9 As 90/2008 — Nejvyšší správní soud

33 A 15/2025- 34 - text  10 33 A 15/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: L. T., narozená X, bytem X právně zastoupena JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476, 181 00 Praha 8 - Troja proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, IČO: 70891168, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o žalobě ze dne 11. 5. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2025, č. j. KK/4070/DS/23-28, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary, odbor dopravy ze dne 9. 10. 2023, č. j. 38194/OD-P/23 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen zákon o silničním provozu), kterého se dopustila tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu stanovená zákonem o silničním provozu, neboť bylo automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy Policií ČR zjištěno, že dne 3. 4. 2023, v 09:34 hodin, mimo obec, v úseku Karlovy Vary - Olšová Vrata, silnice 1/6 (km 112,3 - 108,04), ve směru jízdy na Prahu, nezjištěný řidič výše uvedeného vozidla jel průměrnou rychlostí 99 km/h (po odečtu možné odchylky měřícího zařízení ve výši 4 km/h) v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena obecnou úpravou na 90 km/h, čímž v měřeném úseku překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec minimálně o 9 km/h. Uvedené jednání vykazuje znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, spáchaného ve vazbě na porušení povinnosti řidiče stanovené v ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Výše uvedeným jednáním žalobkyně porušila právní povinnost danou jí ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a dopustila se tak přestupku dle ustanovení § 125f odst. 1 téhož zákona a byla jí proto uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 3. 2024 č.j. KK/4070/DS/23-9 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zrušení tohoto rozhodnutí bylo zdejším soudem vyhověno, a napadené rozhodnutí bylo rozsudkem zdejšího soudu č.j. 33 A 21/2024 ze dne 10. 1. 2025 zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo neprokázání splnění povinnosti Policie ČR stanovené v ustanovení § 62 odst. 2 zákona o PČR spočívající v uveřejnění informace o pořizování záznamu o rychlosti měřeného vozidla automatickými systémy, tak, aby se s nimi měla možnost seznámit i žalobkyně, neboť odkaz na příslušné webové stránky, na něž žalovaný ve svém rozhodnutí odkazoval, a na nichž měly tyto informace být zveřejněny, nebyl odpovídajícím způsobem zaznamenán ve správním spisu, v důsledku čehož skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, neměl potřebnou oporu ve správním spisu. Totožný závěr přijal soud i ve vztahu k tvrzenému označení měřeného úseku dopravními značkou na začátku měřeného úseku IP 31a „Měření rychlosti“ a na konci měřeného úseku dopravní značkou IP 31b „Konec měření rychlosti“, neboť ve správním spise nebyl obsažen žádný důkaz o jejich existenci a umístění v době a místě spáchání přestupku (např. fotodokumentace či prokázání žalovaným zmiňovaného opatření obecné povahy ve věci stanovení místní úpravy provozu na předmětné pozemní komunikaci.) 3. Žalovaný následně vydal dne 6. 3. 2025 žalobou napadené rozhodnutí č.j. KK/4070/DS/23-28, jímž odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu Karlovy Vary, odboru dopravy ze dne 9. 10. 2023, č.j. 3814/OD-P/23 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V rozhodnutí uvedl, že po zrušení rozhodnutí krajským soudem doplnil spisovou dokumentaci o podklady (printscreeny), z nichž je zřejmé, že informace o úsekovém měření rychlosti vozidla žalobkyně byla zveřejněna na webových stránkách Magistrátu města Karlovy Vary již před spácháním přestupku (dne 19. 4. 2022), přičemž téhož dne byla zveřejněna i na webových stránkách Policie ČR, dále byla spisová dokumentace doplněna o Opatření obecné povahy – místní úprava provozu na silnici I/6 Karlovy Vary – Olšová Vrata prokazující, že měřený úsek byl v obou směrech před příjezdem a na konci měřeného úseku řádně označen informativními značkami IP 31a „Měření rychlosti“ a IP 31b „Konec měřeného úseku“. Žalovaný poté poučil žalobkyni o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, k čemuž jí stanovil lhůtu 3 pracovních dnů ode dne doručení výzvy. V uvedené lhůtě byl do elektronické podatelny žalovaného doručen dne 9. 2. 2025 prostý email odeslaný z adresy dpolesh@proton.me, jenž obsahoval dvě přílohy nazvané „vznesení námitekE.pdf“ a „plná moc“. První příloha obsahovala vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí a byla elektronicky podepsána D. P., přičemž druhá příloha obsahovala plnou moc, jíž žalobkyně uvedenou osobu zmocnila k zastupování v uvedeném správním řízení, přičemž tato příloha nebyla zkonvertovaným dokumentem z listinné do elektronické podoby, jednalo se o oskenovaný dokument. Žalovaný v té souvislosti odkázal na judikaturu, z níž vyplývá, že podání učiněné prostřednictvím prostého emailu je dokumentem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění ve lhůtě 5 dnů některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu či elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, jinak se k němu nepřihlíží a hledí se na něj, jako by vůbec takové podání nebylo učiněno. Důvodem je, že nestačí kvalifikovaný elektronický podpis pouze na příloze emailu, ale musí být podepsán právě samotný email, přičemž tento podpis pak platí i pro přílohy. Zároveň však toto neplatí „obousměrně“, tedy podpis na příloze se nevztahuje na samotný e-mail. Za situace, kdy uvedený email nebyl opatřen jakýmkoli elektronickým podpisem, a ve lhůtě 5 dnů nebylo ani učiněno jakékoli jeho doplnění, nedošlo k procesnímu zhojení dle § 37 odst. 4 správního řádu, a proto k němu žalovaný nepřihlížel a k žalobkyni přistupoval jako k nezastoupené účastnici řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že správním orgánem prvého stupně byla věc správně zjištěna a posouzena, rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu, přičemž z podkladů rozhodnutí je spáchání přestupku žalobkyní nesporné. 4. Žalovaný dále uvedl, že považuje za účelové vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí, v němž namítá, že v úseku, kde byl údajný přestupek spáchán, je umístěna dopravní značka B 20a s vyobrazenou hodnotou 100 stanovující nejvyšší dovolenou rychlost na 100 km/h, přičemž k prokázání tohoto tvrzení navrhla provést ohledání místa s tím, že k překročení nejvyšší dovolené rychlosti tudíž nedošlo, z tohoto důvodu považoval za zcela nadbytečné provádět v dané věci ohledání místa. Důvodem je, že dle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu smí řidič motorového vozidla jet mimo obec rychlostí max. 90 km/h s tím, že rychlost mimo obec lze místní úpravou provozu na pozemních komunikacích pouze snížit, nelze ji zvyšovat. 5. K námitce žalobkyně, že správní orgán prvého stupně neučinil nezbytné kroky ke zjištění totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, řízení předčasně odložil a nezákonně je zahájil proti provozovateli vozidla, žalovaný odkázal na ust. § 125f odst. 1 a 5 zákona o silničním provozu s tím, že žalobkyně byla výzvou ze dne 13. 4. 2023 vyzvána k zaplacení určené částky ve výši 500 Kč, zároveň byla poučena, že v případě jejího neuhrazení může ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení správnímu orgánu sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, avšak žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala. Vzhledem k tomu, že správní orgán neměl žádné poznatky o osobě řidiče, neměl jinou možnost, než věc dle § 76 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich odložit, čímž byly splněny podmínky pro zahájení řízení s žalobkyní jakožto provozovatelem vozidla. 6. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán porušil ust. § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, když nezohlednil, že jsou vůči ní vedena další přestupková řízení, u nichž je splněna podmínka k projednání ve společném řízení. Žalovaný k tomu uvedl, že řízení o projednávaném přestupku bylo zahájeno dne 20. 6. 2023, přičemž řízení o přestupku ze dne 2. 6. 2023 se s ohledem na to, že žalobkyně zaplatila dne 19.7. 2023 určenou částku, vůbec nevedlo, neboť věc byla odložena. K dalšímu přestupku odvolatelky došlo až 25. 9. 203, tedy po zahájení řízení o přestupku ze dne 3. 4. 2023, jenž je předmětem tohoto ř