4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 13/2025- 32 - text  6 17 A 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. V. zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366 se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň , v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. PK-DSH/19931/24, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 9. 1. 2025, č. j. PK-DSH/19931/24 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21.404,-Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Emila Flegela do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, vydané dne 30. 9. 2024, pod č.j. MMP/447403/24, jímž byl shledán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2024, (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením ust. § 10 odst. 3 téhož zákona, kdy jednání neznámého řidiče dne 11. 4. 2024 vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., v souvislosti s porušením ust. § 4 písm. c) téhož zákona, za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a náhrada nákladů řízení 500,-Kč. 2. Žalobce v žalobě poukázal na ust. § 125h odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu podle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku. Podle žalobce daném případě nebyla splněna zákonná podmínka pro zaslání výzvy k uhrazení určené částky provozovateli vozidla (a sekundárně tedy ani k jakémukoliv vedení správního řízení s provozovatelem vozidla), jelikož z podkladů pro zahájení řízení o přestupku (oznámení přestupku, úřední záznamy) byla známa, resp. byla zřejmá totožnost řidiče vozidla. V odůvodnění napadeného rozhodnutí správní orgán uvádí: „Při stanovení viny vycházel správní orgán z došlého spisového materiálu, postoupeného MP pod č. j. 2024/26411. Z Oznámení přestupku mimo jiné vyplývá, že M. V., nar. X., bytem X, se měl dne 11.4.2024 v době okolo 13:14 hodin dopustit v Plzni, v ulici Veleslavínova 24 přestupku spočívajícího v nerespektování dopravní značky IP 13b (parkoviště s parkovacím kotoučem) s dodatkovou tabulkou „JEN ZÁSOBOVÁNÍ MAX 15. MIN“.“ V oznámení přestupku bylo jasně uvedeno, kdo se ho měl dopustit, tedy že z oznámení přestupku je známa totožnost řidiče. Správní orgán však dále uvedl, že „výše popsaným jednáním měl nezjištěný řidič porušit ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30.6.2024, kde je mimo jiné stanoveno, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se dopravními značkami, čímž měl naplnit skutkovou podstatu přestupku § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, kde je stanoveno, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona.“ Podle žalobce ve fázi, kdy se nevede žádné správní řízení, osoba pachatele nemusí a ani nemůže být prokázána (prokázat ji lze případně až ve správním řízení), ale zaslání výzvy k uhrazení určené částky vylučuje již skutečnost, že totožnost řidiče vozidla je známa nebo zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku – tedy že existuje podezření ze spáchání přestupku vůči určité osobě. V takovém případě nepřipadá v úvahu, aby byla provozovateli zaslána výzva k uhrazení určené částky, ale musí být zahájeno správní řízení s osobou podezřelou ze spáchání přestupku. Teprve poté, na základě toho, zda se toto podezření prokáže či nikoliv, může správní orgán případně činit další kroky. Nad rámec výše uvedeného žalobce konstatoval, že strážnice městské policie s panem M. V. celý údajný přestupek řešila, když jako řidič po celou dobu seděl ve vozidle, oslovovala ho „pane řidiči“ a výslovně uvedla, že se dopustil přestupku. On se také výslovně na místě prohlásil za řidiče, když uvedl „jsem zásobování“, „jsem tady 5 minut“ a že měl parkovací kotouč. Existovalo tedy dostatečně silné podezření vůči konkrétní osobě, postačující k zahájení správního řízení o přestupku. Strážnice také řidiči výslovně sdělila, že „je zásobování“. Řidič se tedy vůbec nemohl dopustit přestupku spočívajícího v tom, že „neoprávněně stál s uvedeným vozidlem v úseku označeném dopravní značkou IP 13b (Parkoviště s parkovacím kotoučem) s dodatkovou tabulkou "JEN ZÁSOBOVÁNÍ MAX. 15 min.", když mu strážnice MP na místě výslovně potvrdila, že je zásobování, a že tedy na místě stojí oprávněně. Podle odůvodnění žalovaného však ač strážnice městské policie v oznámení o podezření z přestupku sepsaném na místě označily pana M. V. za řidiče vozidla, z dalších skutečností uvedených v předložené spisové dokumentaci nevyplývá, že by byl konkrétně tím, kdo vozidlo na místě zaparkoval. Nelze tedy přisvědčit nynější argumentaci odvolatele uváděné v odvolání, že se pan M. V. výslovně na místě prohlásil za řidiče a byl prokazatelně tím, kdo se dopustil přestupku.“ 3. Žalobce v žalobě dále poukázal na ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, podle něhož „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V oznámení uvede zejména, kdo je podezřelým z přestupku, pokud je mu znám, popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které jsou mu známy.“ Jestliže Městská policie zaslala prvoinstančnímu správnímu orgánu oznámení o podezření ze spáchání přestupku, v němž výslovně identifikovala a označila osobu podezřelou ze spáchání přestupku, tak již tato skutečnost sama o sobě podle žalobce vylučuje zaslání výzvy k uhrazení určené částky provozovateli vozidla, neboť je totožnost řidiče vozidla zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku – jímž je právě oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Postup, kdy se provozovateli vozidla zašle výzva k uhrazení určené částky, je podle žalobce vyhrazen výlučně pro případy, kdy není zřejmé, kdo měl být řidičem vozidla a tuto informaci nelze zjistit jinak než od provozovatele vozidla. 4. Žalobce v této souvislosti poukázal na v odvolání zrekapitulovanou a audiozáznamem doloženou komunikaci řidiče vozidla se strážnicemi městské policie, která podle žalobce prokazuje, že se řidič celou řadou výroků prohlásil za řidiče a rozhodně nijak nepopíral, že to byl právě on, kdo s vozidlem na místě zastavil („jsem zásobování“, „jsem tady 5 minut“, „mám parkovací kotouč“) a rovněž strážnice městské policie neměla žádné pochyby o tom, že právě on je řidičem vozidla a jako s takovým s ním komunikovaly (např. výrok „jste zásobování“ a setrvalé oslovování „pane řidiči“). 5. Žalovaný nadto podle žalobce obsah předmětného audiozáznamu zcela ignoroval a nijak ho v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Audiozáznam představuje stěžejní a klíčový důkaz. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí ani o existenci, natož o obsahu předmětného audio záznamu vůbec nezmínil. Rozhodnutí tak podle žalobce postrádá náležitosti dle § 68 odst. 3 SprŘ, jež stanoví, že „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ Rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, neboť správní orgán neuvedl podklady pro vydání rozhodnutí, konkrétně audiozáznam, a úvahy, kterými se řídil při jeho hodnocení. Dále podle ust. § 89 odst. 2 SprŘ odvolací orgán „správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání“. Z rozhodnutí musí být zřejmé, jak naložil odvolací správní orgán s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném odvolání, proč považuje argumentaci za lichou, mylnou nebo vyvrácenou. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že má za to, že nepochybil, pokud zaslal žalobci jakožto provozovateli vozidla výzvu k úhradě určené částky ve smyslu ust. § 125h zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně vycházel z prvotních