2 Azs 184/2025 — Nejvyšší správní soud

17 Az 10/2024- 162 - text  14 17 Az 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. A. posledně v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. OAM-570/LE-LE05-D02-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, ze dne 30.9.2024 č.j. OAM-570/LE-LE05-D02-2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26.705,-Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, č. j. OAM-570/LE-LE05-D02-2024, žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu s tím, že žádost žalobce je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Současně žalovaný rozhodl podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále jen „Dublinské nařízení“) tak, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je Francouzská republika. Důvodem pro uvedený postup žalovaného byla skutečnost. II. Žaloba 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. V únoru roku 2019 se žalobce na radu přítele rozhodl usadit v Turecku. Za tímto účelem investoval na jeho území do realit, což vyústilo v získání tureckého státního občanství pro něj i jeho manželku. Jelikož žalobce měl v úmyslu učinit Turecko svým novým domovem a zcela zpřetrhat vazby se svou rodnou zemí, přistoupil nejen ke změně jména (původním jménem G. G.), nýbrž také k žádosti o zbavení ruského státního občanství. Doposud pobývali s manželkou na území Turecka bez sebemenších potíží. V prosinci roku 2023 žalobce společně s manželkou požádal prostřednictvím zastupitelského úřadu v Ankaře o udělení francouzských schengenských víz, která následně obdrželi a která je opravňují k pobytu v délce 90 dnů s možností opakovaného vstupu. Účelem podání žádosti byla turistika. V prosinci 2023 tak s manželkou odletěl do Paříže, kde pobyli několik dní. Následně se na základě obdrženého schengenského víza přesunuli do České republiky, kde jako obvykle pobývali na adrese N. R. V březnu roku 2024 byl žalobce kvůli svým přetrvávajícím zdravotním problémům nucen podstoupit dermatologické vyšetření, které odhalilo „silné podezření na maligní nádor kůže“ v oblasti zad. Ze strany ošetřujícího lékaře bylo doporučeno, aby podstoupil nejen operaci, nýbrž také chemoterapii. Po této zprávě se měl žalobce v úmyslu navrátit zpět domů (do Turecka), ovšem když přicestoval z Prahy do Antalye, byl mu odepřen vstup na území a odebrán cestovní doklad. Ze strany správních orgánů mu bylo posléze sděleno, že jeho občanství bylo odebráno. Žalobce byl v důsledku toho donucen navrátit se zpět do České republiky, kde byl na letišti Václava Havla zadržen cizineckou policií. Žalobce si není vědom žádných zákonných důvodů, z jakých by bylo možné k zabavení jeho pasu a údajném odebrání jeho občanství přistoupit. Domnívá se však, že nastalá situace souvisí s jeho politickou minulostí a s problémy, kterým v této souvislosti na území Ruska čelil. Žalobce je přesvědčen, že původcem jeho problémů v Turecku je proruský politik S. S., který byl v roce 2023 prezidentem Erdoganem jmenován ministrem vnitra. V návaznosti na tuto událost Turecko v říjnu roku 2023 navštívil ruský generální prokurátor I. K., který dle informací žalobce uzavřel s tureckými zpravodajskými službami dohodu o spolupráci ve věci ruské opozice pobývající v Turecku a jejich předání ruským zpravodajským službám. Žalobce tvrdil, že byl svého času v Rusku výrazně veřejně činný a zastával významné politické funkce, ve kterých mimo jiné dohlížel na orgány činné v trestním řízení, mezi nimi také na tzv. Federální bezpečnostní službu (dále jen „FSB“). Během svého působení měl s vedením FSB četné konflikty, převážně ohledně jejich nelegálních metod práce a spolupráce s oligarchy a teroristickými skupinami. Generálmajor Vyšetřovacího výboru Ruské federace L.V. G. a podplukovník FSB A. S. měli navštívit ve vazbě I. U., kterému byl ze strany banky, ve které žalobce působil, poskytnut úvěr. Zde se ho snažili přesvědčit, aby proti žalobci v rámci plánovaného trestního stíhání vypovídal. Pan U. však proti němu vypovídat odmítl a návštěvu výše uvedených důstojníků žalobci sám potvrdil. V návaznosti na výše popsané skutečnosti se z obavy o bezpečnost sebe a své rodiny žalobce rozhodl Rusko opustit. Současně si z procesní opatrnosti najal na území Ruska advokátku, paní D. K., od které se posléze (nutno říci po více než 5 letech od jeho odchodu) dozvěděl, že proti němu bylo skutečně zahájeno trestní stíhání podle čl. 286 tamního trestního zákoníku, je tedy stíhán z překročení pravomocí v souvislosti s poskytováním úvěru. Žalobce tvrdil, že trestný čin, ze kterého je nařčen, v žádném případě nespáchal a trestní stíhání je vedeno zcela účelově s cílem likvidace jeho osoby. Turecko se ho pak „pokouší zbavit“ a zjednodušit ruským orgánům cestu k jeho vydání. Vzhledem k výše uvedenému se žalobce obává, že v případě nuceného návratu do země původu by byl vystaven nejen nezákonnému a zcela vykonstruovanému trestnímu stíhání, nýbrž také nebezpečí újmy na zdraví, případně na životě. Rovněž má žalobce za to, že splňuje podmínky pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, jelikož mu vzhledem k výše uvedenému hrozí nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 tohoto ustanovení. 3. Podle žalobce žalovaný chybně aplikoval § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a v důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru, že žádost žalobce je nepřípustná, když žalovaný nedostatečně posoudil předestřené skutkové okolnosti a v důsledku toho přistoupil k aplikaci čl. 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, přestože k tomuto nelze přistoupit, aniž by bylo významným způsobem zasaženo do základních práv a svobod žalobce, především pak čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).K obdobnému pochybení došlo rovněž v rámci posouzení možné aplikace čl. 17 Nařízení Dublin III. Dále podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřiměřené co do zásahu do soukromého a rodinného života žalobce dle čl. 8 Úmluvy. Žalobce je toho názoru, že okolnosti předcházející podání žádosti a samotný azylový příběh (tedy důvody jejího podání) jsou nesmírně důležité pro objasnění motivace žadatele, a tudíž pro její řádné posouzení, a považuje přinejmenším za zvláštní, že k nim správní orgán téměř nepřihlíží. Žalobce na území České republiky má významné vazby, a to jak kulturní, sociální i ekonomické. Žalobce v České republice opakovaně pobýval (ať již za účelem léčby svých chronických obtíží s ledvinami prostřednictvím karlovarských pramenů, nebo správy svého podnikání, naposledy zde trávil několik měsíců v roce 2023), je zvyklý na její prostředí, do určité míry ovládá jazyk a je schopen se dorozumět. Na území České republiky má rovněž zdroj příjmů (viz již výše zmíněná společnost X. s.r.o., jejíž je jednatelem) a současně zajištěné ubytování, neboť jmenované společnosti náleží vlastnické právo k nemovitosti na adrese N. R. V České republice má také další majetek, například automobil, zařízení domu, osobní věci atd. Naopak Francouzskou republiku žalobce navštěvoval vždy pouze na velmi krátkou dobu a jako turista. Na jejím území nemá jakékoliv vazy ani zázemí, nemá zde zajištěno ubytování ani zdroj příjmů. Jak již uvedl v rámci pohovoru, není zvyklý na francouzské kulturní prostředí a poměry a vzhledem ke svému značně pokročilému věku je důvodné se domnívat, že integrace by byla přinejmenším komplikovaná. Za podstatné rovněž považuje, že neovládá tamní jazyk. pokud by byl nucen k přesunu na území Francouzské republiky, byl by zcela odkázán na tamní azylový systém (a to jak čistě materiálně, tak i v ostatních ohledech), přičemž by mu navíc nezbývalo než vyčkat na rozhodnutí v zařízení pro zajištění cizinců. Naproti tomu v České republice by byl žalobce schopen zajistit své veškeré materiální potřeby sám. Dlouhodobě trpí cukrovkou, zvýšeným krevním tlakem a ledvinovou insuficiencí (se kterou se v minulosti na území České republiky léčil prostřednictvím lázeňských procedur v Karlových Varech). Na jaře letošního roku se u něj navíc objevilo podezření na onkologické onemocnění. Žalobce z těchto důvodů potřebuje nejen psy