17 Az 25/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Az 25/2025- 33 - text  8 17 Az 25/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. T. L. pobytem v ZZC Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČ 00007064, sídlem Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025 č. j. OAM-538/BA-BA01-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025 č. j. OAM-538/BA-BA01-HA06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. II. Žaloba 2. V žalobě nejprve žalobce uvedl, že žalovaný pochybil, jestliže shledal žádost jako zjevně nedůvodnou. Žalobce uvedl, že má obavy ze strany věřitelů, u kterých si udělal velký dluh, aby přicestoval do Evropy. Žalobce se bojí o svůj život, neboť věřitelé vyhrožovali i jeho rodičům, které navštívili osobně. Nebylo tedy na místě shledat žádost jako zjevně nedůvodnou, jelikož měl žalobce obavy z pronásledování věřiteli a ze způsobení vážné újmy na zdraví či životě. Správní orgán se odchýlil od své praxe, kdy i v případě jiných žadatelů o azyl, kteří uváděli převážně za azylové důvody obavy z návratu z důvodu dluhů ve Vietnamu, tak došlo k posouzení žádosti a případně k zamítnutí pro nedůvodnost, nikoliv pro zjevnou nedůvodnost. Tím, že správní orgán žalobu zamítl pro zjevnou nedůvodnost, zkrátil práva žalobce v tom, že neposuzoval žádost žalobce, zda splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. 3. Podle žalobce správní orgán vůbec nezohlednil vůbec nemožnost splácení dluhů jako důvod, který by bylo možné podřadit i pod § 14a zákona o azylu, jelikož vážnou újmu lze spatřovat částečně i v tom, že věřitelé mohou pronásledovat žalobce z důvodu nesplácení dluhů a může být ohrožen na životě. Zjevná nedůvodnost musí být zřejmá již od počátku, kdy není možné ani žádný z údajů možné zvážit jako možnost pro posouzení azylu a doplňkové ochrany. V případě žalobce to tak nebylo, neboť bylo na místě posoudit dopady do života žalobce ve vztahu k možnosti návratu do vlasti a důsledkům s tím spojeným. Žádost může být zamítnuta jako zjevně nedůvodná jen tehdy, podaří-li se správnímu orgánu i ve zkrácené lhůtě třiceti dnů shromáždit tolik potřebných informací, kolik je jich třeba k tomuto procesnímu úkonu. 4. Podle žalobce pro posuzování zjevné nedůvodnosti dle § 16 odst. 1 písm. a) a c) je zásadní a zároveň problematické slovo „pouze“. Je tak otázkou, zda žadatel musí uvádět výlučně ekonomické důvody a žádné jiné anebo musí z pohovoru vyplynout, že jediným motivem žádosti je nepříznivá ekonomická situace, přičemž jiné důvody, které cizinec popisuje, jsou nevěrohodné nebo nerelevantní. První podmínkou je hrozící vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Nejenom z gramatického výkladu lze dovodit, že podmínka je splněna okamžikem hrozícího vyhoštění, vydání či předání a není vázána na existenci autoritativního rozhodnutí. Dále je pak nutno zkoumat, zda žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany „dříve“; a nakonec, zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Lze připomenout, že i v případě, kdy správní orgán dospěje k závěru, že byly splněny všechny tři podmínky, nemůže rezignovat na svou povinnost zkoumat, zda žadateli nehrozí při návratu do země původu závažná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Předmětem posuzování kasačního soudu byl v popisovaném případě sice § 16 odst. 2, avšak závěry zde vyslovené je třeba vztáhnout i na § 16 odst. 1 písm. a) a c) zákona o azylu. Správní orgán musí proto velmi pečlivě uvážit, v jakém typu řízení žádost posoudí. Nelze totiž opomenout situace, kdy tíživá ekonomická situace projevující se např. v nemožnosti získat práci v zemi původu může být podřaditelná pod § 12 odst. 2 zákona o azylu. V takovém případě je pak třeba žádost posoudit v klasickém nezkráceném řízení. Rozhodne-li se pro postup dle § 16, je přinejmenším vhodné, aby se alespoň v minimálním rozsahu zmínil o konkrétních důvodech, jež stěžovatel sdělil v žádosti a pohovoru. Žadatel by měl být s žádostí úspěšný, pokud bude prokázána přímá souvislost mezi pronásledováním a jeho ekonomickou úrovní. Obdobné lze uvést i k § 16 odst. 2 zákona. I pokud žadateli hrozí vyhoštění či vydání, avšak přesvědčivým způsobem uvádí, že mu v zemi původu hrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo skutečné nebezpečí vážné újmy, je správní orgán povinen se zabývat i jeho tvrzeními ve smyslu § 12 a § 14a a nikoliv dle § 16 zákona o azylu. Za situace, kdy rozhodnutí nebylo vydáno v třiceti dnech, ale ve lhůtě delší, tak měla být žádost posouzena meritorně, nikoliv jako zjevně nedůvodná. III. Vyjádření žalovaného 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, s tím, že Žalobce z vlasti neodešel ze strachu z věřitelů a zároveň správní orgán nesouhlasí s žalobním narativem, totiž že v případě návratu do země původu by žalobce mohl čelit azylově relevantním hrozbám. Žalobce správnímu orgánu doslovně sdělil, že pokud by bylo potřeba, policie mu v zemi původu poskytne pomoc. Žalovaný musí rovněž zdůraznit, že veškeré „obavy“ žalobce z věřitelů jsou v tuto chvíli pouze v rovině hypotéz a dohadů. Nynější žalobní tvrzení jsou tak podle názoru žalovaného účelové, a navíc jsou v přímém rozporu s výpovědí žalobce. Žalobce svou žádost o udělení mezinárodní ochrany podpořil ekonomickými důvody a neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by měl být v případě návratu do země původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Žalobce správnímu orgánu sdělil, že v případně nutnosti mu pomůže policie. IV. Posouzení věci soudem 6. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 7. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba není důvodná. 9. Dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 10. Podle § 16 odst. 3 věta první zákona o azylu, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. 11. Dle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 12. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 13. Soud nejprve upozorňuje, že pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o mezinárodní ochranu, to stíhá žadatele o ni. Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami z