35 Ad 4/2024 – Krajský soud v Plzni

35 Ad 4/2024- 31 - text  8 35 Ad 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: L. B., narozená X, bytem X, zastoupená advokátkou Mgr. Terezou Diaz Outlou, sídlem Doudlevecká 495/22, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. Xa ze dne 21. 11. 2023, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. Xa ze dne 21. 11. 2023 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. X ze dne 31. 5. 2023 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 79 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Terezy Diaz Outlé, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Rozhodnutím č. j. X ze dne 31. 5. 2023 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu z toho důvodu, že žalobkyně v rozhodných obdobích neměla získat potřebnou dobu pojištění, čímž nesplnila jednu ze základních podmínek pro přiznání invalidního důchodu [§ 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]. V řízení nebyly pochybnosti o tom, že v případě žalobkyně poklesly její pracovní schopnosti o 70 %, což vyplývá z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy odpovídala invaliditě třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění s datem vzniku 25. 11. 2021. 2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. Namítla, že žalovaná nezohlednila její zdravotní stav v době její nezletilosti (tedy před 17. 6. 1998). Žalobkyně v dětství utrpěla vážný úraz hlavy. Již v dětství trpěla vážnými psychickými problémy. Rovněž se potýkala s atopickým ekzémem, zejména na rukou. Lékařská dokumentace žalobkyně z tohoto období byla zničena, neboť u ošetřující lékařky došlo k vytopení ordinace. Žalobkyně nicméně požadovala přiznání invalidního důchodu od 18. 6. 1998. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek svým lékařem, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu V (Duševní poruchy a poruchy chování), položku 7c [Poruchy osobnosti; těžké postižení, těžce narušen výkon většiny denních aktivit, funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, těžké narušení adaptability nebo stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii, schizotypní poruše) nebo nezvládnutelná primitivní pudová jednání nebo stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy (např. nebezpečné sexuální deviace), pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok.] přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje 70 %. Pracovní schopnosti žalobkyně poklesly o 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně s datem vzniku 25. 11. 2021. Zároveň ale žalovaná setrvala na svém názoru, že žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. Invalidní důchod tak žalobkyni přiznán nebyl. II. Řízení před soudem 3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobkyně brojila žalobou. Předně namítla, že jí napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno. V řízení před žalovanou byla zastoupena Bc. I. B. (matkou), napadené rozhodnutí však bylo adresováno na adresu zmocněnkyně s jejím titulem, avšak na jméno žalobkyně. Žalobkyně se domáhala přiznání invalidního důchodu z mládí podle § 42 zákona o důchodovém pojištění. V tomto ohledu se posudkový lékař nevypořádal s tím, že žalobkyně byla v psychiatrické péči minimálně od roku 1995. Také se nevyjádřil k tomu, zda a jaký vliv na její pracovní schopnost měl její úraz v roce 1986. Také nezohlednil atypickým ekzém žalobkyně a nepřihlédl k předloženému rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 12. 1994, ze kterého vyplývá, že žalobkyně již v tomto roce měla pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění. Žalobkyně se zejména před nabytím zletilosti dlouhodobě léčila u MUDr. A. H.. Jelikož došlo k vytopení ordinace lékařky nemá žalobkyně zdravotnickou dokumentaci. Z toho důvodu navrhla, aby si soud vyžádal znalecký posudek, kterým by znalec určil, zda její nemoc mohla existovat již před nabytím zletilosti. Žalobkyně rovněž navrhla, aby soud provedl výslech její matky a MUDr. H.. 4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, ve vyjádření shrnula závěry vlastního námitkového a posudkového řízení. Co se týče psychických problémů žalobkyně, v dětství (v roce 1996) byla žalobkyně léčena a hospitalizována pro poruchy chování. Od roku 1996 však nejsou žádné lékařské záznamy, přičemž posudkový lékař musí při posouzení zdravotního stavu vycházet z doložených lékařských zpráv. Kožní onemocnění po celé trvání nemoci žalobkyně posudkově odpovídalo postižení uvedenému v kapitole XII, položce 3a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž i s navýšením horní hranice by míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by žalobkyni náležela invalidita z mládí. Žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění, nezhodnocení některé doby pojištění ani nenamítala. III. Posouzení věci 5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Otázku doručení naříkaného rozhodnutí soud podrobněji neřešil, neboť není pochyb o jeho právní moci a žalobkyně měla faktickou možnost se s ním seznámit. Obecná východiska 7. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku (písm. a), nebo invalidním následkem pracovního úrazu (písm. b). 8. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 9. Podle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nárok též osoba, která dosáhla 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá). 10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje po