6 Afs 18/2024 — Nejvyšší správní soud

57 Af 10/2024- 34 - text  11 57 Af 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: Ostrovská teplárenská, a.s., IČO 49790498 sídlem Mořičovská 1210, 363 01 Ostrov zastoupená Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem sídlem třída Národní svobody 33/7, 397 01 Písek proti žalovanému: Finanční úřad pro Karlovarský kraj sídlem Krymská 2a, 360 01 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. 454099/24/2401-50523-401180, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a právní úpravy 1. Ke dni 25. 1. 2023 evidoval žalovaný na osobním daňovém účtu žalobkyně k dani z příjmů právnických osob (dále jen „osobní účet“) přeplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 439 790 Kč, který vznikl v částce 439 600 Kč dne 1. 7. 2016 a v částce 190 Kč dne 29. 6. 2021. 2. Dne 30. 1. 2023 převedl žalovaný do státního rozpočtu vratitelný přeplatek žalobkyně na dani z příjmu právnických osob v částce 439 600 Kč vzniklý dne 1. 7. 2016 (dále jen „Přeplatek“), jelikož žalobkyně nepožádala o vrácení přeplatku v zákonem stanovené lhůtě. Žalobkyně uplatnila dne 14. 2. 2024 námitku dle § 159 daňového řádu proti úkonu žalovaného spočívajícího v převodu Přeplatku. Napadeným rozhodnutím žalovaný námitku podle § 159 odst. 3 daňového řádu zamítl. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyložil § 160a daňového řádu tak, že neuplatní-li včas daňový subjekt žádost na vrácení vratitelného přeplatku, převede správce daně bez dalšího přeplatek do státního rozpočtu. Daňový řád neukládá správci daně o tomto kroku předem informovat daňový subjekt a platí zásada, že právo patří bdělým. Podle žalovaného běžela pro podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku ve výši 439 600 Kč, který vznikl dne 1. 7. 2016, zákonná šestiletá lhůta od 1. 1. 2017 do 2. 1. 2023 marně, a proto Přeplatek podle § 160a daňového řádu zanikl. Celkový přeplatek na osobním účtu ke konkrétnímu datu je tvořen z několika plateb, resp. odpisů, které mají různý datum vzniku. Stejně tak nedoplatek ke konkrétnímu datu může být tvořen neuhrazením několika daňových povinnosti s různým datem splatnosti, a tedy i s různým datem vzniku nedoplatku. Platbou žalobkyně dne 29. 6. 2021 ve výši 190 Kč se sice změnil stav evidovaného přeplatku z částky 439 600 Kč na 439 790 Kč, ale nedošlo tím k rozběhnutí nové lhůty podle § 160a daňového řádu. Z celkového evidovaného přeplatku ke dni 25. 1. 2023 ve výši 439 790 Kč bylo lze jednoznačně určit, že část přeplatku ve výši 439 600 Kč vznikla ke dni 1. 7. 2016 a část ve výši 190 Kč ke dni 29. 6. 2021. II. Žaloba 4. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 5. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný nesprávně aplikoval § 160a daňového řádu. 6. Žalobkyně tvrdila, že správce daně musí daňový subjekt upozornit na újmu ve formě ztráty vratitelného přeplatku, a dovozovala to z povinnosti správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů, vycházet vstříc podle možností osobám zúčastněným na správě daní a postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a z toho, že správce daně musí daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením, jedná-li se o nedoplatek, který má být poprvé vymáhán. 7. Žalobkyně namítala, že výklad žalovaného nenásleduje smysl a účel § 160a daňového řádu a jím vzniklou újmu žalobkyně zákon nezamýšlel. Je-li přeplatkem částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního účtu v určitém časovém okamžiku převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního účtu, pak je přeplatek jen jeden. Bez ohledu na to, kolik nedoplatků z jednotlivých daňových povinností vykazuje v konkrétním časovém okamžiku určitá daň, je přeplatek toliko jeden a nedělí se na žádné dílčí přeplatky. Správce daně v evidenci přeplatků neevidují okamžik jejich vzniku. V daňovém řádu se zmiňují termíny nedoplatek a nedoplatky, ale plurál přeplatky je zde použit jen jedenkrát v § 149 odst.1. Ač jsou zde podrobně kodifikována pravidla při úhradě jednotlivých nedoplatků, pravidla pro použití různorodých přeplatků stanovena nejsou. 8. Žalobkyně poukázala na případ, kdy by z úhrady 1 000 Kč v roce 2021 byla následně každoročně uhrazována daň z nemovitosti 75 Kč a v roce 2028 by byla státem zcizena podstatná část „přeplatku z roku 2021“, ač by měla být v roce 2028 z přeplatku uhrazena daň a nikoli vymáhán nedoplatek. Dále poukázala na případ zálohy na daň z příjmů ze závislé a samostatné výdělečné činnosti uhrazené v roce 2022 ve výši 30 000 Kč, podání daňového přiznání v roce 2023 s vykázanou celkovou daní ve výši 38 000 Kč při sražených zálohách ze závislé činnosti ve výši 43 600 Kč, kdy žalobkyně kladla otázku, kdy by vratitelný přeplatek 35 600 Kč vznikl. Soud sice rozhoduje konkrétní spor, ale podle žalobkyně by měl hledat pravidla, dle nichž by bylo ve věci po právu rozhodnuto. Žalovaný nevrátil pouze přeplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 190 Kč, ale vrátil společně i přeplatek na dani z příjmů ze závislé činnosti ve výši 6 663 Kč, ačkoli tento přeplatek byl u správce daně evidován nejméně od 30. 4. 2010, takže došlo k vrácení přeplatku po 14 letech. 9. Podle žalobkyně je rozhodující § 154 odst. 2 daňového řádu. Přeplatek se stává vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním účtu, na kterém je evidován. Při aplikaci § 160a daňového řádu měl proto žalovaný nejprve uvážit, zda případný přeplatek, o jehož vrácení nebylo v posledních šesti letech žádáno, plní funkci zálohy sui generis na budoucí daňovou povinnost. Pokud tuto funkci skutečně plní a správce daně důvodně očekává, že příslušející daňová povinnost bude znovu vyměřena, nelze takový přeplatek daňovému subjektu odcizit. Situace, kdy by zanikla registrace daňového subjektu k dani, nebyl by tak dán předpoklad nové daňové povinnosti a správce daně by po celou šestiletou dobu takový přeplatek jen registroval, je odlišná od případu, kdy je stanovována nová a nová daňová povinnost a na přeplatkovém účtu je pohyb - takový přeplatek není pouhým přeplatkem, ale plní funkci možné zálohy na budoucí daňovou povinnost. V posuzované věci plnil přeplatek funkci zálohy na aktivní dani a současně přeplatek z roku 2016 nebyl totožný s přeplatkem k datu 31. 12. 2023, když zásadní je to, že žalovaný neeviduje u žádného daňového subjektu a jedné daně vícero přeplatků nebo dílčí části přeplatku jediného. Významným nemůže být to, že lze přeplatek v jednoduchých případech rozčlenit, jinak jde o diskriminaci. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný přiznal, že neví, kdy přeplatek na dani z příjmů ze závislé činnosti vznikl, čímž potvrdil, že automatizovaně nesleduje vznik přeplatku, kdy vznik některých přeplatků ani nelze dohledat, např. pokud měsíční plátce DPH zaměstnává několik osob, který plní každou svou povinnost dílčími platbami, jejichž celková výše není totožná s předpisem. Takové daňové subjekty mívají běžně celou řadu let přeplatky na některých daní, které nikdo nepřevádí do státního rozpočtu, kdy jde o aktivní daňové povinnosti a přeplatek je vždy nově zúčtován. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Žalovaný s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí akcentoval, že postupoval v souladu s daňovým řádem a odmítl žalobkyní uváděné jiné případy, které považoval za nepřiléhavé a účelové. 12. V případě nedoplatku musí správce daně postupovat podle § 153 daňového řádu, kdy daňový řád nepřikazuje správci daně informovat daňový subjekt o existenci přeplatku. U evidovaného vratitelného přeplatku, který se dle zákona nevrací z moci úřední bez žádosti, musí správce daně podle § 155 odst. 1 daňového řádu vyčkat případné žádosti daňového subjektu ohledně nakládání s takovýmto přeplatkem. Posouzení žalovaného odpovídá i odborné literatuře. Žalovaný poukázal na to, že se žalobkyně o Přeplatek začala aktivně zajímat až po více než roce od jeho převodu. Případný vznik významné újmy, tak jak tvrdí žalobkyně, nelze dávat k tíží správci daně jednajícímu v souladu s právními předpisy. 13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí objasnil datum vzniku Přeplatku a prokázal, že u každého vzniknuvšího vratitelného přeplatku lze určit den, kdy dojde k prekluzi lhůty pro jeho vrácení dle § 160a daňového řádu. Žalovaný v souladu s § 149 a § 150 daňového řádu vede evidenci daní, která zachycuje veškeré informace související s jednotlivými daňovými povinnostmi v rovině nalézací i v rovině platební. Údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech a daňový subjekt má právo do nich průběžně nahlížet, žádat výpisy a potvrzení dle § 66 odst. 1, § 67 odst. 3 a § 151 daňového řádu, a to i cestou daňové informační schránky dle § 69 a násl. daňového řádu. Žalobkyně má zřízenu daňovou in