35 A 22/2025 – Krajský soud v Plzni

35 A 22/2025- 25 - text  8 35 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: S. T. M., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1027/BA-BA01-BA06-Z-2025 ze dne 12. 9. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl dne 8. 9. 2025 zajištěn za účelem vycestování. Dne 11. 9. 2025 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany. I. Řízení před žalovaným 2. Naříkaným rozhodnutím jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o navrácení. Žalobce sice policii při kontrole předložil platný cestovní doklad a povolení k pobytu platné do 3. 5. 2026 vydané Maďarskem. Lustrací ale bylo zjištěno, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 8. 5. 2030 a zadávajícím státem je právě Maďarsko, odkud žalobce nejdříve odcestoval do Polska, kde si požádal o povolení k pobytu, to mu ale ke dni vydání napadeného rozhodnutí uděleno nebylo. Dne 20. 8. 2025 žalobce přicestoval z Polska do České republiky, aniž by zde měl udělené platné povolení k pobytu. V České republice není žalobce nikde hlášen k pobytu. Nemá žádné finanční prostředky, které si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. 3. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. II. Řízení před soudem 4. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že žalobci hrozí vyhoštění, vydání nebo předání ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Je přitom povinností žalovaného označit konkrétní rozhodnutí (číslem jednacím a datem vykonatelnosti) či konkrétní řízení. Žalovaný opakovaně zmiňuje rozhodnutí o navrácení zadaného do SIS ze strany Maďarska s platností do 8. 5. 2030, přičemž dobrovolná lhůta pro vycestování měla uplynout dne 16. 5. 2025. Žalovaný nicméně toto rozhodnutí nekonkretizuje, přičemž jej ani nezařadil do správního spisu. Žalobce je tedy toho názoru, že žádné rozhodnutí o navrácení ze strany Maďarska vůči němu vydáno nebylo. V Maďarsku žalobce nikdy nepobýval neoprávněně. Záznam v SIS byl tedy nesprávný. Za toho stavu žalobce navrhl, aby soud prostřednictvím žalovaného zajistil od příslušných orgánů v Maďarsku spis týkající se údajného řízení o navrácení. Soud by pak dokumenty obsažené v tomto spise měl provést jako důkaz. Žádost o udělení mezinárodní ochrany nemohla být podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vycestování ze země, když o existenci údajného rozhodnutí o navrácení žalobce netušil. Neexistuje žádný důkaz, že si rozhodnutí o navrácení byl žalobce vědom. Žalovaný jako podklad pro vydání rozhodnutí použil protokol o podání vysvětlení ze dne 8. 7. 2025. Takový postup je ale v rozporu s § 137 odst. 4 správního řádu. Žalobce vědomě neporušoval právní předpisy, měl za to, že v České republice pobývá oprávněně na základě povolení k pobytu, které měl v Maďarsku. Za prací ale odešel do Polska, kde požádal o nové povolení k pobytu, jeho žádost však dosud nebyla vyřízená. Žalobce měl také za to, že žalovaný měl přistoupit k uložení zvláštních opatření. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Shrnul průběh správního řízení, načež dospěl k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění. Podle žalovaného nelze rozporovat skutečnost, že žalobce je veden v SIS jako státní příslušník třetí země, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení zadaného ze strany Maďarska s platností do 8. 5. 2030. Žalobce však ve stanovené lhůtě (16. 5. 2025) ze země nevycestoval. Uložení zvláštních opatření považoval žalovaný za nedostačující a neúčinné. III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu 6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. 7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora. 8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. IV. Posouzení věci 9. Žaloba není důvodná. Ve věci byly důvody se domnívat, že žalobce podal svou žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vycestování a že mírnější opatření nebudou účinná. V řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, které by měly vliv na zákonnost (rozhodnutí o) zajištění žalobce. Nejdelší přípustná doba zajištění je podle Nejvyššího správního soudu 110 dnů (srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 38/2024-50 ze dne 14. 3. 2024, a judikaturu cit. v jeho odst. 23–24), čemuž zajištění žalobce odpovídá. 10. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Použitelnost protokolu o podání vysvětlení 11. Žalobce namítl nezákonné použití protokolu o protokolu o podání vysvětlení ze dne 8. 7. 2025 před orgánem policie, který podle § 137 odst. 4 správního řádu nemůže být důkazem. Tato námitka není důvodná, protože přeceňuje význam protokolu jako důkazu a zároveň podceňuje jeho význam jako jiného podkladu pro rozhodnutí. 12. Žalobce má pravdu v tom, že kvůli § 137 odst. 4 správního řádu je úřední záznam o podání vysvětlení je jen omezeně použitelný. Podání vysvětlení před zahájením řízení slouží správnímu orgánu k získání informací za účelem ujasnění si otázky, zda vůbec a případně vůči komu má zahájit řízení. Není však použitelné jako důkaz, neboť to § 137 odst. 4 správního řádu výslovně vylučuje (srov. např. rozsudky NSS č. j. 1 As 204/2015-33 ze dne 10. 2. 2016, č. j. 1 As 96/2008-115 či č. j. 1 As 34/2010-73 ze dne 9. 9. 2010, č. 2208/2011 Sb. NSS). Užití úředního záznamu o podání vysvětlení lze ale připustit jako tzv. jiný podklad pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu, a to např. za účelem porovnání, zda se od něj výpovědi svědků významněji neodchylují (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 152/2016-37 ze dne 22. 9. 2016). Z protokolu o podání vysvětlení tedy nelze dovozovat skutková zjištění, avšak jeho obsah se může promítnout do hodnocení ostatních důkazů. Z jeho povahy vyplývá, že se nemůže jednat o jediný podklad pro rozhodování a čtením jeho obsahu nelze ve správním řízení nahrazovat plnohodnotné svědecké výpovědi. 13. Před rozhodnutím o zajištění však není prováděn důkaz výslechem cizince; zajištění je prvním úkonem v řízení (§ 46a odst. 6 zákona o azylu; § 124 odst. 2, § 124b odst. 3 a § 129 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Podání vysvětlení tedy představuje prakticky jediný podklad, v němž cizinec může vyjád