7 Azs 24/2017 — Nejvyšší správní soud

17 A 35/2025- 78 - text  13 17 A 35/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: N. V. L. zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) L. T. V., nar. X., 2) L. T. N. V., nar. X., 3) T. A. V., nar. X., 4) N. B. V., nar. X., zastoupeni Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2025 č.j. CPR-2066-3/ČJ- 2025-930310-V243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, vydanému pod č. j. KRPK-2498-107/ČJ-2023-190022 dne 18.11.2024 o uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 30.06.2023. Současně byla podle ustanovení § 50a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. žalobci stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě nejprve připomněl, že pobývá na území České republiky od roku 2002 (tedy již 20 let), přičemž disponoval povolením k trvalému pobytu. Toto mu však bylo pravomocně zrušeno, proti čemuž se žalobce bránil všemi možnými dostupnými prostředky. Na území České republiky si žalobce vybudoval rodinu se svou družkou paní L. T. V., nar. X., když se zde narodily jejich tři nezletilé děti V. T. A., nar. X., V. N. T. L., nar. X., a V. B. N., nar. X. Žalobce sdílí společnou domácnost se svými nezletilými dětmi a svou družkou. Družka i nezletilé dcery zde pobývají na základě povolení k trvalému pobytu, tedy nejvyššího možného pobytového oprávnění, které může cizinec získat. Starší nezletilé dcery žalobce na území České republiky plní povinnou školní docházku a v souvislosti s jejím plněním si zde vytváří společenské vazby a integrují se do české společnosti. Nezletilé dcery žalobce tak již lze považovat za faktické tuzemce, jelikož veškerý jejich život je nerozlučně spjat s územím České republiky. V nejlepším zájmu nezletilých dcer žalobce bezpochyby je setrvat v jediném jim důvěrně známém prostředí, tedy na území České republiky, aniž by byly nuceny přesídlit do země původu jejich otce se všemi konsekvencemi z tohoto faktu vyplývajícími pro jejich školní docházku, nerušený vývoj, ale i pobytové oprávnění, když dlouhodobá absence na území České republiky je důvodem zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Přitom přítomnost žalobce na území České republiky je pro jeho rodinu naprosto nezbytná a nepostradatelná, jelikož není v silách družky žalobce zajišťovat příjmy rodiny a současně obstarat výchovu a péči o 3 nezletilé děti, z nichž obzvláště to nejmladší ve věku 3 let vyžaduje nutně soustavnou celodenní péči. Nezletilé dcery jsou na svém otci do značné míry závislé a jeho neprodleným vycestováním do země původu na předem nepředvídatelnou dobu by došlo k nevratnému ohrožení jejich řádného vývoje a výchovy. Dojde-li k nucenému přesídlení žalobce do země původu, nelze předem předvídat dobu, po kterou zde bude žalobce nucen setrvat. Žalobce zdůrazňuje, že jeho dlouhodobý partnerský vztah s družkou jej neopravňuje k podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny na území dle ust. § 42a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). O žádnou z forem dlouhodobého pobytu nemůže žádat ani z titulu otcovství svých 3 dcer. Stejně tak nemůže žádat o zaměstnaneckou kartu dle ust, § 42g zákona o pobytu cizinců ani o dlouhodobé vízum za účelem podnikání dle ust. § 31 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, neboť pro Vietnam jsou stanovené velmi malé kvóty nařízeními vlády č. 20/2019 Sb. o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu v Hanoji. Konkrétně lze podat toliko 200 žádostí o zaměstnaneckou kartu ročně a nelze podat žádná žádost o dlouhodobé vízum za účelem podnikání. V případě, že dojde k vycestování, tak ani v případě úspěchu žaloby nebude možné zamezit vzniklé újmě, účastníka řízení nepůjde navrátit na území České republiky. Kromě nukleární rodiny žalobce na území České republiky pobývají i další členové rodiny žalobce, zejména jeho otec, sestra a bratr, oproti tomu v zemi původu žalobce tyto rodinné vazby či jakékoliv sociální zázemí nemá. Je tedy zřejmé, že žalobci bezprostředně hrozí dlouhodobé odloučení od jeho nejbližší rodiny, které nepochybně povede k významnému narušení rodinného života a ohrožení řádného vývoje a výchovy jeho nezletilých dcer. Toto podle žalobce představuje nepřiměřený zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce, ale i téhož práva jeho rodinných příslušníků, a to v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „směrnice 2008/115/ES“), stejně jako v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (zejména těmi, které vyplývají z čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). 3. Žalobce dále uvedl, že si je vědom závažnosti své trestněprávní minulosti, avšak zdvořile zdůrazňuje, že došlo k výrazným změnám v jeho chování, nápravě žalobce a uplynutí značného množství času (více než 7 let) od spáchání trestné činnosti. Žalobce spáchané trestné činnosti upřímně lituje, přičemž za projev jeho nápravy a polepšení lze považovat i podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, k němuž došlo v roce 2020. Žalobci byla současně při jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanovena zkušební doba do 9. 12. 2023, a následně se ve zkušební době osvědčil, poté došlo dokonce k zahlazení odsouzení dle § 105 40/2009 trestního zákoníku Žalobce tedy již dlouhou dobu žije řádným způsobem života a věnuje se výlučně péči o své nezletilé děti. Újma jemu a jeho rodině hrozící v důsledku nepřiznání odkladného účinku podle žalobce převažuje nad protichůdným veřejným zájmem. 4. Žalobce tvrdil, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou nezákonnosti v rozporu s § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), a to z důvodu, že představují nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, jeho družky a jeho nezletilých dětí. Žalobce je toho názoru, že správní orgány se otázkou dopadu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny a nejlepším zájmem nezletilého dítěte zabývaly zcela nedostatečně. 5. Žalobce uvedl, že nerozporuje vlastní přičinění ve vztahu k nastalé pobytové situaci, v níž se ocitl, nesouhlasí však s tím, že by jej spáchání trestné činnosti na území České republiky mělo předem diskvalifikovat z posuzování proporcionality zásahu do jeho základního práva na respektování soukromého a rodinného života a téhož práva jeho rodinných příslušníků v případě uložení povinnosti opustit území. Nejvyšší správní soud již v minulosti opakovaně odmítl paušální užívání argumentu vlastním zaviněním cizince ve vztahu k zásahu do jeho soukromého a rodinného života, obzvláště je-li pak ve hře nejlepší zájem nezletilého dítěte (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, bod 39). Pakliže žalovaný při vzájemném vážení protichůdných zájmů užil tento nepřípustný argument v neprospěch žalobce, došlo k tím k zásadnímu pochybení, které má za následek vychýlení výsledku testu přiměřenosti. 6. Podle žalobce žalovaný nevěnoval téměř žádnou pozornost řadě významných okolností svědčících ve prospěch žalobce a majících vliv na vymezení veřejného zájmu na vycestování žalobce z území členských států Evropské unie. V první řadě si žalobce dovoluje zdůraznit, že správní orgány zahájily s žalobcem řízení o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie v r. 2022, tedy více než 7 let poté, co došlo ke spáchání trestné činnosti žalobcem (r. 2015). Za trestnou činnost naplňující skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) byl žalobce pravomocně odsouzen a pot