3 As 6/2004 — Nejvyšší správní soud

17 A 30/2025- 20 - text  10 17 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. C. H. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. OAM-540/BA-BA01-BA03-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce svou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. OAM-540/BA-BA01-BA03-Z-2025, jímž byl podle § 46e odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen: „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a kterým byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena doba trvání zajištění do 29. 8. 2025. 2. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil pouze obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a vysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Před tím, než žalovaný žalobce zajistil, byl povinen zvážit možnost aplikace mírnějších opatření. Žádný z důvodů pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu sám o sobě neimplikuje skutečnosti, pro které by bez dalšího nebylo možné využití zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu a vždy by bylo zapotřebí cizince bez dalšího zajistit. 3. Je pravdou, že žalobce se nachází na území ČR neoprávněně, ale za celou dobu jiným způsobem neporušil ani nenarušil právní řád ČR. Žalovaný nezohlednil skutečnosti, které nasvědčují tomu, že žalobce je jinak bezúhonným člověkem, který respektuje právní předpisy a veřejný pořádek v ČR narušovat nebude. Žalobce připomněl, že žalovaný je povinen svědomitě posuzovat skutečnosti, které by zajištění odůvodňovaly, tyto skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. Nejsou-li tyto podmínky respektovány, nemá skutková podstata, z níž žalovaný v řízení vychází, ve spisovém materiálu oporu. Žalovaný napadené rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami, aniž by se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce. Žalovaný zcela nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem zdůvodnil délku zajištění žalobce, která je nepřiměřená. 4. Zajištění je nezákonné, neboť žalobcovo protiprávní jednání nedosahovalo takové intenzity, která by znamenala naprostou nezbytnost jeho zajištění. V případě žalobce byly dány takové okolnosti, které odůvodňovaly užití mírnějších institutů, a to zejména uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Žalovaný pochybil, když ani na základě judikatury, která mu ukládá zvážit majetkové, osobní a rodinné poměry cizince a přiměřenost zásahu, jakož i charakter porušení jeho povinnosti, při samotném hodnocení možnosti uložení zvláštního opatření uvedené korektivy nezohlednil dostatečně. Odůvodnění neuložení jednotlivých zvláštní opatření pak bylo naprosto obecné. Správní orgán může učinit závěr o nezbytnosti zajištění až na základě pregnantně vyjádřených a pojmenovaných obav. K tomu se vyjadřoval Nejvyšší správní soud, který opakovaně judikoval, že samotný nelegální vstup na území ČR ještě nezakládá nezbytnost zajištění cizince. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a má za to, že rozhodl zcela na základě zákona. Důvodem pro zajištění žalobce skutečnost, že dne 6.5.2025 jeho lustrací bylo zjištěno, že zde nemá žádné pobytové oprávnění a také je evidován v Schengenském informačním systému jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení, s platností do 29.1.2029 zadávajícím státem Rumunsko, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Z tohoto důvodu byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Žalobce dne 12. 5. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné konkrétní důvody jejího podání. Žalobce o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení policií a jeho zajištění. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti, vzhledem k tomu, že na území pobývá již od března 2024. Žalobce mohl požádat o mezinárodní ochranu také v Rumunsku, kde pobýval od ledna 2024. V případě žalobce má tak žalovaný jednoznačně za to, že podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno pouhou snahou, jakkoliv zmařit nucený návrat do vlasti. Žalovaný proto rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 Azs 24/2008, dle nějž v případě podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy žadateli hrozí vyhoštění, existuje vyvratitelná domněnka, že tato žádost byla podána účelově. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 7 Azs 55/2016, ze kterého vyplývá, že skutečnost případné účelovosti podané žádosti je speciálním důvodem pro zajištění cizince na základě § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 6. Je třeba dále uvést, že rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150, č. 2524/2012 Sb. NSS, konstatoval, že v případech, kdy bude již v době rozhodování správního orgánu o zajištění cizince zřejmé či pravděpodobné, že účel zajištění, tj. správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince, nebude moci být realizováno, nebylo by možné zbavení či omezení osobní svobody cizince považovat za souladné s ústavním pořádkem, s mezinárodními závazky ČR v oblasti ochrany základních práv a ani s ustanoveními návratové směrnice. Správní orgán je povinen učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné. Taková úvaha správního orgánu je nezbytná v případě, kdy by správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince vedlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života. Pokud správní orgán po předběžném zhodnocení všech jemu známých skutečností, jež by mohly vylučovat správní vyhoštění, vycestování či předání cizince, dospěje k závěru, že správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince je i přes tyto skutečnosti alespoň potenciálně možné, je oprávněn rozhodnout o zajištění cizince. 7. K obsahu žalobních námitek žalovaný uvedl, že jsou obecného charakteru a nikterak nekonkretizují nezákonnost napadeného rozhodnutí, v něm žalovaný naopak dostatečně odůvodnil nutnost zajištění žalobce. S případným uplatněním mírnějších opatření, jak žalobce navrhuje, se žalovaný vypořádal ve svém rozhodnutí. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihočeského, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, kraje ze dne 7. 5. 2025, č. j. KRPC-59695-20/ČJ-2025-020023, byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Policejní orgán tak učinil proto, že žalobce byl dne 6. 5. 2025 ve 12:00 hod. kontrolován policejní hlídkou na místě rekonstrukce bývalého supermarketu PENNY na adrese Hvězdná 57, 377 01 Jindřichův Hradec. Žalobce na výzvu hlídky nepředložil žádný cestovní doklad, pouze uvedl své jméno, datum narození a státní příslušnost. Dále uvedl, že cestovní doklad nemá u sebe a že ho má v místě, kde je ubytovaný. Žalobci byla ze strany policejního orgánu poskytnuta součinnost k předložení cestovního dokladu, ten ale uvedl, že neví, kde přesně je ubytovaný a adresu nezná. Dále hlídce sdělil, že do ČR přicestoval letecky přes Dubaj asi před rokem a po celou dobu svého pobytu z území nevycestoval ani nežádal o vízum. Dne 7. 5. 2025 se na služebnu policejního orgánu dostavil pan T. N. N., který přinesl cestovní pas žalobce. Kontrolou cestovního dokladu a v něm otištěných přechodových razítek bylo zjištěno, že žalobce vstoupil na území Rumunska dne 14. 1. 2024 přes vzdušný hraniční přechod letiště v Bukurešti, Rumunsko. Když žalobce následně cestoval z území Rumunska, lze předpokládat, že to již bylo v době, kdy bylo Rumunsko členem Schengenského prostoru. Policejní orgán dále zjistil, že žalobce není držitelem žádného pobytového oprávnění a na území není vedeno žádné řízení, na základě kterého by žalobce byl oprávněn na území ČR pobývat. Dále bylo lustrací zjištěno, že žalobce je veden v schengenském IS SIS, je po něm vyhlášeno pátrání, jako důvod pátrání bylo uvedeno: státní příslušník třetí země, na které se vztahuje rozhodnutí o navrácení a jedná se o občana 3. státu, kterému byl vydán příkaz k vycestování ze schengenského prostoru a kterému je zakázán vstup do schengenského prostoru – je nežádoucí nebo představuje bez