17 Az 12/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Az 12/2025- 23 - text  7 17 Az 12/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. T. D. pobytem v ZZC Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČ 00007064, sídlem Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025 č. j. OAM-1724/BA-BA07-HA15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025 č. j. OAM-1724/BA-BA07-HA15-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. II. Žaloba 2. V žalobě nejprve žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně došel k závěru, že žalobce v řízení uváděl pouze ekonomické důvody. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl ve vyjádření stanoviska, že se obává lichvářů kvůli svým dluhům a obává se toho, že mu vietnamská policie neposkytne adekvátní ochranu. Takto formulované důvody žádosti o mezinárodní ochranu však nejsou pouze ekonomické, ale týkají se i vymahatelnosti práva a ochrany od orgánů veřejné moci ve Vietnamu Žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí uvádí: „Ačkoliv žadatel prostřednictvím právního zástupce ve vyjádření k podkladům tvrdí, že uváděl, že se v případě návratu do vlasti obává lichvářů, správní orgán vyhodnotil jím prezentované důvody v poskytnutí údajů a pohovoru pouze jako ekonomické a žádné jiné, neboť jmenovaný o žádných obavách z lichvářů, a to ani v poskytnutí údajů a ani v pohovoru, vůbec nehovořil. Naopak opakovaně hovořil pouze o svých dluzích a potřebě je splatit s tím, že ve vlasti je není schopen splatit. Vzhledem k tomu, že žadatel byl před započetím pohovoru mimo jiné poučen o tom, že je povinen uvádět pravdivé a úplné informace, správní orgán tak logicky vychází právě ze skutečností, které v nich uvedl. Kromě toho, pokud by jmenovaný skutečně o obavách z věřitelů hovořil, jak tvrdí, správní orgán by v takovém případě do spisu zcela jistě zařadil také zprávu týkající se řešení lichvy vietnamskými státními orgány a jejich vztahu k věřitelům a dlužníkům, nicméně jestliže hovořil pouze a jen o ekonomických důvodech, správní orgán neměl žádný důvod takovouto zprávu do spisu zařadit. K požadavku jmenovaného na doplnění informací týkajících se vymahatelnosti práva pro oběti lichvy a míře korupce vietnamské policie v souvislosti se spolupráci s lichváři pak správní orgán konstatuje, že takovéto doplnění nepovažuje s ohledem na výše uvedené skutečnosti za potřebné. Správní orgán si je samozřejmě vědom, že žadatel může činit návrhy apod. po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, nicméně způsob, jakým prezentoval rozšíření důvodů své žádosti o obavy z věřitelů ve vyjádření k podkladům, považuje správní orgán zcela jednoznačně za účelový, a tudíž i nevěrohodný.“ Žalobce namítá, že důvody žádosti o mezinárodní ochranu může upřesňovat kdykoli v průběhu řízení. Nejedná se o situaci, kdyby svoje důvody zcela změnil, ale o situaci, kdy doplňuje a upřesňuje potíže související se zadlužením ve Vietnamu. Nejedná se o čistě ekonomické důvody, ale i o nemožnost žalobce domáhat se účinné ochrany u orgánů veřejné moci ve Vietnamu. Vzhledem k uvedenému byl nezákonný i postup žalovaného, když odmítl návrh žalobce na doplnění dokazování o informace týkající se vymahatelnosti práva pro oběti lichvy. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, s tím, že žalobce v průběhu správního řízení neprezentoval jakékoli skutečnosti svědčící o tom, že by mu ve Vietnamu hrozilo nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Argumentaci takového obsahu nepředkládá ani v žalobě. Jmenovaný svou žádost o mezinárodní ochranu skutečně opírá pouze o ekonomické důvody, přičemž neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. K žalobcově tvrzení, že má ve Vietnamu dluhy, a obává se tak pronásledování, správní orgán uvádí, že se jedná o hrozbu ze strany soukromých osob. Za této situace má žalobce možnost obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné vietnamské instituce. Pokud by státní orgány země původy nebyly schopné nebo ochotné žalobci odpovídající pomoc poskytnout, tuto skutečnost by bylo možné považovat za azylově relevantní. V této souvislosti žalovaný odkazuje na rozsudek NSS č. j. 4 Azs 185/2004 ze dne 13. 9. 2004, ve kterém je uvedeno: „Za pronásledování by mohlo být v souvislosti s ohrožením soukromými osobami pokládáno leda odmítnutí veřejné moci poskytnout ochranu před tímto ohrožením, pokud by toto odmítnutí mělo typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu." IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 6. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba není důvodná. 8. Dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 9. Podle § 16 odst. 3 věta první zákona o azylu, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. 10. Dle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 11. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 12. Soud nejprve upozorňuje, že pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o mezinárodní ochranu, to stíhá žadatele o ni. Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami zjistil, zda jsou žadatelem tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany a tvrzení žadatele podle toho posoudit (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004-89). Pokud jde o břemeno důkazní, to je výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného. Prokazovat jednotlivá fakta je primárně povinen žadatel, nicméně správní orgán je současně povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují. 13. K žalobním námitkám žalobce v žalobě soud uvádí, že stěžejní námitkou žalobce brojil proti závěru žalovaného, že v souvislosti s provedeným pohovorem žalobce uvedl pouze ekonomické důvody pro účely podání žádosti o mezinárodní ochranu, což dle něho neposoudil objektivně, nýbrž paušálně. Dle žalobce se jej žalovaný měl dotazovat na bližší informace o důsledcích a nebezpečí, v případě, že by nezaplatil své dluhy. 14. Soud z o