17 Ad 5/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 5/2025- 76 - text  6 17 Ad 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: D. D. bytem X, zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, Karlovo nám 18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2024, č. j. X. takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2024, č. j. X. se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 532,-Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Ireny Strakové. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X. ze dne 27. 8. 2024, kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod podle ustanovení pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp"), neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „lékař IPZS") ze dne 19. 8. 2024 není účastník řízení invalidní dle ustanovení § 39 odst. 1 zdp. Dle uvedeného posudku poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že invalidní důchod pobíral od roku 2006 tehdy mu bylo 34 let, nyní, když dosáhl věku 52 let a jeho zdravotní stav se stále zhoršuje, mu byl tento důchod odňat. V současné době se léčí v psychiatrické nemocnici. Ústavní léčba mu byla nařízená soudem na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.12.2016, sp. zn. 20 T 26/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7.3.2017, sp. zn. 10 To 20/2017. Práci se nebrání a po skončení nařízené ústavní léčby se bude opět zapojovat do pracovního procesu, který mu umožní zdravotní stav. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že jelikož uplatněná žaloba obsahuje připomínky toliko povšechné povahy (či povahy zcela nerelevantní - např. dovolávané přiznání dávky za účelem zajištění zdroje obživy bezesporu nepatří mezi aprobovaná posudková kritéria), nemůže žalovaná než zopakovat, že v proběhlém řízení sebemenší skutečnosti indikující invalidizaci (v duchu zákonné úpravy) prokázány nebyly. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu určenou kvalifikaci dominantního postižení jednoznačně ozřejmila (srov. posudek ze dne 20. listopadu 2024, čj. LPS/2024/2654-NR-STC_CSSZ), konkurenční argumentaci přitom žalobce nevznáší žádnou. Fakt v minulosti přiznané invalidity jistě nepetrifikuje daný stav coby nepřekročitelný na věčné časy. 4. Žalobu soud shledal důvodnou. 5. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 6. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č.j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4.12.2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 7. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25.9.2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č.j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11.11.2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 8. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. 9. Soud doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV ČR v Plzni ze dne 26. 6. 2025, podle něhož: 10. Posudková komise MPSV v posudku uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace byl k datu posouzení zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (DNZS) s negativním dopadem na pracovní schopnost, jehož rozhodující příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom bederně křížového (LS) úseku páteře, doprovázený radikulopatií v distribuci kořene L5 cca od r. 2005, od r. 2015 i S1 vlevo. Radiologický nález je v korelaci (diskogenní a degenerativní změny LS páteře s útlakem kořene L5 a S1 vlevo, hraniční šíře páteřního kanálu), nedosahuje však nutnosti indikace operačního řešení. 11. Přechodně od r. 2016 zlepšování stavu, kdy bolesti zad při klidovém režimu (nevykonávání práce během VTOS) prakticky nebyly přítomny, k dalšímu zlepšení došlo po nasazení pregabalinu (PBG) v r. 2021, přičemž funkční stav byl nejlepší počátkem roku 2023 (při posouzení v r. 2023 stav neurologem hodnocen již jen jako možná iritace kořene S1 bez zánikové sympt, došlo k oduznání invalidity). Koncem roku 2023 však opět došlo i přes zavedenou léčbu ke zhoršení, které trvá i v r. 2024 (zahájení dispenzarizace algeziologem), na LDK je senzitivní deficit v oblasti bérce a akrálně i motorický deficit (lehká paréza nártu pro dorzální i plantární flexi), bez sfinkterových poruch, z dlouhodobého hlediska přetrvávají známky kořenového dráždění (bolest, pozitivita napínacích manévrů) a porucha statodynamiky bederní páteře vč. omezení předklonu. 12. Komise je v souladu s posudkovým hodnocením prvoinstančního i námitkového řízení, co se týče typu rozhodujícího postižení, a konstatuje, že se jedná o dorzopatie a spondylopatie charakteru bolestivého syndromu páteře, degenerativních změn páteře, výhřezů meziobratlových plotének, se středně těžkým funkčním postižením, se závažným postižením jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statodynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým deficitem, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. 13. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 35 % dle kapitoly XIII, odd. E, položky 1, písmene c, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. 14. Podle Posudkové komise MPSV pokud by byl hodnocen funkční dopad samotného rozhodujícího postižení (bez vlivu komorbidit), byla by míra PPS stanovena na dolní hranici taxačního rozmezí (30 %), neboť rozhodující postižení nedosahuje takové tíže, že by t.č. bylo doprovázeno funkčně významným neurologickým nálezem (neurotopický deficit kolísá od lehkého po žádný), není přítomna symptomatologie neurogenního močového měchýře, statodynamika páteře je významně omezena v jednom, nikoli ve více úsecích, běžné denní aktivity nejsou omezeny. Celkové projevy vertebrogenního onemocnění se proto stále t.č. blíží funkčně spíše lehkému postižení (položka 1 b), vyšší položka (1 c) však byla zvolena pro recidivující, chronický a bolestivý charakter obtíží. 15. Ve střední hranici taxačního rozmezí hodnoceno s ohledem na ostatní komorbidity (zejm. pravostranné koxalgie), zohledněna též fyzicky náročná profese. 16. Nebylo možno hodnotit dle stejné kapitoly, položky 1 d, neboť se nejedná o těžké postižení více úseků páteře s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem doprovázeným těžkým poškozením nervů, závažnými parézami, svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin, závažnými poruchami funkce svěračů, kdy by byl pokles celkové výkonnosti již při lehkém zatížení a některé denní aktivity by byly značně omezeny. 17. Žalobce byl posuzován jako dělník. 18. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odstavce 1 a 2 citované vyhlášky. Není ani