením naplnění zákonných podmínek pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu ve smyslu ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. nijak nepřihlédl k okolnostem, které svědčí ve prospěch žalobce. Žalovaný nevyslechl ani žalobce samotného, ani žádného svědka. Posuzování osobních poměrů žalobce se tak jeví spíše jako šablonovité, což se může potvrzovat i větou, kterou žalovaný použil na str. 13 svého rozhodnutí, totiž, cit: „Účastník řízení je ve vězení, nezletilé děti žijí společně s jeho matkou, která péči a výchovu zcela zvládá.“ Žalobce se nenachází a ani nikdy nenacházel ve věznici a má pouze jedno dítě, které nežije s jeho matkou. Není také pravdou, že by žalobce v řízení neuvedl nic konkrétního, co by nasvědčovalo tomu, že rozhodnutím o zrušení pobytového oprávnění dojde k nepřiměřenému zásahu do soukromého života. Ve svém vyjádření ze dne 13. 11. 2024, na které ostatně sám žalovaný odkazuje, uvedl, že žije společně s manželkou I. P., nar. X, která požívá dočasné ochrany, a se svým nezl. synem M. M. P., nar. X, kteří jsou na něm odkázáni výživou. Žalovaný vůbec nevzal v potaz změnu v chování žalobce, kdy zejména v období od 4/2018 do 8/2023 nespáchal žádnou trestnou činnost. Je tedy zřejmé, že žalovaný není lhostejný k dodržování právního řádu České republiky, zejména trestního zákoníku, měl a má snahu se napravit a je zjevné, že odsouzení a následné tresty na žalobce měly a dosud mají výchovný vliv, když naposledy spáchané trestné činy z roku 2024 představují vybočení z normy chování, kterou chce žalobce dodržovat, zvlášť když rovněž v minulém roce založil rodinu. Žalobce nechce v žádném případě bagatelizovat svou trestnou činnost spáchanou v roce 2024 a samozřejmě svého jednání lituje a je jeho zájmem o tom také přesvědčit příslušné státní orgány. Nelze tedy na něho nahlížet ani jako na stálého potencionálního narušitele veřejného pořádku. Žalobce také upozorňuje, že závěr učiněný žalovaným, že žalobce své jednání, kterým porušil právní předpisy České republiky, považuje za běžnou záležitost, není podložen žádným relevantním důkazem a vychází tak pouze ze subjektivního vnímání žalovaného. Ani skutečnost, že v tomto správním řízení neprojevil dostatečnou lítost nad svým jednáním, mu nemůže být žalovaným přičítána k tíži, neboť žalobce lítost nad svým jednáním, kterým porušil právní řád České republiky a za které byl následně odsouzen ve smyslu trestních předpisů, projevil při hlavním líčení u Okresního soudu v Rokycanech, který i s ohledem na tuto skutečnost stanovil druh a výši trestu. Žalobce svým jednáním nikdy nikomu nezpůsobil újmu na zdraví, nikoho přímo neohrozil na zdraví či na jeho bezpečnosti, resp. svým jednáním žalobce nechtěl nikomu ublížit. Tyto skutečnosti měl žalovaný při hodnocení intenzity ohrožení veřejného zájmu zohlednit, což tak neučinil. Žalovaný v tomto smyslu porušil zásady správního řízení zakotvené v ust. § 7 odst. 1 správního řádu, podle kterého správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně, neboť shora uvedeného jednání, které žalovaný popisoval, se žalobce dopustil v letech 2017 a 2018, a není tedy možné, aby jeho chování bylo porovnáváno se statistikou nehodovosti platnou v době pozdější. Jestliže by žalobce svými protiprávními činy závažným způsobem narušoval veřejný pořádek, jistě by se takový následek promítl i do druhu a výše trestu, který shora uvedené soudy uložily žalobci ve svých rozhodnutích. Žalobci byl pouze v jednom případě uložen trest odnětí svobody nepodmíněně s podmíněným odložením jeho výkonu, a to již v roce 2017. U tohoto trestného činu se žalobce ve zkušební době osvědčil. Za následující trestnou činnost, včetně naposledy spáchané v roce 2024, mu dokonce ani nebyl uložen trest odnětí svobody, nýbrž jen peněžitý trest a trest zákazu činnosti, který důsledně dodržuje. V usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 12. 2024, č.j. 16 Nt 1010/2024 - 19, se pak výslovně uvádí, že v době od 5. 5. 2018 do 5. 5. 2019 se odsouzený žádného přestupku, ani trestného činu nedopustil a lze tak mít za to, že vedl řádný život. Žalobce také poukazuje na skutečnost, že svým jednáním se nikdy nedopustil závažnějších protiprávních jednání (zločinů či zvlášť závažných zločinů). Podle žalobce v jeho jednání není společenská škodlivost, v níž by mohl žalovaný oprávněně a ex lege spatřovat opakované závažné a dlouhodobé narušování veřejného pořádku. Podle žalobce rozhodnutím o zrušení pobytového oprávnění dojde k nepřiměřenému zásadu do soukromého života. Tento závěr žalovaného je však učiněn v rozporu s tím, co žalobce uvedl ve svém vyjádření ze dne 13. 11. 2024, ve kterém žalovanému sdělil, že jeho manželka a syn jsou výživou závislí na žalobci, neboť jeho manželka nemá na území ČR žádný jiný příjem, vyjma peněžitého příspěvku na z