33 A 44/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 44/2025- 50 - text  8 33 A 44/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: O. L., nar. X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 28. 9. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, č. j. OAM-1026/BA-BA01-BA03-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 8. 9. 2025 byl žalobce hlídkou PČR převezen na lékařské vyšetření do Fakultní nemocnice Bulovka, a to kvůli agresivnímu chování a následně zjištěnému silně podnapilému stavu. Při převozu byly na žalobce použity donucovací prostředky pro jeho agresivní chování. Následnou lustrací bylo zjištěno, že má žalobce pozitivní záznam v Schengenském informačním systému (dále jen SIS), s platností do 8. 11. 2028, zadávajícím státem Maďarsko, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Poté dne 11. 9. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 12. 9. 2025, č. j. OAM-1026/BA-BA01-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 29. 12. 2025. II. Žaloba 2. Na úvod žaloby vytýkal žalobce žalovanému nedostatečné zohlednění míry zásahu do svého života. Dle názoru žalobce je napadené rozhodnutí formulováno šablonovým a paušálním způsobem, pročež zasahuje do osobní svobody žalobce, aniž by bylo náležitě odůvodněno, a aniž by bylo vysvětleno, že je tento postup postupem ultima ratio. Rozhodnutí považoval žalobce za rekapitulaci své pobytové historie, nikoliv však odůvodnění zásahu do své osobní svobody. Žalobce dále připustil, že pobýval na území ČR nelegálně, avšak nelze dle jeho názoru přehlížet tu skutečnost, že tak jednal z omluvitelných důvodů, kdy se obával nuceného vycestování do domovského státu, přičemž s ohledem na skutečnost, že pochází z Ukrajiny, tak by jeho návrat do vlasti představoval riziko stran ohrožení jeho bezpečnosti a zdraví, a to s ohledem na stále probíhající válečný konflikt, kdy právě z tohoto důvodu lze očekávat, že k jeho faktické deportaci nedojde, a bude konstatována překážka jeho vycestování, potažmo bude vyhověno podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť je zjevné, že na straně žalobce panují azylově relevantní důvody. S ohledem na uvedené považoval žalobce za nepřiměřeně přísné a částečně i nesmyslné, aby byl omezován na osobní svobodě, kdy jeho nelegální pobyt byl již odstraněn, z důvodu probíhajícího řízení zde pobývá legálně, je správnímu orgánu plně kontaktní a má solidní vyhlídky na udělení mezinárodní ochrany, pro které není nutné jej zajišťovat a takto tvrdě působit vůči jeho osobní svobodě. Pokud bylo tedy hlavním cílem rozhodnutí odůvodnit zásah do osobní svobody, tak odůvodnění, jaké poskytl žalovaný, shledal žalobce nedostatečným. Závěrem žalobce odkázal na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a s tím související zásadu proporcionality postupu správních orgánů při zasahování do práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Z výše uvedených důvodů považoval žalobce rozhodnutí za nepřezkoumatelné a soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 2. 10. 2025 žalovaný shrnul dosavadně zjištěný stav věci a vyjádřil nesouhlas s žalobními námitkami. Na základě zjištěného stavu věci žalovaný konstatoval, že vysvětlil svůj závěr o zajištění žalobce v ZZC v napadeném rozhodnutí. Žalobní námitky podle názoru žalovaného obecně uváděné vady napadeného rozhodnutí neprokazují. Jedná se ostatně spíše o jakési vyjádření nesouhlasu než detailní polemiku s úvahami žalovaného. Tvrzení o nesmyslnosti zajištění, protože má žalobce údajně „solidní vyhlídky na udělení mezinárodní ochrany “, považoval žalovaný za neopodstatněné. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu vyplývá, že dne 8. 9. 2025 byl žalobce hlídkou PČR převezen na lékařské vyšetření do Fakultní nemocnice Bulovka, a to kvůli agresivnímu chování a následně zjištěnému silně podnapilému stavu. Při převozu byly na žalobce použity donucovací prostředky pro jeho agresivní chování. Následnou lustrací bylo zjištěno, že má žalobce pozitivní záznam v SIS, s platností do 8. 11. 2028, zadávajícím státem Maďarsko, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 9. 9. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že naposledy přicestoval na území členských států EU dne 3. 1. 2022 na základě českého povolení k pobytu přes Polsko do ČR, kam přijel za prací. Uvedl, že v září roku 2022 jel s kamarádem do Maďarska na jednodenní výlet, nevěděl kam, v Maďarsku si vyměnili auto za dodávku a poté je zastavila hlídka policie a v autě našla 27 nelegálních migrantů. Dle svých slov za toto dostal vyhoštění na 5 let a myslel si, že platí jen pro Maďarsko, tak odjel do ČR. Přiznal, že pracuje brigádně na stavbách a moc si toho nevydělá. V ČR má jen osobní věci, v současné době má jen 7 Kč a peněženku ztratil, když se opil. Ke svému rodinnému stavu sdělil, že je rozvedený a má jedno dítě, manželka je spolu s dítětem na Ukrajině a není s nimi v kontaktu. Na území ČR se dle jeho tvrzení nenachází žádná osoba, vůči níž má vyživovací povinnost, nesdílí společnou domácnost s občanem EU, nemá zde žádné vazby, avšak v ČR má matku, které by vadilo jeho ukončení pobytu, protože je na Ukrajině válka, ale sdělil, že na sobě nejsou nijak závislí. Dle svých slov bydlí v ulici Jiřího z Poděbrad v Praze, číslo domu si nepamatuje a bydlí tam s kamarádem. Sdělil, že v domovské zemi žije jeho otec a prarodiče, mohl by tam bydlet v domě svých rodičů. Upřesnil, že se tam ale nemůže vrátit, protože je tam válka. Sdělil, že v současné době by na Ukrajině musel nastoupit do armády, kousek od jeho bydliště je válka, ale jiné nebezpečí mu na Ukrajině dle jeho slov nehrozí. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Dne 11. 9. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území ČR a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 12. 9. 2025, č. j. OAM-1026/BA-BA01-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v ZZC; ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 29. 12. 2025. 8. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. 9. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 10. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 11. První okruh žalobních námitek směřoval vůči aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu na žalobcův případ pro absenci důvodů k takovému postupu. K tomu s