17 Az 20/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Az 20/2025- 21 - text  8 17 Az 20/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: H. D. T. pobytem t. č. v ZZC Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČ 00007064, sídlem Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025 č. j. OAM-424/BA-BA01-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025 č. j. OAM-424/BA-BA01-HA06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. II. Žaloba 2. V žalobě nejprve žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně došel k závěru, že žalobce v řízení uváděl pouze ekonomické důvody. Žalobce během pohovoru k podané žádosti dne 16. 4. 2025 jasně sdělil, že se obává návratu do Vietnamu kvůli tomu, že má strach mimo jiné z osob-lichvářů, kterým dluží peníze. Uvedl, že v případě návratu by mu hrozilo výrazné nebezpečí pro zdraví a život. Ze zkušenosti svých známých a okolí ví, že jsou schopni udělat vše, aby získali peníze zpět. Dále uvedl, že by se nemohl obrátit na policii, protože ví, že by mu nepomohla, neboť policejní složky ve Vietnamu v takových případech oběti nechrání, někdy přímo spolupracují s agresory. Uvedená obava by potenciálně mohla představovat důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, neboť jednání lichvářů by mohlo být považováno za nelidské či ponižující zacházení, přičemž státní orgány Vietnamu žalobce proti tomuto jednání soukromých osob odmítají chránit. Tento fakt může být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, a to s odkazem na § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu, která říká, že: Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Žalovaný nicméně ve vztahu k doplňkové ochraně uvedené obavy žalobce nijak neposoudil a ani se o toto nesnažil, což lze považovat za závažnou vadu řízení. Informace k poskytování nezákonných půjček soukromými osobami a jejich následné vymáhání násilnými metodami nad rámec zákona zcela absentuje. Žalovaný dále v rozhodnutí uvádí, že žalobce neměl žádné problémy při odjezdu z vlasti ani při hraniční kontrole a žádné potíže s domovskými státními orgány. Žalobce uvedl, že Vietnam opouštěl na základě uděleného legálního pobytu v Maďarsku; nebyl tedy důvod, proč by v tomto ohledu měl mít s překročením hranic nějaký problém. Tento fakt nemůže být akceptován jako důkaz adekvátního chování ze strany státních orgánů země původu, jelikož se žalobce nyní nachází ve výrazně jiné situaci, než při opuštění země. 3. Žalobce také tvrdil, že průběh pohovoru dle jeho názoru nesplňoval zákonné standardy stanovené národní a evropskou legislativou. Žalovaného drželi policisté dlouho před pohovorem ve výslechové místnosti, co se týče tlumočení, uvádí žalobce, že bylo zmatené a že plně neporozuměl všemu, na co se jej policisté ptali. Tento fakt způsobil, že plně a zevrubně nezdůraznil vážnost své situace a fakt, pro který se do země původu nemůže vrátit. III. Vyjádření žalovaného 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, s tím, že žalobce v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žalobce jsou pouze ekonomické důvody. V ČR chce pracovat a vydělat peníze, aby mohl splácet svůj dluh ve Vietnamu. Žalobce v průběhu správního řízení netvrdil a ani správní orgán nezjistil žádné skutečnosti svědčící o tom, že by žalobce byl ve vlasti vystaven jednání vykazujícímu znaky pronásledování nebo hrozící vážné újmy. Žalovaný na námitku ohledně strachu z lichvářů konstatuje, že se žalobce mohl obrátit na jiné bezpečnostní orgány země. V rámci správního řízení dle zákona o azylu nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením. Žalobce podává svou žádost o mezinárodní ochranu ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti je reálná, a pokud by k jeho zajištění nedošlo, sám jmenovaný by tento krok nikdy neučinil. Současně vyplynulo, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí, což v protokolu dotyčný sám potvrdil. IV. Posouzení věci soudem 5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 6. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 7. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba není důvodná. 9. Dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 10. Podle § 16 odst. 3 věta první zákona o azylu, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. 11. Dle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 12. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 13. Soud nejprve upozorňuje, že pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o mezinárodní ochranu, to stíhá žadatele o ni. Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami zjistil, zda jsou žadatelem tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany a tvrzení žadatele podle toho posoudit (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004-89). Pokud jde o břemeno důkazní, to je výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného. Prokazovat jednotlivá fakta je primárně povinen žadatel, nicméně správní orgán je současně povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují. 14. K žalobním námitkám žalobce v žalobě soud uvádí, že stěžejní námitkou žalobce brojil proti závěru žalovaného, že v souvislosti s provedeným pohovorem žalobce uvedl pouze ekonomické důvody pro účely podání žádosti o mezinárodní ochranu, což dle něho neposoudil objektivně. Žalobce připomněl, že během pohovoru k podané žádosti dne 16. 4. 2025 jasně sdělil, že se obává návratu do Vietnamu kvůli tomu, že má strach mimo jiné z osob-lichvářů, kterým dluží peníze. Uvedl, že v případě návratu by mu hrozilo výrazné nebezpečí pro zdraví a život. Ze zkušenosti svých známých a okolí ví, že jsou schopni udělat vše, aby získali peníze zpět. Dále uvedl, že by se nemohl obrátit na policii, protože ví, že by mu nepomohla, neboť policejní složky ve Vietnamu v takových případech oběti nechrání, někdy přímo spolupr