1 Azs 367/2018 — Nejvyšší správní soud

69 A 8/2024- 83 - text  11 69 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: T. Q. H. zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č.j. OAM-13766-29/DP-2024, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 10. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č.j. OAM-13766-29/DP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území a povolení k dlouhodobému pobytu mu dle § 46 odst. 3 ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nebylo uděleno, neboť žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalovaný se jednak nedostatečně vypořádal s vyjádřením žalobce k podkladům a založenými listinami a současně je rozhodnutí i nepřiměřené ohledně dopadu do žalobcova soukromého a rodinného života, respektive tento dopad nebyl dostatečně zkoumán. 3. Žalobce konstatoval, že podal žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za manželkou, kromě trestní zachovalosti splnil všechny podmínky pro vyhovění žádosti. Žádost podal žalovanému na území, kdy podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že si v průběhu řízení v souladu s § 165a odst. 2 zákona o pobytu cizinců vyžádal žalobcův výpis z evidence Rejstříku trestů ČR a zjistil, že v tomto výpise figuruje záznam o odsouzení žalobce pro trestný čin. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu Praha - západ sp.zn. 1 T 78/2023 odsouzen za ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona a za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 téhož zákona uložen trest k odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců. Dále byla žalobci podle § 82 odst. 3 ve spojení s § 48 odst. 4 písm. i) trestního zákoníku uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit škodu způsobenou trestnou činností. Dle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku byl žalobci uložen peněžitý trest stanovený ve 20 denních sazbách, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč, celkem 10 000 Kč. Peněžitý trest žalobce zaplatil, stejně tak nahradil zcela drobnou škodu na léčení a rozbitá rovnátka poškozeného. Na tomto základě pak žalovaný v zásadě bez dalšího dokazování vydal napadené rozhodnutí, kdy se omezil pouze na seznámení žalobce s podklady rozhodnutí a vydal napadené rozhodnutí. 4. Žalobce dále uvedl, že považuje napadené rozhodnutí na prvním místě za nepřiměřené ve vztahu k dopadu do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalobce v této souvislosti opětovně stejně jako v správním řízení dokládá a zdůrazňuje, že má na území České republiky veškeré rodinné i materiální zázemí, manželku D. T. V., nar. X., st. příslušnost X., jež dle CIS pobývá na území České republiky od roku 2016 na dlouhodobý pobyt formou zaměstnanecké karty, nyní s platností do 2. 4. 2025 a dále nezletilého společného syna T. A. H., nar. X., st. příslušnost X. Rovněž zde má oba rodiče i veškeré ekonomické zázemí, kdy podniká s IČ: X. s hlavním předmětem podnikání maloobchod velkoobchod s provozovnou na adrese: V. n. V., přičemž žalobce je i spoluvlastníkem této nemovitosti spolu s rodiči a strýcem. 5. Pokud se týká trestné činnosti žalobce, jednalo se dle žalobce o zcela jednorázový exces z jinak řádného způsobu života, kdy se nechal vyprovokovat k neadekvátní reakci ze strany bývalého brigádníka, který kradl v jejich obchodě, napadl ho a velice lehce ho zranil. Byl mu také v této souvislosti uložen zcela minimální trest na samé spodní hranici trestní sazby. Žalobce rozhodně není žádným nebezpečím či ohrožením pro veřejný pořádek České republiky, za trestnou činnost se omluvil, vyjádřil nad ní lítost. 6. Žalobce dále uvedl, že vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č.j. 6 Azs 422/2017-29, ve kterém [Nejvyšší správní soud] uzavřel, že namítaná nepřiměřenost zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince musí být v rozhodnutí vypořádána přesto, že aplikované ustanovení zákona o pobytu cizinců takovou podmínku nestanoví, neboť tato povinnost je založena článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a vždy je třeba zjistit a hodnotit nejlepší zájem (nejen) dítěte s odkazem na článek 3 Úmluvy o právech dítěte. Nejvyšší správní soud navázal na své starší judikáty, konkrétně na svůj dřívější názor uvedený v rozsudku ze dne 4. 1. 2017, č.j. 9 Azs 288/2016-30, že § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nutně nevyžaduje korektiv v podobě zkoumání přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť citované ustanovení tuto podmínku neobsahuje. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců – „Přiměřenost“ – přitom platí, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 7. Žalobce rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, sp.zn. 10 Azs 234/2023, především na body 15 až 17 odůvodnění, kdy Nejvyšší správní soud v případu obdobném jako je žalobcův případ (stěžovatel byl odsouzen za trestnou činnost v dopravě k trestu při samé dolní hranici trestní sazby, měl na území kompletní rodinné zázemí – manželku a 2 dcery) dospěl k následujícím závěrům: „[15] K tomu, aby bylo možno zájem nezletilého dítěte učinit jedním z kritérií při rozhodování o pobytovém statusu jeho rodiče, je potřeba tento zájem nejprve vymezit. Je tedy nutné o dítěti získat informace, jinak řečeno, ve vztahu k němu dostatečně zjistit skutkový stav. A to i tehdy, zůstávají-li tvrzení rodiče-cizince jenom v obecné rovině (rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2022, čj. 5 Azs 33/2022-39, body 35 a 36). Základním nástrojem k dostatečnému zjištění skutkového stavu je výslech cizince a druhého rodiče nezletilých dětí (rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2020, čj. 5 Azs 343/2019-37, body 26 až 28; výše citovaný rozsudek 4 Azs 171/2019, bod 22). Vyžádat si lze i stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí a zvážit lze (mimo jiné s ohledem na čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) i citlivě vedený výslech nezletilých dětí (5 Azs 33/2022, bod 41). [16] Stěžovatel ministerstvu a krajskému soudu sdělil, že má na území ČR veškeré rodinné a materiální zázemí, uvedl identifikační údaje své manželky a dvou dcer a (v žalobě) připojil informaci, že starší dcera v ČR navštěvuje základní školu. Z cizineckého informačního systému bylo dále zřejmé, že manželka i dcery se stěžovatelem sdílejí domácnost a že za stěžovatelem do ČR přicestovaly (nikoli společně) několik let poté, co se zde usadil. Ministerstvo se ve svém rozhodnutí nejlepším zájmem stěžovatelových nezletilých dcer výslovně nezabývalo. Na základě právě uvedených kusých informací zhodnotilo, že dcery jsou v ČR krátce, tedy mohou odcestovat se stěžovatelem zpět do domovského státu, případně mohou setrvat v ČR se svou matkou. Krajský soud vyšel z předpokladu (ve vztahu ke konkrétní situaci stěžovatelových dětí ovšem neověřenému), že zájmem dětí je, aby byly vychovávány oběma rodiči. Zdůraznil však, že společné soužití stěžovatele a jeho dcer může být zajištěno i navzdory zrušení zaměstnanecké karty, a to díky vízu za účelem strpění. [17] NSS nemůže hodnotit, zda ministerstvo a krajský soud správně poměřily zájem stěžovatelových nezletilých dcer s konkurujícími zájmy (především zájmem na udržení veřejného pořádku v ČR ukončením pobytu trestaných cizinců a stěžovatelovým