10 Ads 271/2024 — Nejvyšší správní soud

35 Ad 27/2024- 42 - text  8 35 Ad 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: O. K. zastoupený advokátkou Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 22. 3. 2024, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X. ze dne 22. 3. 2024 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč k rukám Mgr. Moniky Deislerové Wetzlerové, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 27. 9. 2023 žalovaná zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu za vychované děti (syna Š., dceru B. a syna O. P.) pro nesplnění podmínek stanovených v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dospěla totiž k závěru, že žalobce o děti nepečoval v největším rozsahu, a tudíž mu nárok na zvýšení starobního důchodu za vychované děti nevznikl. Žalovaná vycházela zejména z prohlášení matek dětí, které nesouhlasily s přiznáním výchovného otci, a z evidence o mateřské dovolené, zaměstnání a zdravotním stavu. Dále zohlednila rozsudky opatrovnických soudů, podle nichž byly děti postupně svěřeny do péče žalobce až v pozdějším věku. Následné námitky žalobce žalovaná zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. II. Řízení před soudem 2. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce brojil žalobou. Namítl, že žalovaná řádně nepřezkoumala jeho čestné prohlášení a argumenty a pouze stroze konstatovala, že jím tvrzené skutečnosti nelze nijak ověřit. Žalobce měl za to, že tvrzené skutečnosti bylo možné ověřit pouze čestným prohlášením. Nicméně svědci z jeho okolí mohou dosvědčit, že se o děti staral tak, jak uvedl ve správním řízení. I z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalobce ujal výchovy syna Š. v roce X., tedy když bylo synovi X. let, a dcery B. v roce X., té bylo X. let. Žalobce se tedy ujal výchovy obou dětí po dosažení 8 roku jejich věku a následně o ně prakticky zcela sám až do jejich zletilosti pečoval. Splnil tak podmínku péče po dobu 5 roků podle § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Skutečnost, že by o Š. a B. pečovala v největším rozsahu jejich matka (paní J. Z. K.), z ničeho nevyplývá. Žalovaná ani nemohla vycházet pouze z prohlášení matek dětí (matkou O. P. je L. Č.). Žalobce nesouhlasil a argumentem, že žadateli vzniká nárok na přiznání výchovného tehdy, pokud výchova dítěte měla prokazatelně negativní vliv na jeho pracovní kariéru, jelikož nic takového zákon nepředpokládá. V tom ohledu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 63 Ad 2/2024-27 ze dne 3. 4. 2024. Žalovaná ani řádně nezohlednila rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, jímž byla B. svěřena do péče žalobce. Z něho plyne, že matka bránila žalobci ve styku s dětmi (než došlo ke svěření dětí do péče žalobce). Matka v tomto období tedy o děti nepečovala v největším rozsahu, když žalobci fakticky v péči bránila. O děti se staral i v průběhu roku 2001, což rovněž vyplývalo z rozsudku. 3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Ve svém vyjádření shrnula příslušnou právní úpravu, její smysl a podklady, ze kterých vycházela. Žalobce neprokázal, že by o děti pečoval v největším rozsahu. Co se týče syna O. P., žalobce nedoložil čestné prohlášení matky, což uvedl ve svých námitkách. Ani žalované neposkytl řadu informací, např. zda s paní Č. žil ve společné domácnosti, jakou měrou se podílel na výchově syna atd. Obě matky nesouhlasily s tím, aby žalobci byl zvýšen starobní důchod za vychované děti. Žalobcem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni na nynější případ nedopadal. III. Posouzení věci 4. Žaloba je důvodná. Podklady pro rozhodnutí nebyly dostatečné pro zjištění, kdo pečoval o děti žalobci a v jaké míře. Žalobce uplatnil tvrzení vůči tvrzení jeho bývalé manželky, což žalovaná nijak nevypořádala. Ve vztahu ke třetímu dítěti žalobce žalovaný neučinila k většině doby péče žádná zjištění a žalobce nedostal možnost svá tvrzení doplnit. Obecná východiska posouzení 5. Výchovné je institutem, který zavedl zákon č. 323/2021 Sb., přijatý s účinností od 1. 1. 2023 Upravuje ho nyní § 34a zákona o důchodovém pojištění. V případě důchodů přiznaných před 1. 1. 2023 (což je i případ žalobce) se ovšem použijí přechodná ustanovení čl. II zákona č. 323/2021 Sb. 6. Protože jde o úpravu vzniklou na podkladě poslaneckého pozměňovacího návrhu, trpí dílčími nejasnostmi natolik, že se jí v nedávné minulosti musely opakovaně zabývat správní soudy. Krajský soud v Plzni proto odkazuje především na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. 61 Ad 10/2023-34 ze dne 18. 3. 2024, č. 4614/2024 Sb. NSS; Krajského soudu v Brně č. j. 41 Ad 4/202434 ze dne 24. 7. 2024, Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 271/2024-35 ze dne 12. 3. 2025, č. 4676/2025 Sb. NSS; a č. j. 7 Ads 324/2024-51 ze dne 30. 5. 2025, ze kterých v obecné rovině vycházel. 7. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 323/2021 Sb. platí, že starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsouli splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu. 8. Podle čl. II bodu 3 zákona č. 323/2021 Sb. platí, že podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávaloli totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy. 9. Podle čl. II bodu 4 zákona č. 323/2021 Sb. věty první platí, že pokud byl důchodový věk stanoven se zohledněním vychovaných dětí, zvýší se starobní důchod o tzv. výchovné bez žádosti; za vychované dítě se pro účely přiznání výchovného považuje dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku. Podle čl. II bodu 5 zákona č. 323/2021 Sb. pak platí, že pokud se nepostupuje podle bodu 4 (přiznání výchovného bez žádosti), zvýší se starobní důchod o výchovné na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopisu. V případě starobních důchodů přiznaných před 1. 1. 2023 lze žádost podat nejpozději do 31. 12. 2024. 10. Žalobci byl starobní důchod přiznán v období do 31. 12. 2022. Naplnění podmínky výchovy dítěte se proto posuzovalo podle podmínek obsažených v § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve spojení s § 4 odst. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., která provádí zákon o důchodovém pojištění. Ženy naplnily podmínku výchovy dítěte pro nárok na starobní důchod, jestliže osobně pečovaly nebo pečovaly o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, pak splnila podmínku výchovy dítěte, jestliže osobně pečovala nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat (§ 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Podle § 4 odst. 2 prováděcí vyhlášky se pak podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod považovala za splněnou, pečovalali žena o nezletilé dítě (a) od jeho narození do jeho úmrtí, pokud dítě zemřelo po dosažení šesti měsíců věku, nebo (b) alespoň poslední tři roky před dosažením věku potřebného podle zákona pro vznik nároku na starobní důchod. 11. Pro přiznání výchovného je tedy třeba naplnit několik podmínek (další podmínky není třeba rekapitulovat): - A1) osobní péče o dítě ve věku do dosažení jeho zletilosti alespoň po dobu deseti roků, nebo - A2) v případě ujmutí se výchovy dítěte až po dosažení osmého roku jeho věku osobní péče o dítě alespoň po dobu pěti roků při kontinuální péči až do dosažení jeho zletilosti, nebo - A3) v případě úmrtí dítěte staršího šesti měsíců osobní péče od jeho narození do jeho úmrtí; nebo - A4) osobní péče o nezletilé dítě alespoň poslední tři roky před dosažením věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod, a - B) osobní péče v největším rozsahu, pokud dítě (od narození po dosažení zletilosti) vychovávalo více osob. - C) žadatel se vůči dítěti nedopustil úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti