5 Azs 72/2024 — Nejvyšší správní soud

55 A 58/2024- 50 - text  10 55 A 58/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala (zpravodaj) a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: R. K. neznámým pobytem zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti zásahu žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 21. 10. 2024 č. j. OAM406 779/DO-2024 pro nepřijatelnost, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Souzená věc se týká vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost. Soud se zde zabýval především tím, jaký důvod nepřijatelnosti byl skutečně uplatněn. Z řízení vyplynulo, že žalobce soudu patrně předložil dodatečně upravenou, částečně nepravdivou žádost. Nebylo však třeba to zjistit s jistotou, neboť žalobce ani přes upozornění soudu nerozporoval druhý z tvrzených důvodů nepřijatelnosti jeho žádosti. Již proto nemohl uspět. II. Postup správního orgánu 2. Dne 21. 10. 2024 požádal žalobce o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace. V žádosti výslovně uvedl, že byl držitelem polského víza od 2. 2. 2022 a dne 24. 2. 2022 pobýval v Polsku. Žalovaný tuto žádost bez dalšího vrátil pro nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. III. Řízení před soudem Žaloba 3. Žalobce s vrácením žádosti pro nepřijatelnost nesouhlasil a brojil proti němu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Tato žaloba měla standardizovaný obsah odpovídající řadě jiných žalob směřujících proti vrácení žádosti pro nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. (tj. protože dočasný ochrana byla přiznána jinde). Žalobce namítl, že na věc sice dopadá výluka soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., ale ta je podle nich v rozporu s unijním právem. Tato skutečnost již byla potvrzena správními soudy. Důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. je též v rozporu s unijním právem. Konkrétně se směrnicí Rady č. 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. („směrnice o dočasné ochraně“) a prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, ve znění Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2024/1836 ze dne 25. června 2024 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382. („prováděcí rozhodnutí“). Unijní předpisy nevylučují druhotné žádosti poté, co již cizinci byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státu. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Zdůraznil, že žádost žalobci vrátil pro nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., tedy z důvodu, že žalobce již před invazí Ruské federace nepobýval na Ukrajině. To plyne již z žádosti žalobce. Žalobce byl držitelem dlouhodobého polského víza s platností od 2. 2. 2022 do 1. 7. 2022 a před tím víza s platností od 27. 1. 2021 do 1. 10. 2022. Prováděcí rozhodnutí (a dočasná ochrana) tedy na žalobce vůbec nedopadá z hlediska osobní působnosti. Další průběh písemné části řízení 5. Soud žalobce upozornil, že mezi listinami předloženými žalovaným (o správní spis stricto sensu nejde) je založena kopie žádosti žalobce s vyznačeným důvodem nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., což se neshoduje s kopií předloženou ze strany žalobce, na které jsou vyznačeny důvody podle § 5 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 65/2022 Sb. Zároveň soud oba účastníky poučil o možné trestní odpovědnosti podle § 347a trestního zákoníku, tedy pro maření spravedlnosti předložením pozměněného listinného důkazního prostředku. 6. V návaznosti na to žalobce předložil originál této žádosti a sdělil, že žalovaný na žádosti vyznačil důvody nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 65/2022 Sb. Ústní jednání 7. Ve svém přednesu žalobce prostř. své zástupkyně setrval na tom, že žádost mu byla vrácena z důvodů nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 65/2022 Sb. Vrácení podle písm. d) žalobce považoval za rozporné s unijním právem, což podle něj plyne i z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-753/23 Krasiliva ze dne 27. 2. 2025. 8. Žalovaný setrval na tom, že žádost byla nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., což vyplynulo z tvrzení žalobce při podání žádosti i z další lustrace. Žádost nebyla shledána nepřijatelnou podle písm. d), což plyne i její kopie, kterou žalovaný před vrácením pořídil. Vrácení z tohoto důvodu by ani nebylo logické, protože z ničeho nevyplývalo, že by žalobci byla dočasná ochrana dříve přiznána v jiném členském státu EU. Žalovaný dále odmítl, že by na věc mohly dopadat závěry rozsudku ve věci C-753/23, neboť ten je úzce formulovaný a výslovně se týká pouze nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/2022 Sb. Pro institut nepřijatelnosti podle písm. d) k němu nelze dovodit nic, což platí tím spíše pro nepřijatelnost podle písm. b). 9. K výslovnému dotazu soudu žalobce potvrdil, že důvod vrácení žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. považuje za nesporný. Tím zcela předurčil další postup soudu v řízení. Skutková zjištění soudu 10. Ke zjištění rozhodných skutečností soud původně zamýšlel provést důkazy originálem žádosti žalobce o dočasnou ochranu, kopií žádosti žalobce o dočasnou ochranu, kopií cestovního dokladu žalobce a výslechem úřednice Ministerstva vnitra, která dne 21. 10. 2024 zpracovala žádost žalobce o dočasnou ochranu. Tyto listinné důkazy by byly v řízení o zásahové žalobě potřebné ke zjištění skutkového stavu a zároveň vyplývaly z obsahu soudního spisu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Nemají totiž povahu správního spisu, kterým se zásadně nedokazuje (srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 326/2022-88 ze dne 23. 10. 2023, č. 4563/2024 Sb. NSS). 11. Potřeba tohoto dokazování totiž původně vyplývala z toho, že podle tvrzení účastníků i jimi předložených listin bylo sporné, jaký konkrétní důvod nepřijatelnosti žádosti byl ve věci žalobce uplatněn. 12. Protože však žalobce při ústním jednání prohlásil důvod nepřijatelnosti jeho žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. za nesporný, zcela odpadla potřeba jakéhokoliv dokazování. Pro rozhodnutí o žalobě totiž dostačovalo, aby soud vyšel ze shodného tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu) o tom, že žalobce není osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Tedy že není osobu spadající do osobní působnosti prováděcího rozhodnutí Rady EU s nárokem na dočasnou ochranu. IV. Posouzení věci 13. Žaloba není důvodná. 14. Důvody rozhodnutí lze shrnout tak, že žalovaný vrátil žalobci jeho žádost pro nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) ve spoj. s § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Tento důvod žalobce v řízení o žalobě nerozporoval, a to ani přes upozornění soudu. Žalobou tedy nebylo zpochybněno, že na žalobce se nevztahuje prováděcí rozhodnutí, kterým jsou vymezeny skupiny osob nárokem na dočasnou ochranu, neboť není osobou, která Ukrajinu opustila v důsledku ruské invaze. 15. Soud proto neměl důvod dále zjišťovat, zda byla žádost žalobci vrácena také pro nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., neboť by to na výrok rozhodnutí o žalobě nemohlo mít vliv. S ohledem na okolnosti však lze předpokládat, že žalobce soudu předložil dodatečně upravenou žádost o dočasnou ochranu, aby tím vytvořil nepravdivý obraz skutkového stavu, na jehož základě by se dovolával jemu příznivé judikatury zdejšího soudu i dalších krajských správních soudů k § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. K tomu nedošlo jen v důsledku procesní strategie žalobce při ústním jednání, při kterém prakticky odmítl tvrdit nezákonnost vrácení žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2002 Sb. 16. Interpretační a aplikační úvahy soudu jsou dále rozebrány podrobně, byť žalobce část postupu žalovaného učinil nesporným. Otázka spornosti je však otázka spojená především se skutkovými zjištěními, což platí tím spíše v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu. V ní žalobce nemusí rozporovat rozhodovací důvod správního orgánu formou žalobních bodů, ale pouze označit údajně nezákonný zásah a vylíčit skutkové okolnosti. Právní posouzení je tedy v plné míře na bedrech soudu (srov. judikaturu cit. níže). Za toho stavu s