17 A 21/2024 – Krajský soud v Plzni

17 A 21/2024- 125 - text  12 17 A 21/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: B. G. zastoupený JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem sídlem náměstí Republiky 204/30, 301 00 Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, 140 21 Praha 4 za účasti osob zúčastněných na řízení 1) S. G., 2) D. G., 3) nezl. F. G., zastoupen zák. zástupkyní D. G., 4) S. G., 5) B. G. o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV-151281-5/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 9. 2024, č. j. OAM-9298- 46/ZR-2023, kterým byla podle ustanovení § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území a podle § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu byla stanovena 30denní lhůta k vycestování z území. II. Vyjádření žalobce 2. Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s tím, že v jeho případě byly splněny podmínky ust. § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, podle nichž lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a dále že rozhodnutí je přiměřené z hlediska zásahu do soukromého života žalobce. Splnění první podmínky žalovaná dovozuje z kriminální minulosti žalobce a z jeho ekonomických poměrů. Pokud jde o kriminální minulost žalobce, žalovaná odkazuje na rozhodnutí Zemského soudu v Linci (Rakousko) z 21-08-2019, čj. 34 Hc 64/19v, které nabylo právní moci 04-06-2020 a dále na dva rozsudky českých soudů z let 1999 a 2006, jimiž byl žalobce odsouzen za skutky spáchané v roce 1999 a 2003. Dle žalobce však k rozhodnutím českých soudů nelze přihlížet, a to ze dvou příčin. Zaprvé, dikce § 871 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zní: „(...) a příslušný orgán, který držitele povolení k trvalému pobytu do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to (...)". Z uvedeného plyne, že a) „dodatečnými informacemi" mohou být pouze informace ministerstvu dosud neznámé (což odsouzení českými soudy nepochybně nejsou) a b) pouze tyto informace lze při řešení dané otázky hodnotit (viz „po jejichž vyhodnocení..."). Dodatečnými informacemi ve smyslu zákona poskytnutými Rakouskem jsou tudíž pouze informace o odsouzení žalobce rakouským soudem. Zadruhé, předmětná odsouzení českých soudů již byla před mnoha lety zahlazena. Dle § 106 tr. zák. bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2.2013, čj. 1 As 175/2012-34 vychází ze zcela jiné skutkové i právní situace, a je proto dle žalobce nepoužitelný, stejně jako nález Ústavního soudu ze dne 16-12- 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20. 3. Žalobce v žalobě poukázal dále na to, že žalovaná důvodné nebezpečí dovozovala dále ze skutečností, že žalobce nemá v ČR žádný legální příjem, potýká se s vysokými dluhy, kdy splátky na první oddlužení s manželkou neplnil a splátky druhého oddlužení, jež jim bylo insolvenčním soudem schváleno, plní pouze jeho manželka; přetrvává tudíž značné riziko, že se bude v budoucnu pokoušet opatřit si finanční prostředky trestnou činností. Žalobce je přesvědčen, že jestliže si prostředky obstarává prací a společné dluhy s manželkou řeší zákonným způsobem, nelze mu to přičítat k tíži ve smyslu § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 4. Ve smyslu čl. 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES musí jeho osobní chování představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, přičemž předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takového opatření neodůvodňuje. Žalovaná podle žalobce v rozporu se směrnicí vychází pouze z trestní minulostí žadatele, neboť jeho argumentace ekonomickými poměry žalobce je irelevantní. Žalobce uvedl, že čtyři roky vede řádný život, stará se o rodinu a chodí do práce – nepředstavuje reálnou ani aktuální hrozbu ve smyslu směrnice. 5. Žalobce v žalobě dále nesouhlasil s tím, že zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce je přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života. Trestná činnost, za kterou byl odsouzen rakouským soudem je závažná, avšak zároveň mu prospívá, že byl podmíněně propuštěn, tedy choval se ve výkonu trestu odpovídajícím způsobem. Žalobce nemá ve výpise z evidence rejstříku trestů záznam, a je tedy ve smyslu § 174 zákona o pobytu cizinců trestně zachovalý, neporušil žádná pravidla cizineckého práva, v ČR se zdržuje 34 let, léčí se s vysokým tlakem a vysokou hladinou cholesterolu v krvi. Má v České republice manželku, družku a tři děti, všichni mají státní občanství České republiky a s ohledem na poměry v Kosovu je jejich případné přesídlení do země původu žalobce absolutně nereálné. Veškeré sociální, kulturní a jakékoli jiné vazby má účastník řízení v České republice, v Kosovu žalobce pouze cca 1x ročně navštěvuje matku. Ekonomické poměry žalobce a jeho manželky nejsou ideální, avšak jsou řešitelné a zákonným způsobem je řeší. 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28-11-2008, čj. 5 Azs 46/2008- 71 je podle žalobce v dané věci neaplikovatelný, protože v něm NSS dovodil, že nepřiměřeným zásahem do rodinného života by byl pouze případ, kdy by si cizinec na území ČR vytvořil takové rodinné či osobní vazby, že nepřiměřenou by byla již samotná nutnost vycestování (což v dané věci, na rozdíl od případu žalobce, vůbec nepřicházelo v úvahu). Žalobce namítal, že žalovaná nevyslechla manželku a děti žalobce. Vzhledem k § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců odporuje podle žalobce postup žalované § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Správní orgán měl podle žalobce výslechem rodinných příslušníků žalobce zjistit, jaké zde má rodinné vazby. Nadto podle žalobce závěru žalované, že „těžiště života žalobce se nachází v ČR“, odporuje tvrzení žalované, že se žalobce sociálně ani ekonomicky neintegroval. 7. K tvrzení žalované, že rozhodnutí nezakazuje styk s nezletilým synem, žalobce v žalobě uvedl, že v důsledku zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a zařazení žalobce do SIS mu bude vstup do schengenského prostoru, a tedy i na území České republiky, odepřen. Potom by byl zcela vyloučen nejen osobní styk žalobce s nezletilým F., ale i výkon jeho rodičovské odpovědnosti ve smyslu § 858 obč. z., zahrnující souhrn všech práv a povinností mezi rodiči a dětmi. Poukazuje-li žalovaná na to, že žalovaná si bude moci požádat o nižší povolení k pobytu na území, např. trvalý pobyt, tak sám dodává, že k tomu může dojít až v budoucnu a s nejistým výsledkem (viz „podmínkou ale bude, aby po dostatečně dlouhou dobu žil řádným životem a prokázal tak, že již nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek"). Žalovaná si tedy podle žalobce opět odporuje, pokud tvrdí, že napadené rozhodnutí žalobci nebrání v plnění rodičovských práv a povinností, zejména mu nezakazuje styk s nezletilým synem, a současně připouští jejich odloučení na několik let. Žalobce poukázal na písemné vyjádření žalobcovy družky: „Cítím se velmi špatně jako maminka sedmiletého chlapečka, o kterém někdo rozhodl, že má vyrůstat bez přítomnosti otce. Aktivně syna podporuje ve fotbale a atletice. Za vším stojí aktivní podpora jeho otce. Je to citlivý a inteligentní kluk. Zpřetrhat tak pevné, kvalitní a šťastné pouto mezi otcem a jeho malým synem by byl zločin mnohem většího rozsahu, než jakého se kdy můj partner dopustil." Pokud má žalovaná za to, že napadené rozhodnutí nebude mít vliv na hrazení splátek oddlužení ani na plnění vyživovací povinnosti žalobce na nezletilého F., tak s ohledem na celkovou situaci v Kosovu spíše opak bude pravdou. Obavy žalobcovy manželky jsou podle žalobce reálné a zcela na místě a poukázal na její písemné vyjádření, podle něhož „jako manželé máme insolvenci, kterou sama nemohu bez manželovy pomoci platit. Hrozilo by její zrušení, a to by bylo pro naši rodinu likvidační. 8. Pokud žalovaná uzavírá, že zájem společnosti na tom, aby žalobce, který se opakovaně dopouštěl trestné činnosti (v ČR i v jiném státě EU), již nepožíval výhod trvalého pobytu na území, převážil nad jeho aktuálními rodinnými vazbami, podle žalobce žalovaná tím dala zřetelně najevo, že nesprávně směšuje posuzování důvodů ke zrušení povolení k trvalému pobytu s posuzováním přiměřenosti takového opatření. Přitom ze zákona je třeba nejprve posoudit, zda osobní chování dotyčného představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné oh