4 Azs 55/2003 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 36/2025- 50 - text  9 17 Ad 36/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: B. R. I. zastoupen: Mgr. Libuše HRŮŠOVÁ, advokátka, sídlem Veverkova 2707/1, Východní Předměstí, 301 00 Plzeň, žalovaný: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2025, č.j. MPSV-2025/88762-421 /1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajská pobočka v Plzni (dále jen „úřad práce“) č.j.: PMA-197/2025-02, ze dne 10.1.2025, kterým nebyl žalobce ode dne 11.11.2024 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání podle ust. § 25 odst. 1 písm. a) a ust. § 26 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že Žalobce v žalobě namítá, že oba orgány zcela nesprávně vyhodnotily jednotlivé podklady a listiny a nesprávně určily, že nejsou splněny podmínky pro zařazení uchazeče do evidence uchazečů o zaměstnání. Především jsou zcela nadhodnocena vyjádření společnosti TOP uklízečka s r. o., která byla postupně doplňována a upřesňována zřejmě s cílem neumožnit žalobci jeho registraci jako uchazeče o zaměstnání. Mezi žalobcem a touto společností byla uzavřena pracovní smlouva, která však byla kvůli neuspokojivé výsledky žalobce ukončena ve zkušební době zaměstnavatelem - viz dopis ze dne 25. 6. 2024. Od tohoto okamžiku tak žalobce nebyl zaměstnancem společnosti TOP uklízečka. Kromě toho byla žalobcem předložena i dohoda o ukončení dohody o provedení práce, která je datována ještě před vznikem tohoto klasického pracovního poměru (jenž byl ukončen ve zkušební době). Nová další dohoda o provedení práce po 1. 7. 2024 uzavřena nebyla. Ostatně jeví se i jako nepravděpodobné, že by byla nová DPP uzavřena poté, co ze strany zaměstnavatele byla spolupráce se žalobcem jakožto zaměstnancem pro jeho neuspokojivé pracovní výsledky ukončena. Žalobce prohlásil, že žádnou další pracovní smlouvu již uzavírat nehodlá, což bylo i společností TOP uklízečka rovněž potvrzeno. Za této situace tak žalobce podle svého názoru nebyl v rozhodném období zaměstnán. Pokud by TOP uklízečka opomněla žalobce toliko formálně odhlásit u OSSZ, toto pochybení nezakládá nároky z pracovního poměru. Za této situace se žalobci jeví i jako účelové tvrzení bývalého zaměstnavatele o tom, že byl žalobce pro TOP uklízečka s. r. o. činný i v pozdější době, a to na základě dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2021. Podle žalobce závěry o trvání jeho pracovní ho poměru jsou nesprávné. K tomuto doložil dohodu o ukončení DPP ze dne 31. 5. 2024. 3. Žalobce v žalobě dále uváděl, že byl v poměrně rozsáhlém kontaktu s pracovníky úřadu práce a snažil se vše vysvětlit, nicméně zřejmě i v důsledku jazykové bariéry a nepochopení celé situace došlo k vydání nesprávného rozhodnutí. Prostředky, které žalobce dostává, jsou podle jeho tvrzení úhradou dřívějšího závazku/dluhu od zaměstnavatele, a tuto skutečnost úřad práce začal prověřovat až na základě sdělení žalobce, ale TOP uklízečka zcela nesprávně a účelově uvedla, že se mělo jednat o činnost žalobce pro tuto společnost. Pokud se žalovaný spokojil toliko s vyjádřením této společnosti, nepostupoval správě, jelikož tato společnost měla zájem na výsledku řízení a uváděla tak zavádějící informace, aby žalobce poškodila. Pokud následně společnost TOP uklízečka předložila do spisu jakýsi doklad o výběru hotovosti ve výši 13.000 Kč, nejedná se podle žalobce o výběr, který by souvisel s uchazečem. Čestné prohlášení pracovnice podle žalobce není dostatečným podkladem pro prokázání výplaty peněz, zvláště za situace, kdy tato pracovnice má nepřímý zájem na výsledku řízení, jelikož je zaměstnancem společnosti TOP uklízečka. Platba na jakýsi účet bez bližší specifikace ze dne 9. 7. 2024 ve výši 4.465 Kč podle žalobce neprokazuje, že se jednalo o platbu ve prospěch žalobce. I variabilní symbol je pouze IČ společnosti TOP uklízečka, tedy identifikace platby jako doplatek mzdy se jeví jako neprůkazný. Výplatnice z června 2024 je vytištěna až k 4. 11. 2024, tedy cca 4 měsíce po příslušném měsíci, tj. podle žalobce nevznikla v nejbližším výplatním termínu. 4. Žalobce v žalobě připomněl, že mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti za červenec 2024 ve výši 13.316 Kč. Pokud následně o podporu a evidenci žádal v listopadu 2024, stalo se tak poté, co ukončil další pracovní poměr u jiného zaměstnavatele. Za této situace byl žalobce v dobré víře, že mu náleží nejen podpora v nezaměstnanosti, ale zejména že bude mezi uchazeče o zaměstnání zařazen. Vydání napadeného rozhodnutí ke dni 10. 1. 2025 předcházelo několik jednání uchazeče s pracovnicemi ÚP, kde byl podle svého tvrzení informován o tom, že jeho žádost bude vyřízena kladně. Zamítavé rozhodnutí nečekal. 5. Zajišťování listin od společnosti TOP uklízečka probíhalo podle žalobce tak, že pokud žalobce doložil podklady, které prokazovaly jeho nárok na evidenci, orgány vždy vyzvaly společnost TOP uklízečka a ta podle požadavku úřadu (ex post) vyhotovila vyjádření či listinu, která měla tvrzení žalobce znevěrohodnit., Takový postup se podle žalobce jeví jako nesprávný a je účelově veden k jeho tíži. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že žalobní námitky se do značné míry shodují s námitkami vznesenými v odvolání a na jejich vypořádání v rámci rozhodnutí o žalovaný odkázal. Dále žalovaný uvedl, že žalobce pracoval u zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 30.6.2021 a ukončené dohodou žalobce se zaměstnavatelem dne 31.5.2024 a následně ode dne 3.6.2024 do 28.6.2024 na základě pracovní smlouvy, která byla ukončena zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze strany zaměstnavatele. Podle žalovaného žalobce i po dni 1.7.2024 pokračoval ve shodné práci, kterou vykonával na základě dohody o provedení práce ze dne 30.6.2021 pro zaměstnavatele, což potvrzuje jak žalobce, tak zaměstnavatel. Zaměstnavatel pak dále po dni 1.7.2024 pokračoval měsíčně ve vyplácení odměny žalobci za vykonanou práci a žalobce proti tomuto nijak nebrojil. Tedy ze strany žalobce, jakož i zaměstnavatele, bylo podle žalovaného pokračováno v plnění tak, jako by byla dohoda o provedení práce řádně uzavřena. Žalobce až následně v rámci správního řízení ve věci žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání po dni 11.11.2024 tvrdil, že dohoda o provedení práce uzavřena nebyla, práci vykonává pouze ze své vůle, aby bylo uklizeno a že u plateb zaměstnavatele se jednalo o splátky dlužné mzdy (jakýkoliv dlužný nárok vůči zaměstnavateli však nedokládá). 7. Žalovaný odkázal na ust. § 77 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví pro uzavření dohody o provedení práce písemnou formu, avšak zároveň zákoník práce v ust. § 20, pro případ jednání, jímž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah stanoví výjimku, když výslovně říká, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z této zákonné úpravy je třeba dovodit, že pokud žalobce ode dne 1.7.2024 opět vykonával pro zaměstnavatele zcela shodnou práci spočívající v úklidu a zaměstnavatel mu nadále za tuto práci vyplácel měsíční odměny a nahlásil rovněž existenci dohody o provedení práce na OSSZ, tedy bylo jak ze strany žalobce, tak ze strany zaměstnavatele započato s plněním a bylo taktéž akceptováno plnění z druhé strany pracovněprávního vztahu, není nedodržení písemné formy dohody o provedení práce vadou, která by způsobovala její neplatnost. 8. Žalovaný k námitce žalobce, že ukončil dohodu o provedení práce se zaměstnavatelem dne 31.5.2024 a je účelové tvrzení zaměstnavatele, že by pro něj byl činný i v pozdější době, a to na základě dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2021, uvádí, že se nepřiklání k závěru, že by na základě popsaného jednání žalobce a zaměstnavatele s odkazem na ust. § 20 zákoníku práce mohlo být konstatováno, že došlo konkludentně k zneplatnění dohody o ukončení dohody o provedení práce ze dne 31.5.2024 neb zákoník práce výslovně hovoří o jednáních, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah nikoliv o jednáních, kterými tento vztah zaniká. Toto však nic nemění na výše uvedeném závěru o faktické existenci dohody o provedení práce ode dne 1.7.2024, když bylo nesporně jak žalobcem, tak zaměstnavatelem započato opět s plněním odpovídajícím předchozí dohodě o provedení práce a fakticky ke vzniku tohoto vztahu došlo. 9. K námitce, že žalovaný nadhodnotil vyjádření zaměstnavatele a že se žalovaný spokojil tol