17 Ad 13/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 13/2025- 70 - text  7 17 Ad 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: M. V. zastoupená advokátem Mgr. Romanem Seidlerem, Malická 1576/11, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2025, č. j. X. takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2025, č. j. X. se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci Mgr. Romanu Seidlerovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 15.210,-Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo na základě námitek žalobkyně změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X. ze dne 30. 10. 2024, tak že žalobkyni se odnímá od 10. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený od 10. 12. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí čj. X. ze dne 30. 10. 2024, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 25 %. Tímto rozhodnutím ze dne 30. 10. 2024 žalovaná snížila od 10. 12. 2024 podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS") ze dne 8. 10. 2024 byl účastník řízení uznán od 8. 10. 2024 invalidním v druhém stupni. Výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně činí 11 073 Kč měsíčně. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že adenokarcinom cervixu, který je rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je odléčený, neboť to z lékařských zpráv, které měl lékař IPZS k dispozici, a doporučení ošetřujících lékařů žalobkyně, vůbec nevyplývá, a není tedy podložen žádnými lékařskými zprávami. Naopak žalobkyně upozorňuje, že ačkoli v důsledku totální radikální LSK HE s BSO a LE byl adenokarcinom cervixu odstraněn, přesto tento nález měl a má dosud zásadní vliv na její zdravotní stav, neboť v roce 2021 a v roce 2022 ji byly z plic operativně odstraněny právě metastáze karcinomu endocervixu, které jsou s původním nálezem spojeny. Skutečnost, že adenokarcinom cervixu metastázuje v těle žalobkyně, což potvrzuje odoperování dvou záchytů met u žalobkyně, nijak nesvědčí o tom, že adenokarcinom cervixu je tzv. odléčený, a nelze tedy na stav žalobkyně nahlížet jako na tzv. „stav v kompletní remisi“. Tento svůj názor žalobkyně také doložila lékařskou zprávou z onkologie FN Plzeň ze dne 12. 11. 2024, ve které ošetřující onkolog žalobkyně doc. MUDr. R. V., Ph.D., doporučuje trvalý psychický a fyzický klid při relabujícím onemocnění, kdy právě spojením „relabujici onemocnění“ je nutné rozumět onemocnění, které progreduje/postupuje. Podle zjištění tohoto ošetřující lékaře není žalobkyně v žádném případě vyléčená. Lékař IPZS měl tuto zprávu při zpracování posudku o invaliditě ze dne 15. 1. 2025, vypracovaném pro účely námitkového řízení, k dispozici a nijak k ní nepřihlédl. 3. Žalobkyně uvádí, že s ohledem na její primární onemocnění, jež u ní bylo zásadně komplikováno následně zjištěnými metastázemi na plicích, jí její ošetřující onkologický lékař důrazně doporučuje, aby se udržovala v psychické a fyzické pohodě, neboť toto onemocnění není vyléčitelné a žalobkyni stále ohrožuje určité riziko vzniku recidivy. I ošetřující neurolog MUDr. V. M. v lékařské zprávě ze dne 9. 6. 2024 doporučil žalobkyni relaxaci. Z tohoto důvodu také žalobkyně nepodstoupila aktivní onkologickou léčbu v souvislosti s nálezem adenokarcinom cervixu a metastáz karcinomu endocervixu v plicích, neboť při recidivě, která je dle ošetřujících lékařů očekávatelná, by následně vůči aktivní onkologické léčbě mohla být rezistentní a nemuselo by se dosáhnout potřebných účinků dané léčby. I s ohledem na tuto prognózu by si také lékař IPZS měl být vědom těchto fází předmětného onemocnění, kterým žalobkyně trpí, případně by měl striktně zohlednit doporučení specializovaných lékařů. Žalobkyně je přesvědčena, že její aktuální stabilizovaný zdravotní stav, který je docílen převážně snahou žít v psychické a fyzické pohodě, nemůže být důvodem pro odnětí invalidního důchodu, když prokazatelně trpí závažným onemocněním, které ji ohrožuje na životě. Současnou situaci, kdy byla neočekávaně zcela zbavena jednoho z důležitých zdrojů pravidelných příjmů, vnímá žalobkyně právě jako velký stresor, který by mohl bohužel negativně působit na její zdravotní stav. 4. Zároveň žalobkyně namítá, že ačkoli žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že při zpracování posudku o invaliditě ze dne 15. 1. 2025 zohlednil lékař IPZS kromě dalších dokumentů také profesní dotazník a sebehodnotící dotazník ze dne 8. 8. 2024, pak z napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakým způsobem lékař IPZS k těmto dotazníkům přihlédl a jaké z nich žalovaný učinil skutková zjištění, zejména pokud jde o posouzení, jaký vliv na pracovní schopnost žalobkyně mají její primární zdravotní postižení či její komorbidity. Žalobkyně poukazuje na to, že pro posouzení zdravotního stavu žadatele a jeho pracovní schopnosti je rozhodujícím dokumentem posudek o invaliditě a vedle toho i profesní dotazník, jehož cílem je zjistit kvalifikační potenciál posuzované osoby, údaje o vzdělání, kvalifikaci, odborných znalostech a dovednostech, jakož i o průběhu vykonávaných zaměstnání. Z důvodu absence hodnocení profesního dotazníku a sebehodnotícího dotazníku žalobkyně je napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. 5. Podle žalobkyně jestliže se žalovaný více nezabýval tím, jaký dopad má onemocnění žalobkyně do jejího profesní života, nemohl tak řádně zhodnotit splnění podmínek pro získání nároku na invalidní důchod ve smyslu ust. § 38 a násl. zákona č. 155/1995 Sb., dle kterého se zkoumají kritéria, zda žadatel o invalidní důchod splnil podmínku uvedenou v ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb. a zda u něho v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.). Skutečnost, že žalobkyně již od dubna 2016 až dodnes pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná jen na poloviční úvazek, zcela potvrzuje, že není schopna se právě s ohledem na své onemocnění plně zapojit do pracovního procesu. Žalobkyně kromě rozhodujících příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jež jsou shora vyjmenovány, trpí také stresovou inkontinencí, dále Hallux vagus a valgosní pata pravé nohy, tenzní cefalea, vertebrogenní algický syndrom bederní páteře prostý bez neurodeficitu a koxalgie s dobrým rozsahem pohybů, které mají také zásadní dopad na její pracovní výkon. Žalobkyně není schopna s ohledem na své hlavní zdravotní postižení a další své zdravotní problémy pracovat denně, neboť v tom jí brání soustavná únava, kvůli které musí častěji odpočívat. Tento stav doprovází u žalobkyně každodenní bolesti hlavy a páteře. Dle poslední zprávy MUDr. J. S. ze dne 22. 1. 2025, Ortopedie-Traumatologie - Plzeň s.r.o., trpí žalobkyně po oboustranné hysterektomii a adnexektomii poruchou dynamiky L páteře, když objektivní nález byla porucha dynamiky L páteře, L lordóza lehce zvětšena, zvýrazněna i TH kyfóza, Thomayer 15. Žalovaný tedy nedostatečně posoudil aktuální zdravotní stav žalobkyně v kontextu výkonu jejího povolání. Přitom obecně podle Národní soustavy povolání platí, že pracovní pozice švadlena (dámská krejčová) je pro zdravého člověka spojena s druhým stupněm celkové fyzické zátěže. 6. Napadené rozhodnutí žalovaného je dle žalobkyně nepřezkoumatelné i z toho důvodu, že lékař IZPS měl ke skutkovému zjištění ohledně zdravotních potíží žalobkyně dojít také na základě vlastního vyšetření při jednání, ovšem v rozporu s tím žalovaný současně uvedl, že lékař IPZS jednal bez přítomnosti účastníka řízení, na podkladě lékařské dokumentace, která je úplná a dostačující. Není tedy zřejmé, zda podle žalovaného došel lékař IPZS ke svým závěrům na základě vlastního vyšetření při jednání, a pokud k takovému vyšetření mělo dojít, pak s jakým výsledkem proběhlo. 7. Žalobkyně v žalobě rovněž uvedla, že žalovaný ponechal zcela stranou posouzení otázky jejího psychického stavu v souladu s ust. § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., kdy poklesem pracovní schopnosti se rozumí i pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost také v důsledku duševních schopností žadatele ve srovnání se stavem, který byl u žadatele před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně uvádí, že v důsledku svého primárního onemocnění v kombinaci s dalš