17 A 34/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 34/2025- 22 - text  9 17 A 34/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. E. D., toho času pobytem na území ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, zastoupený: Mgr. Vratislav Polka, advokát, se sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort, IČO: 75151529, sídlem Nádražní 2437/2, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 9. 6. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. KRPP-31294-27/ČJ-2025-030022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025, č. j. KRPP-31294-27/ČJ-2025-030022 byla žalobci podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená na 50 (padesát) dní od okamžiku omezení osobní svobody v rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 31. 3. 2025, č.j. KRPP-31294-22/ČJ-2025-030022, s odkazem na § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců o 50 dní, tj. celkem na 100 dní od okamžiku omezení osobní svobody, tj. 28. 2. 2025 v 13:30 hodin. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby rozporoval žalobce den doručení napadeného rozhodnutí zástupci žalobce. Dále žalobce konstatoval, že mu nebylo do prvého zajištění vydáno v ČR ani jinde na území EU žádné rozhodnutí o vyhoštění či povinnosti opustit území EU, a tedy zjevně v dané době nemařil výkon takového rozhodnutí, a tedy nelze ani dovozovat, že by tak tomu bylo nyní. V rámci řízení o vyhoštění žalobce uvedl, že do ČR přicestoval v dubnu 2024, a to legálně, na základě víza platného na 3 měsíce. Po vypršení víza, když se žalobci nepodařilo vízum prodloužit, tento skutečně nevycestoval z EU, když opustil území ČR a odjel do Španělska. Do ČR se tak vrátil dne 25. 2. 2025, a to za účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu. Dříve než stačil žádost podat, byl zadržen cizineckou policií. Nelegální pobyt žalobce na území ČR do jeho zadržení trval 3 dny, což nepovažuje žalobce co do závažnosti důvodem aplikace ustanovení o zajištění, tedy omezení práva na osobní svobodu, navíc nyní v tak nepřiměřené délce. Již vůbec nejsou založeny zákonné důvody pro prodloužení takového opatření o dalších 50 dnů, jak to učinil žalovaný napadeným rozhodnutím. Dále žalobce zmínil, že se na území ČR nikdy nedopustil žádného závažného protiprávního jednání (když nelegální pobyt je pouze správním deliktem), ani nemařil výkon předchozího rozhodnutí, a přesto je omezen na osobní svobodě již 3,5 měsíce, navíc aniž by takový postup byl nezbytný k dosažení účelu. Dále vyčítal žalobce žalovanému nedostatečný postup ve věci realizace jeho vyhoštění v době, kterou si sám původně stanovil. Z tohoto důvodu považoval žalobce prodloužení svého zajištění za rozporné s platnými právními předpisy, kdy nesleduje legitimní záměr, je nepřiměřené a porušuje základní právo na osobní svobodu žalobce. Současně žalovaný ani řádně nezdůvodnil, proč považuje úspěch realizace správního vyhoštění podmíněný toliko jeho zajištěním, přestože zajištění je obecně toliko mimořádným prostředkem a v případě většiny cizinců s nimiž je vedeno řízení o správním vyhoštění, se proto nerealizuje. Odůvodnění žalovaného, odkazující na jednání žalobce, že existuje nebezpečí, že tento bude nadále nerespektovat uložené vyhoštění a činit vše proto aby území ČR neopustil, považoval žalobce za paušální a nepodložené, přičemž si současně i odporuje, když žalobce dosud nikdy žádné správní vyhoštění nemařil. Pokud žalovaný odkázal v napadeném rozhodnutí na to, že žalobce uvedl, že se nechce vrátit zpět do Alžírska, že má dluhy a bojí se, nebo že se při zadržení snažil utéct, nelze z takového jednání automaticky dovozovat, že bude mařit výkon správního vyhoštění za situace, kdy by byl propuštěn ze zajištění. Současně neoprávněný pobyt sám osobě nemůže být automaticky důvodem zajištění cizince. Vedle toho však ještě musí být splněna alespoň jedna z pěti následujících podmínek i.) existence nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek; ii.) existence nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění; iii.) pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění; iv.) porušení povinnosti uloženou cizinci rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování závažným způsobem; v.) evidence v informačním systému smluvních států. Žalobce se přitom netýká ani jedna z výše uvedených podmínek. Dále žalobce vytýkal žalovanému nedostatečnou reflexi zásady proporcionality dle § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Závěrem žalobce vytýkal žalovanému nedostatečné vypořádání se s otázkou, zda nelze dosáhnout aplikací mírnějších opatření téhož cíle. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Ve vyjádření k žalobě dne 13. 6. 2025 se žalovaný vyjádřil k námitkám žalobce následovně. K námitce týkající se doručení napadeného rozhodnutí zástupci žalobce žalovaný sdělil, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce ze strany žalovaného odesláno, a to prostřednictvím datové zprávy dne 19. 5. 2025. Dle detailu datové zprávy „doručenka“ bylo rozhodnutí doručeno dne 26. 5. 2025. K námitce vytýkající žalovanému nerealizaci správního vyhoštění v původně stanovené době zajištění žalovaný konstatoval, že žalobci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění se žalobce odvolal. Na základě výše uvedených skutečností nebylo možné provést realizaci správního vyhoštění v původně stanovené lhůtě rozhodnutí o zajištění žalobce, neboť odvolání proti rozhodnuti o správním vyhoštění má ze zákona odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí. Dobu zajištění stanovenou v rozhodnutí o zajištění ze dne 31. 3. 2025 považoval žalovaný za relevantní, když ta byla stanovena na základě známých skutečností v době vydání rozhodnutí. Námitku spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o prodloužení zajištění nepovažoval žalovaný za důvodnou. Dle názoru žalovaného napadené rozhodnutí splňuje veškeré zákonné náležitosti. K zajištění žalobce a prodloužení zajištění přistoupil žalovaný z důvodu, že žalobce se při pobytové kontrole dne 28. 2. 2025 nejprve skrýval, a pak se pokusil o útěk. Ve svých vyjádřeních opakovaně uváděl nepravdy a zdržoval se na území ČR, ačkoliv si byl vědom neoprávněnosti svého pobytu. Namítanou nepřiměřenost napadeného rozhodnutí pro neaplikaci zvláštních opatření nepovažoval žalovaný za důvodnou. Žalovaný důkladně posuzoval všechny známé okolnosti případu. Žalobce nedisponuje platným oprávněním k pobytu a sám v rámci provedeného protokolu o podání vysvětlení uvedl, že nechce vycestovat do země původu. Žalovaný dále přihlédl k průběhu pobytové kontroly dne 28. 2. 2025. Ve svých vyjádřeních opakovaně uváděl nepravdy, a to pravděpodobně s úmyslem ovlivnit rozhodování žalovaného. Z tohoto důvodu žalovaný nepřistoupil k uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Jelikož žalobce ani žalovaný výslovně nenavrhli projednání věci při jednání ve lhůtě k tomu stanovené a soud neshledal jeho nařízení nezbytným, rozhodl o věci bez nařízení jednání v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.). 5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba není důvodná. 8. Ze správního spisu mimo jiné vyplývá: Žalobce byl dne 28. 2. 2025 kontrolován hlídkou PČR na adrese Nepomuk, Plzeňská 156, v prostoru restauračního zařízení kebab, kdy se žalobce ještě s dalším cizincem nacházel za pultem v kuchyni a měl na sobě červené triko s logem provozovny. Po zahájení pobytové kontroly žalobce odešel z místnosti a zamknul za sebou dveře. Hlídka PČR žalobce jako zaměstnance kebabu vyzvala k prokázání totožnosti. Žalobce nepředložil ke kontrole žádný doklad totožnosti a uvedl, že cestovní doklad má v zázemí restaurace. Při součinnosti hlídky PČR, kdy doprovázela žalobce pro cestovní doklad do zázemí restaurace, přestal