9 Ads 253/2017 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 8/2025- 36 - text  9 63 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: M. V., nar. X, bytem X, t. č. X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53395-914, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53395-914, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53395-914 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č. j. 26813/25/PM. Tím nebyla žalobkyni podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále též jen: „ZSSP“) přiznána dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 15. 10. 2024, neboť je ubytována v pokoji v azylovém domě. Tento pokoj nemá vlastní sociální zařízení a kuchyňku, které jsou společné pro všechny klienty užívající danou nemovitost. Kromě toho je pobyt v azylovém domě omezen zpravidla na dobu nepřevyšující jeden rok. Obsah žaloby 2. V úvodu žaloby žalobkyně shrnula skutkový stav věci. U správního orgánu I. stupně požádala o příspěvek na bydlení s nárokem na dávku ode dne 15. 10. 2024 jako nájemce v bytu v azylovém domě. Správní orgán I. stupně jí ale tuto dávku nepřiznal. Podle něj totiž není nájemcem bytu, protože byt v azylovém domě není považován za byt ve smyslu § 24 odst. 5 ZSSP, a to proto, že pokoj je bez sociálního zařízení a kuchyně, které jsou společné pro všechny klienty v azylovém domě, a dále protože ubytování v azylovém domě je omezeno zpravidla na dobu 1 roku. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. 3. Žalobkyně je toho názoru, že pokoj v azylovém domě splňuje veškeré podmínky z hlediska stavebních předpisů a je k trvalému užívání přizpůsoben tak, jak vyžaduje § 24 odst. 5 ZSSP. Zákon nedefinuje, že v bytě musí být též sociální zařízení či kuchyň. V projednávané věci je azylové bydlení poskytováno jako sociální služba podle § 57 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále též jen: „ZSS“), neziskovou organizací v azylovém domě, který nepochybně splňuje stavební a hygienické požadavky na trvalé bydlení. Pro tento účel bylo zařízení i zkolaudováno. 4. K omezení délky pobytu v azylovém domě žalobkyně uvedla, že délka pobytu je sice formálně omezena, avšak v praxi běžně dochází k prodlužování smlouvy a klienti zde fakticky žijí dlouhodobě. Výklad správních orgánů je absurdní, neboť ani běžné nájemní smlouvy nezakládají jistotu nájmu na dobu neurčitou. 5. Napadené rozhodnutí je v rozporu s aktuální rozhodovací praxí NSS. Podle jeho rozsudku ze dne 20. 9. 2024, č. j. 4 Ads 129/2024-23, zakládají nájemní vztah i specializované pobytové režimy podle ZSS. NSS potvrdil, že smlouva o poskytování sociální služby může zakládat nájemní vztah, pokud obsahuje ujednání o platbě za bydlení a poskytnutí vymezeného prostoru k bydlení. Smlouva o ubytování v azylovém domě obsahuje obdobná ustanovení a měla by být považována za smlouvu s nájemním charakterem. Ubytování je žalobkyni poskytováno v pokoji vybaveném obvyklým zařízením. WC, sprcha, kuchyňka a společenská místnost jsou sdílené, jak je to v zařízeních azylového typu obvyklé. Smlouva obsahuje závazek platit za ubytování částku 150 Kč denně, ve své podstatě se jedná o nájemní smlouvu, která obsahuje navíc ještě poskytování dalších sociálních služeb. 6. Podle výkladu NSS vznikl mezi žalobkyní a poskytovatelem sociální služby nájemní vztah k poskytnuté jednotce. Není rozhodující, že nájem byl založen na základě smlouvy o poskytování pobytové sociální služby. Přechodné bydlení by znamenalo, že žalobkyně uspokojuje svou primární bytovou potřebu mimo azylový dům, žalobkyně přitom nemá možnost bydlet jinde. Žalobkyně sice užívá pokoj podle smlouvy na dobu určitou, ale po celou dobu užívání má charakter trvalého bydlení. Vyjádření žalovaného 7. Podle smlouvy o poskytnutí sociální služby v azylovém domě uzavřené dne 30. 9. 2024 se poskytovatel zavázal žalobkyni poskytovat stravu nebo pomoc při zajištění stravy, poskytovat ubytování a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Žalobkyně je povinna zaplatit úhradu za ubytování v částce 150 Kč za denní pobyt. Doba platnosti smlouvy byla sjednána do 31. 12. 2024. 8. Podmínky nároku na příspěvek na bydlení stanoví ZSSP v § 24 odst. 1, dle nějž nárok na příspěvek na bydlení má za splnění dalších zákonných podmínek vlastník nebo nájemce bytu, který byt užívá. 9. Podle § 24 odst. 5 ZSSP se bytem pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomu účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt. Podle katastru nemovitostí je budova na adrese Železniční 314 objektem k bydlení s počtem bytů 0 a vlastnické právo má Statutární město Plzeň. 10. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně o nepřiznání příspěvku na bydlení bylo vydáno v souladu s platným právním předpisem, neboť v případě smlouvy o poskytnutí sociální služby v azylovém domě se nejedná o nájemní či podnájemní vztah k bytu či obývanému pokoji. 11. Podle rozsudku NSS ze dne 20. 9. 2024, č. j. 4 Ads 129/2024-23, smlouva o poskytování pobytové sociální služby v domově se zvláštním režimem zakládá nájemní vztah za účelem uspokojení potřeby trvalého bydlení, neboť součástí pobytové služby bylo užívací právo k obývané lůžkové jednotce a v domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby. Podle § 57 odst. 1 ZSS azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. V projednávané věci byla uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby v azylovém domě, přičemž azylové domy nejsou určeny k trvalému bydlení. 12. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno rozhodnutí zrušit. Replika žalobkyně 13. V replice žalobkyně uvedla, že žalovaný ve svém vyjádření potvrzuje, že pronajatý pokoj je objektem k bydlení, ke kterému náleží vlastnické právo Statutárnímu městu Plzni. Z toho je evidentní, že splňuje podmínky stavebních předpisů pro trvalé bydlení, a tedy splňuje kritéria § 24 odst. 5 ZSSP. Žalobkyně nesouhlasila, že ubytovací jednotky v azylových domech nesplňují zákonná kritéria jen proto, že je tato služba vymezena na přechodnou dobu. Žalobkyně si nemohla vymínit, aby formálně uzavřela nájemní smlouvu, neboť je bydlení v projednávané věci poskytnuto jako jedna ze sociálních služeb. Dále žalobkyně zopakovala, že podle rozsudku NSS 20. 9. 2024, č. j. 4 Ads 129/2024-23, zakládají nájemní vztah i speciální pobytové režimy podle ZSS. Azylové domy se v podstatných rysech podobají pobytovým službám domovů se zvláštním režimem. Soud výslovně potvrdil, že smlouva o poskytování sociální služby může zakládat nájemní vztah, pokud obsahuje ujednání o platbě za bydlení a poskytnutí vymezeného prostoru k bydlení. Smlouva o ubytování v azylovém domě obsahuje obdobná ustanovení a měly by být považována za smlouvu s nájemním charakterem. Další vyjádření žalovaného 14. Žalovaný dále zaslal soudu informaci o dodatečném sdělení Úřadu městského obvodu Plzeň 2 – Slovany, odboru stavebního a silničně správního, ze dne 26. 5. 2025, č. j. UMO2/09750/25, z nějž vyplývá, že stavba na adrese Železniční 314/36, Plzeň, je vedena způsobem využití jako objekt k bydlení č. p. 314. Na tuto stavbu bylo vydáno dne 30. 7. 1998 kolaudační rozhodnutí č. j. výst. 1529/98-Ben, které povolilo užívání stavby náhradního ubytování – přístřešek pro neplatiče, Železniční 36, Plzeň, včetně vodovodní přípojky. Tato stavba obsahuje mj. jednopokojové a dvoupokojové byty. Žalovaný poté požádal Úřad městského obvodu Plzeň 2 – Slovany o doplnění, zda pokoj č. 19 na adrese Železniční 314/36, je samostatnou obytnou místností, která svým stavebnětechnickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určena podle stavebního zákona nebo zda byla zkolaudována jako byt. Úřadu městského obvodu Plzeň 2 – Slovany reagoval sdělením ze dne 5. 6. 2025, č. j. UMO2/10360/25, v něm uvedl, že pokoj je v objektu, který funguje jako ubytovna. Tato stavba obsahuje pokoje, které neobsahují sociální zázemí uvnitř pokoje, ale je společné na chodbě objektu. Jedná se o azylový dům pro ženy, v jednom pokoji bydlí 4 ženy a není splněn požadavek pro minimální plchu obytné místnosti. Dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu