8 Afs 98/2018 — Nejvyšší správní soud

55 A 17/2024- 83 - text  12 55 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: ARCHKES a.s., sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 zastoupena společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, sídlem Hálkova 2790/14, Plzeň o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v daňové kontrole u žalobkyně na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021, takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v daňové kontrole u žalobkyně na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021, zahájené oznámením o zahájení daňové kontroly ze dne 14. 5. 2024, č.j. 987860/24/2301-62563-402333, byl n e z á k o n n ý. II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 477 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám společnosti TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 6. 2024 domáhala vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému zakázal pokračovat v daňové kontrole [u žalobkyně] na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021. 2. V podání ze dne 18. 10. 2024 žalobkyně změnila žalobní petit s tím, že se pro příště domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající v daňové kontrole [u žalobkyně] na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021, zahájené oznámením o zahájení daňové kontroly ze dne 14. 5. 2024 č.j. 987860/24/2301-62563-402333, byl nezákonný. II. Žaloba 3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zahájil dne 15. 5. 2024 daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021. Dle žalobkyně však došlo k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně a zahájená daňová kontrola je z důvodu prekluze práva pro stanovení daně nezákonná. 4. Žalobkyně je právnickou osobou vzniklou dne 29. 7. 2008. Daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021 podala místně příslušnému správci daně dne 26. 4. 2021. Tím započala běžet lhůta pro stanovení daně ve smyslu § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), dle kterého daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Žalovaný vydal dne 14. 5. 2024 oznámení o zahájení daňové kontroly č.j. 987860/24/2301-62563-402333, kterým oznámil zahájení daňové kontroly na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021 v rozsahu: - zdanitelných plnění dle § 92a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění předpisů platných ve zdaňovacím období 1. čtvrtletí 2021, - nároku na odpočet daně z přijatých plnění od dodavatele MJ group s.r.o., Chládkova 898/2, Žabovřesky, 616 00 Brno, DIČ: CZ05132631 (dále jen „MJ group“) dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“ či „ZDPH“) uplatněného ve zdaňovacím období 1. čtvrtletí 2021. Oznámení o zahájení daňové kontroly bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 15. 5. 2024. 5. Žalobkyně namítala, že v mezidobí došlo k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně. Lhůta pro stanovení daně činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně tak započala dne 26. 4. 2021 a skončila dne 26. 4. 2024 (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2021, č.j. 5 Afs 21/2020-56). Marným uplynutím lhůty ztrácí obecně správce daně legitimaci k provedení daňové kontroly. Jak uvádí odborná literatura: „Lhůta pro stanovení daně je lhůtou prekluzivní (propadnou). Prekluzí je možno ve smyslu soukromoprávní doktríny rozumět stav, kdy v důsledku plynutí času zaniká nějaké právo. V případě práva veřejného, resp. v případě orgánu veřejné moci není zcela přesné hovořit o zániku práva, nýbrž o zániku pravomoci právo uplatnit. Z pohledu daňového řízení tedy platí, že po uplynutí lhůty pro stanovení daně zaniká pravomoc správce daně stanovit daň pro dané časové období (nejčastěji zdaňovací období). Nemožnost stanovit daň v sobě zahrnuje jak zánik pravomoci vyměřit daň, která dosud nebyla stanovena (typicky v důsledku nespolupráce daňového subjektu), tak nemožnost snížit či zvýšit výši již stanovené daně tak, jak byla dosud stanovena (ve smyslu § 141 odst. 1 jde o tzv. poslední známou daň). Poslední známá daň se okamžikem uplynutí lhůty pro stanovení daně stává nezměnitelnou a definitivní částkou odpovídající daňové povinnosti daňového subjektu bez ohledu na to, že pozdější zjištění může ukázat jiný výsledek.“ (Baxa, J.; Dráb, O.; Kaniová, L.; Lavický, P.; Schillerová, A.; Šimek, K.; Žišková, M. Daňový řád. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, ISBN: 978-80-7357-564-9) 6. Jelikož v mezidobí nedošlo k žádnému zákonem předvídanému prodloužení lhůty pro stanovení daně (blíže dále), spatřuje žalobkyně nezákonný zásah v uplynutí lhůty pro stanovení daně. Tímto se ocitla předmětná období v prekluzi. Jako takový tento zásah postihuje celou daňovou kontrolu, jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 14. 8. 2014, č.j. 10 Afs 28/2014-51: „[27] Je pravdou, že daňová kontrola nebo postup k odstranění pochybností může představovat nezákonný zásah ve svém celku. To bude ale výjimečné. Typicky to bude dáno tím, že vůbec nejsou splněny podmínky pro její provádění, prekludovalo se právo vybrat daň, jedná se o kontrolu bezdůvodně opakovanou apod. V takovém případě dojde k nezákonnému zásahu zpravidla již samotným zahájením daňové kontroly, která se dotkne svobodné sféry jednotlivce (srov. již usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, č. 735/2006 Sb. NSS). Pravidlo je nicméně opačné, tedy nezákonný úkon nebo jiný akt správce daně zpravidla nezakládá nezákonnost řízení jako celku z hlediska ochrany před nezákonnými zásahy.“ 7. Žalobkyně tak uzavřela, že zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021 je v prekluzi, a to z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně ve smyslu § 148 odst. 1 daňového řádu. S ohledem na skutečnost, že správní orgány mají k prekluzi přihlížet ex offo i bez návrhu adresátů právních norem, tak zahájením daňové kontroly na prekludovaná zdaňovací období došlo dle žalobkyně k nezákonnému zásahu ze strany žalovaného. 8. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že dne 24. 1. 2024 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2 (dále též jen „správce daně“ či „místně příslušný správce daně“), výzvu k podání dodatečného daňového přiznání č.j. 454608/24/2002-52523-106559 (dále též jen „výzva“), kterou byla žalobkyně vyzvána ve smyslu § 145 odst. 2 daňového řádu k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2021. Jak z odůvodnění výzvy plyne, žalobkyně byla vyzvána k podání dodatečného daňového přiznání z důvodu, že měl správce daně za to, že přijatá zdanitelná plnění od společnosti MJ group měla být vykázaná v režimu tzv. přenesení daňové povinnosti ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění k předmětnému období. Důvodem byla dle správce daně skutečnost, že grafické karty spadají ve smyslu prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1821 ze dne 6. října 2016, kterým se mění příloha I. nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „celní sazebník“), pod kód nomenklatury 8542 31. Žalobkyně se k tomuto právnímu posouzení vyjádřila dne 11. 2. 2024, v němž namítala nesprávnost takového posouzení, a to i s ohledem na názor celních orgánů. Z ustálené judikatury vyplývá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č.j. 1 Afs 32/2015-28, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č.j. 1 Afs 300/2017-26 nebo recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2020, č.j. 1 Afs 441/2019-29), že vydání samotné výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení není automatickou poukázkou k prodloužení lhůty pro stanovení lhůty ve smyslu § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu. K tomu musí přistoupit také splnění druhé podmínky, a to, že tato výzva vedla k doměření daně. Dle žalobkyně nicméně je tato výzva bez dopadu na prodloužení lhůty pro stanovení daně. Tomu svědčí nejen skutečnost, že žalovaný na tuto výzvu nijak v oznámení neodkazuje, ani s ní nijak jinak „nepracuje“, ale především se s obsahem výzvy a argumentací žalobkyně v odpovědi na výzvu nijak nevypořádává. Jak však uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 7. 2023, č.j. 9 Afs 209/2022-42, je významnou procení chybou, pokud není na argumentaci daňových subjektů v reakci na výzvu k podání daňového přiznání reagováno a postup navazující na výzvu je zahájen na základě shodné argumentace. V meritu věci ned