63 A 16/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 16/2025- 56 - text  8 63 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: N. R., nar. X, státní příslušnost X, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5 2025, č. j. OAM-527/BA-BA07-BA06-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2025, č. j. OAM-527/BA-BA07-BA06-Z-2025 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl o tom, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a současně stanovil podle § 46a odst. 5 ZoA dobu zajištění do 24. 8. 2025. Obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí se zakládá na zrušeném rozhodnutí ze dne 19. 8. 2024, č. j. KRPA-263739-11/ČJ-2024-000022ZSV, které bylo zrušeno rozhodnutím č. j. CPR-47486-3/ČJ-2024-930310-V240, a současně byla věc vrácena správnímu orgánu I. stupně. Žalobce do dnešního dne neobdržel žádné rozhodnutí, a proto je jeho zadržení protizákonné. Žalobce tak nemohl porušovat právní předpisy a vydané rozhodnutí a také nemařil výkon správního rozhodnutí, proto nemohou být dány důvody zajištění. Žalovaný tak došel k chybnému závěru, neboť nelze realizovat zrušené rozhodnutí. 3. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela neadekvátní povaze rozhodnutí a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. Současně žalobce uvedl, že žalovaný je povinen ve všech případech zvážit možnost aplikace mírnějších opatření. Zajištění je prostředkem ultima ratio a správní orgán by k němu měl přistoupit až po zhodnocení veškerých relevantních faktorů při současném dodržení zásady proporcionality a zásady subsidiarity. 4. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany jen proto, aby se vyhnul správnímu vyhoštění nebo jeho realizaci oddálil, zmařil či znemožnil, a tudíž je jeho žádost účelová. Skutečnost, že se žalobce vyskytoval na území ČR bez pobytového oprávnění ještě neznamená, že je možné paušálně vyloučit možnost uložení zvláštního opatření. 5. Žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem a soudní praxí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na neexistující rozhodnutí, na jehož základě žalobce zajistil a uvedl své obavy z nerespektování zvláštního opatření. Žalovaný nadto uvedl obavu, že se žalobce bude na území ČR skrývat a nebude spolupracovat se správním orgánem. Tyto pochybnosti jsou zcela nedůvodné a ničím nepodložené. Žalovaný napadeným rozhodnutím zásadně zasahuje do sféry žalobce, neboť jej bezprostředně omezuje na osobní svobodě. Zajištění je podle žalobce protizákonné a žalobce z tohoto důvodu čelí depresím a úzkostem, které mu způsobují velké zdravotní potíže. Žalobce je připraven poskytovat plnou součinnost příslušným orgánům v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalobce opakovaně požádal o udělení mezinárodní ochrany až po zadržení Policií ČR a zajištění za účelem realizace vyhoštění. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším opakovaném podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením a umístěním do zařízení pro zajištění cizinců. Z jednání žalobce je zřejmé, že svou opakovanou žádost podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou a pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám by tento krok neučinil. Žalovaný má proto jednoznačně za to, že opakované podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno pouhou snahou jakkoli zmařit nucený návrat do vlasti. 7. Z výše uvedených důvodů přistoupil žalovaný k zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Při tom odkázal na rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 Azs 24/2008, dle nějž v případě podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy žadateli hrozí vyhoštění, existuje vyvratitelná domněnka, že tato žádost je účelová. Dále žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 7 Azs 55/2016, ze kterého vyplývá, že skutečnost případné účelovosti podané žádosti je speciálním důvodem pro zajištění cizince na základě § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 8. Je třeba dále uvést, že rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150, č. 2524/2012 Sb. NSS, konstatoval, že v případech, kdy bude již v době rozhodování správního orgánu o zajištění cizince zřejmé či pravděpodobné, že účel zajištění, tj. správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince, nebude moci být realizován, nebylo by možné zbavení či omezení osobní svobody cizince považovat za souladné s ústavním pořádkem, s mezinárodními závazky ČR v oblasti ochrany základních práv a ani s ustanoveními návratové směrnice. Správní orgán je povinen učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné. Taková úvaha správního orgánu je nezbytná v případě, kdy by správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince vedlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života. Pokud správní orgán po předběžném zhodnocení všech jemu známých skutečností, jež by mohly vylučovat správní vyhoštění, vycestování či předání cizince, dospěje k závěru, že správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince je i přes tyto skutečnosti alespoň potenciálně možné, je oprávněn rozhodnout o zajištění cizince. 9. Námitky obsažené v žalobě jsou obecného charakteru a nikterak nekonkretizují nezákonnost rozhodnutí, v něm žalovaný naopak dostatečně odůvodnil nutnost zajištění žalobce. S případným uplatněním mírnějších opatření, jak žalobce navrhuje, se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí na straně 2, kde uvedl, že z prokázaného jednání žalobce by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo nedostačující a neúčinné. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 11. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 2. 5. 2025, č. j. KRPA-142946-12/ČJ-2025-000022-ZZC, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena dle § 124 odst. 3 ZPC na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Policie ČR v tomto případě vyšla ze zjištění, že žalobce byl dne 2. 5. 2025 kontrolován hlídkou, která se domnívala, že žalobce odpovídá popisu osoby v pátrání. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému do 29. 3. 2029 a v Evidenci nežádoucích osob od 15. 6. 2022 do 7. 1. 2031. Tato zjištění podpořila podezření, že se žalobce na území ČR zdržuje neoprávněně. Téhož dne žalobce podal vysvětlení. Z protokolu o jeho podání vyplývá, že žalobce na území ČR přicestoval autobusem přes Maďarsko dne 16. 10. 2020; s výjimkou tří měsíců od svého příjezdu, kdy byl oprávněn na území ČR pobývat na základě svého biometrického cestovního dokladu, se v ČR zdržoval neoprávněně, čehož si byl vědom. O svůj cestovní pas přišel nedávno, když jej kontroloval policista v civilu, doklad si vzal do vozu k prověření, ale dlouho se nevracel, tak žalobce bez dokladu odešel. V ČR nikoho nemá, nemá zde stálou adresu, místo svého bydliště si nepamatuje, prostředky si vydělává příležitostnými fuškami na stavbách. Je závislý na heroinu. Již dvakrát mu bylo uloženo správní vyhoštění [4. 6. 2022 dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. ZPC na dva roky a dne 19. 8. 2024 dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9. ZPC na dobu 4 let], prvé však nerespektoval, po vydání druhého byl zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kde podal žádost o mezinárodní ochranu. Tuto žádost nicméně žalovaný dne 21. 8. 2024 zamítl (rozhodnutí č. j. OAM-1109/BA-BA07-ZA03-2024) a žalobu, kterou proti tomuto rozhodnutí žalobce podal, zamítl Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem sp. zn. 19 Az 40/2024, jenž nabyl právní moci dne 25. 2. 2025. Poté měl žalobce 30 dní na vycestování, což opět nerespektoval. Pokud by nebyl zajištěn policejní hlídkou, nadále by zůstal na území ČR. 12. Po svém zajištění podal žalobce dne 7. 5. 2025 v zařízení pro zajištění cizinců Balková opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Napadené rozhodnutí 13. V nynější žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval procesní průběh věci. Následně se zabýval otázkou, zda jsou u žalobce splněny zákonné předpoklady pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1