30 A 10/2025 – Krajský soud v Plzni

30 A 10/2025- 66 - text  13 30 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobce: P. N. G., nar. X, Ch., Zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, IČ 00007064, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: N. N., Ch., zastoupená zákonnou zástupkyní P. W., matkou, Ch., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025 č.j. OAM-8998-83/PP-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 20. 8. 2025, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č.j. OAM-8998-83/PP-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím byla podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce podaná dne 23. 6. 2022 o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR jakožto rodinného příslušníka občana EU, o kterého skutečně pečuje, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek (výrok I.); podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí k vycestování z území ČR (výrok II.) 2. Pobyt cizinců na území ČR je upraven v zákoně o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [II] Žaloba 3. Žalobce předně namítal, že žalovaný nesprávným způsobem aplikoval § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Závěr, že je zde dáno důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, není vystavěn na adekvátním výkladu daného ustanovení. Žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti, a tím nedodržel povinnost, kterou mu stanoví § 2 odst. 1 správního řádu. 4. Žalovaný nesprávně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí na soukromý a rodinný život žalobce a jeho dcery, N. N., nar. X. Nepostupoval tak v souladu s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je součástí právního řádu České republiky. 5. Žalovaný rovněž nevymezil nejlepší zájem nezletilého dítěte žalobce a opomenul jej učinit středobodem všech svých úvah o přiměřenosti dopadu rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce. Nepostupoval tak v souladu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, která je součástí právního řádu České republiky. 6. K jednotlivým námitkám poté žalobní argumentaci rozhojnil. Nesprávný výklad a aplikace § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců 7. Žalobce byl toho názoru, že na jeho případ dopadá čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, který zní: „Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.“ Toto ustanovení bylo do českého právního řádu transponováno vícero zákonnými ustanoveními, jedním z nichž je i § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně zmínil tento článek, nicméně s tímto článkem nesprávně pracuje. Především vůbec nezohlednil judikaturu SDEU, která je pro všechny vnitrostátní orgány členských států závazná. Vnitrostátní úpravu nelze číst odděleně od přiléhavé unijní úpravy, zde od směrnice 2004/38/ES. Nutno dodat, že čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES představuje kodifikaci judikatury Evropského soudního dvora, přičemž obsahuje detailní instrukci, jak k takovým případům přistupovat. 8. Žalovaný aplikoval výhradu veřejného pořádku nesprávně, neboť napadené rozhodnutí vystavěl výlučně na skutečnosti, že žalobce byl odsouzen pro spáchání trestného činu, a to zcela v rozporu s judikatorními požadavky. Pokud výklad neurčitého právního pojmu vyžaduje restriktivní výklad, tak za narušení veřejného pořádku nelze skutečně považovat každé společensky neškodlivé protiprávní jednání. Musí se kumulativně jednat o takové porušení, na základě kterého lze vyhodnotit osobní chování cizince jako aktuální, skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu veřejného pořádku. Tímto způsobem měl žalovaný vykládat sporný neurčitý právní pojem. Zde také leží stěžejní otázka žalobcova případu, totiž zda je zde dáno důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba vzít jednotlivě i v souhrnu v potaz veškeré rozhodné okolnosti v životě žalobce. 9. Žalovaný v rozhodnutí argumentuje výhradně závažností trestného činu, který žalobce spáchal, aniž by hodnotil, zda osoba žalobce představuje důvodné nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku ve smyslu § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalobce souhlasil se žalovaným v tom, že tato obava má směřovat především do budoucna, což vyplývá z užití podmiňovacího způsobu užitého v daném ustanovení („by mohl“). Z toho rovněž plyne, že trestní minulost žadatele o přechodný pobyt automaticky neznamená, že je zde dána důvodná obava, že se trestná činnost bude opakovat, nebo že hrozí jiné závažné narušení veřejného pořádku. 10. Žalobce rozhodně nemá v úmyslu bagatelizovat své předchozí jednání, za které byl odsouzen. Část uloženého trestu odnětí svobody vykonal, ve výkonu trestu se choval vzorně, opakovaně mu byla udělovaná odměna, kázeňsky trestán nikdy nebyl. Žalobce tak byl podmíněně propuštěn a snaží se opětovně začlenit do společnosti a být k dispozici pro svou nejmladší dceru. Momentálně je mu 62 let, do roku 2028 je ve zkušební době a téměř 3 roky se na svobodě chová ukázkově, bez sebemenšího náznaku jakéhokoliv protiprávního jednání. S ohledem na kombinaci těchto faktorů je tedy riziko protiprávního chování žalobce výrazně sníženo. Žalobce se napravil, plně si uvědomuje, v jaké situaci se nyní nachází a jaký následek by mělo de facto jakékoliv protiprávní jednání. Ví, že se musí chovat vzorně nejen proto, aby vůbec měl šanci na území České republiky setrvat, ale také proto, aby nebyl vykonán zbytek trestu odnětí svobody. Žalovaný však tyto skutečnosti buď zcela pominul, nebo je nevyhodnotil adekvátně. Přitom právě lítost žalobce, jeho blízký vztah s dcerou a vysoký věk výrazným způsobem snižují šanci, že by se žalobce opětovně dopustil protiprávního jednání. 11. Primárně je napadené rozhodnutí vystavěno právě na posledním odsouzení žalobce, neboť v napadeném rozhodnutí je mnohokrát zdůrazňováno, že se jednalo o odsouzení za závažnou trestnou činnost. Žalovaný se dále pokoušel argumentovat okolnostmi žalobcova podmíněného propuštění, tedy zejména délkou zkušební doby a nařízeným dohledem Probační a mediační službou. V rozhodnutí obsáhle popisuje závažnost drogové trestné činnosti, kterou žalobce samozřejmě nepopírá. Je ale zjevné, že veškerá argumentace správního orgánu se odvíjí jen a pouze od existence pravomocného odsouzení a že parametry podmíněného propuštění nepředstavují svébytné ani nikterak významné skutečnosti, které by bylo možné použít jako vodítka ke zhodnocení nebezpečí, které žalobce dle názoru žalovaného představuje pro veřejný pořádek. Stejně tak obecné poznatky o závažnosti drogové kriminality nemohou významným způsobem pomoci posoudit individuální situaci žalobce. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40, odst. 32, kde kasační soud v případu podobném případu žalobce takový postup označil za chybný. 12. Žalobce uzavřel, že žalovaný nesprávně vyložil § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, konkrétně neurčité právní pojmy „důvodné nebezpečí“ a „závažné narušení veřejného pořádku“. Konsekventně dané ustanovení chybně aplikoval na případ žalobce. Při svém rozhodování navíc nevěnoval dostatečnou pozornost relevantním okolnostem, zcela v rozporu s čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES jej vystavěl toliko na trestní minulosti žalobce, a zatížil tak rozhodnutí vadou nezákonnosti, případně dokonce vadou nepřezkoumatelnosti. Nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí na soukromý a rodinný život žalobce a jeho nezletilé dcery 13. Žalovaný se dle žalobce rovněž nevypořádal dostatečně s otázkou dopadu rozhodnutí na soukromý a rodinný život žalobce a jeho dcery, ačkoliv již v řízení oba shodně uvedli, že odloučení by jim v t