33 Az 12/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 12/2025- 75 - text  13 33 Az 12/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: B. C. T., nar. X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, právně zastoupený Mgr. Pavolem Mlejem, advokátem se sídlem Římská 1222/33, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 12. 5. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2025, č. j. MV-65438-3/OAM-2025 takto: I. Rozhodnutí ze dne 30. 4. 2025, č.j. MV-65438-3/OAM-2025 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí 18 404 Kč na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 4. 2025, č. j. MV-65438-3/OAM-2025 žalovaná rozhodla o další opakované, již čtvrté, žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 15. 4. 2025 tak, že se řízení podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zastavuje. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu požádal z důvodu politického a humanitárního pronásledování z důvodu svého aktivního sympatizantství s organizací Fehullaha Gulena (Hizmet). Namítá, že žalovaná porušila ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále porušila ust. § 2 odst. 5 správního řádu, když přijaté rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu, ust. § 50 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, neboť nezjistila skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédla ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, ust. § 12 zákona o azylu, neboť žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu, ust. § 14a zákona o azylu, neboť mu v případě návratu hrozí nebezpečí vážné újmy a ust. § 68 odst. 3 správního řádu, nejsou patrné úvahy, kterými se správní orgán při hodnocení podkladů rozhodnutí řídil. V rámci podané žádosti žalobce jasně specifikoval důvody a předložil důkazy prokazující reálnou hrozbu mučení a nezákonného trestního stíhání v případě návratu do Turecka, kde jej místní orgány aktivně hledají v jeho bydlišti, a kde je označován za teroristu. Z tohoto důvodu nedokáže přesvědčivě vyloučit, že mu v zemi původu nehrozí mučení či nelidské či ponižující zacházení ze strany státních orgánů. 3. Žalovaná vůbec neposoudila, zda se v případě jeho opakované žádosti objevily nové skutečnosti nasvědčující tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu či že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona a řízení zastavil s odůvodněním, že nově tvrzené skutečnosti nejsou způsobilé přivodit změnu závěrů předchozích rozhodnutí. 4. Zároveň se dle žalobce žalovaná nezabývala řádným zkoumáním, zda v zemi původu nedošlo ke změně situace, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jak Turecko zachází s přívrženci Gullenova hnutí v širším smyslu, k čemuž žalobce předložil velké množství nových důkazů, s nimiž se však žalovaná nijak nevypořádala. Tyto důkazy nebylo možné předložit v předchozím řízení, neboť vznikly až po vydání předchozích rozhodnutí správního orgánu, konkrétně se jedná o rozhodnutí o udělení azylu žalobcova otce ve Švýcarsku jednoznačně prokazující politické pronásledování části rodiny žalobce v Turecku. Navzdory tomu žalovaná vůbec v rozhodnutí význam této nové skutečnosti nezohlednila a neprovedla důkladné posouzení možného rizika politického pronásledování v případě návratu žalobce do Turecka. 5. Dále žalobce doložil rozhodnutí tureckého soudu o odsouzení jeho otce ve spojitosti s organizací FETO, k němuž uvedl, že toto dokládá, že návrat do Turecka by pro něj představoval reálné nebezpečí politické perzekuce, mučení či nelidského zacházení či trestání a z rozhodnutí jasně vyplývá, že turecké orgány považují otce žalobce za člena uvedeného hnutí, jež je v Turecku vnímáno jako teroristická organizace. Vzhledem k rodinné vazbě a podezření ze sympatizování s tímto hnutím existuje reálné riziko, že i žalobce bude považován za osobu spojenou s touto organizací. Žalovaný k těmto tvrzením neprovedl žádné dokazování a nezkoumal, zda v mezidobí důvody pro udělení azylu nevznikly. 6. Žalobce odkázal na jím předložená čestná prohlášení prokazující jeho tvrzení o hrozícím pronásledováním v případě návratu do země původu s tím, že se s nimi žalovaná adekvátně nevypořádala. Dále uvedl, že žalovaná nevzala v potaz skutečnost, že je žalobce v současné době ve špatném psychickém stavu, opakovaně zažívá panické ataky a byly mu podávány léky, po nichž byl otupělý a spavý. Nevzala v úvahu ani svoji povinnost umožnit žalobci vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí, přičemž důkazy předložené žalobcem dokládající systematické porušování lidských práv v Turecku, zejména vůči osobám spojovaným s hnutím FETO. Z žalovanou shromážděných podkladů – stanoviska MV ČR z 9.4. 2025 a 6. 8. 2024 vyplývají praktiky členů bezpečnostních složek vůči osobám náležejícím ke Straně kurdských pracujících (PKK) či hnutí Hizmet. 7. Žalobce dále uvedl, že není pravdivé tvrzení žalované o tom, že jeho aktuální výpovědi jsou v přímém rozporu s předchozími výpověďmi, neboť se chtěl ke své situaci vyjádřit v rámci osobního pohovoru žádosti o azyl, avšak prostor pro to mu nebyl poskytnut. Žalovaná tak neprovedla řádné dokazování, nezohlednila nové důkazy a žalobci neumožnila právo na spravedlivý proces, což je v rozporu se zásadou materiální pravdy, čímž nejen porušila procesní předpisy, ale zasáhla i do základních práv žalobce na spravedlivý proces a ochranu před mučením a nelidským zacházením. 8. Žalobce dále poukázal na to, že během svého pobytu v ČR v letech 2019–2020 spolupracoval jako dobrovolník s organizací Mozaiky Patform Dialog z.s., jež je součástí hnutí Hizmet, a jež je považována za opoziční a nepřátelskou vůči současnému režimu a její členové i spolupracovníci jsou sledováni v zahraničí, včetně ČR. Z tohoto důvodu je vysoce pravděpodobné, že turecké orgány mají o činnosti žalobce pro tuto organizaci znalost, což je další zdroj nebezpečí hrozícího žalobci v případě návratu do země původu. S touto skutečností se však žalovaná dostatečně nevypořádala, ačkoli v případech jiných žadatelů o azyl uznala, že uvedené skutečnosti představují reálné nebezpečí vážné újmy, mučení či nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, což představuje nejen porušení zásady legitimního očekávání, ale i zásady rovnosti a spravedlivého procesu. Toto opomenutí činí rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a je v rozporu s judikaturou konzistentně požadující rovné posouzení obdobných skutkových okolností. III. Vyjádření žalované k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě dne 20. 5. 2025 žalovaná uvedla, že žalobce staví žalobu primárně na tom, že ve své opakované – čtvrté – žádosti uvedl nové skutečnosti a žalovaná pochybila tím, že je nezkoumala. Avšak nic, co ve své žádosti žalobce správnímu orgánu předložil, nenaplňuje požadavky na nové skutečnosti podle § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu a žádný z dokumentů ani tvrzení nijak nemění podstatu důvodů, na základě nichž žalobce opakovaně žádá o mezinárodní ochranu. Právní zástupce žalobce přistoupil k účelovým krokům, zřejmě ve snaze azylový příběh žalobce zdramatizovat, a to až v doplnění opakované žádosti, kdy se poprvé objevuje tvrzení o tom, že žalobce je neregistrovaným členem a sympatizantem hnutí Hizmet. Žalobce označuje prakticky každý závěr správního orgánu za chybný, avšak zcela ignoruje odůvodnění těchto závěrů, aniž by se reálně vypořádal s důvody, jež žalovaného k jednotlivým závěrům vedly. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Replika žalobce 10. Žalobce uvedl, že zásadně nesouhlasí s tím, že v rámci čtvrté opakované žádosti neuvedl nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Jím nově tvrzené skutečnosti objektivně nebylo možné předložit dříve, neboť nastaly nově či byly získány až po předchozím řízení, což žalovaná nevyvrátila, pouze obecně zpochybnila. Předložené dokumenty jednoznačně prokazují odůvodněnost žádosti žalobce. 11. Dále uvedl, že žalovaná nevysvětlila, proč nebyl žalobce připuštěn k pohovoru, přestože o to opakovaně žádal, čímž byly porušeny zásady spravedlivého procesu. Žalovaná se s jednotlivými důkazy vypořádala pouze paušálně a napadené rozhodnutí tak trpí nepřezkoumatelností. Odkázal na judikaturu NSS s tím, že napadené rozhodnutí požadavkům stanoveným touto judikaturou zjevně nevyhovuje, opomíjí řádné posouzení nových skutečností a důkazů, jež žalobce předložil, a které jasně prokazují zásadní změnu situace v jeho osobním postavení, tak i v kontextu zhoršující se politické situace v zemi původu. Veškerá tvrzení obsažená v žádosti ža