33 A 28/2024 – Krajský soud v Plzni

33 A 28/2024- 86 - text  16 33 A 28/2024 [OBRÁZEK] REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. T. A., nar. X, bytem X zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 17. 7. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č. j. CPR-28038-2/ČJ-2024-930310-V223 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č. j. CPR-28038-2/ČJ-2024-930310-V223 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 34 632,10 Kč na náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Usnesením Krajského ředitelství Policie Karlovarského kraje odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č.j. KRPK-2318-124/ČJ-2022-190022 ze dne 10. 4. 2024 bylo řízení o žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2023 o vydání nového rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování dle § 101 písm. c) správního řádu zastaveno dle § 102 odst. 4 správního řádu. 2. O odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č. j. CPR-28038-2/ČJ-2024-930310-V223 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené usnesení bylo potvrzeno. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce argumentuje dvacetiletou délkou pobytu v ČR, avšak již ke dni 30. 3. 2019 mu bylo povolení k trvalému pobytu zrušeno, a žalobce tak již 5 let pobývá na území ČR neoprávněně, resp. na opakovaná správní řízení ve věci dle § 101 písm. c) správního řádu, přičemž za tuto dobu žádné pobytové oprávnění nezískal, ale ani nevycestoval. Jedinými zdánlivě relevantními důvody pro vyhovění žádosti o stanovení nové doby k vycestování je plnění povinné školní docházky nezletilými dětmi žalobce a existence rodinných vazeb, tedy stejné důvody, na základě nichž bylo v minulosti žalobcovým žádostem o vydání nového rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování vyhověno. Postupem doby již důvod, pro který bylo v minulosti žádostem žalobce vyhověno, nedosahuje takové intenzity, která by byla důvodem pro opětovné vyhovění žádosti. Dcery žalobce jsou ve věku 10 a 12 let, kdy se již ve větší míře osamostatňují, přičemž žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, jež by potvrzovala jejich naprostou závislost na jeho výchově, péči a podpoře. V případě vycestováním žalobce z území ČR zůstanou jeho dcery spolu se svou matkou, jež zde pobývá na základě povoleného trvalého pobytu. Rodinná vazba mezi žalobcem a jeho rodinou existuje, avšak aktuálně není nenahraditelnou vazbou takové intenzity, jež by odůvodňovala naprostou nezbytnost dalšího pobytu žalobce na území. Žalobcem tvrzené a v řízení zjištěné skutečnosti tak neodůvodňovaly vydání rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování. K žalobcově námitce nedostatečného zkoumání přiměřenosti dopadů dle § 174a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. a provedení testu proporcionality žalovaný uvedl, že předmětem řízení byla změna pravomocného rozhodnutí pouze ve výrokové části týkající se doby ke splnění povinnosti v souladu s § 101 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., nikoli celého rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU. V tomto případě správní orgány nejsou povinny opětovně zkoumat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života, navíc tato již byla posouzena nejen odvolacím orgánem v rámci odvolacího řízení, ale i Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním soudem. (dále jen „NSS“) Žalovaný konstatoval, že žádost žalobce byla vyhodnocena správně, byl spolehlivě zjištěn skutkový stav a byla řádně vyhodnocena a odůvodněna argumentace uvedené žádosti za situace, kdy nebyly shledány důvody pro vydání nového rozhodnutí dle ust. § 101 písm. c) správního řádu. II. Žaloba 3. Dle žalobce správní orgány nesprávně posoudily právní otázku, zda jím uváděné skutečnosti, tj. délka pobytu na území ČR přesahující 20 let, přítomnost dvou nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku a sdílení společné domácnosti s nimi a manželkou s povoleným trvalým pobytem, odůvodňují opakované stanovení nové doby k vycestování z území podle § 50a odst. 3 ve spojení s § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na předchozí opakované stanovení nové doby k vycestování z území za nezměněných skutkových okolností považuje žalobce postup správních orgánů rovněž za rozporný s § 2 odst. 4 správního řádu, tj. se zásadou ochrany legitimního očekávání. 4. Žalobce měl dále zato, že se správní orgány v nedostatečném rozsahu vypořádaly s proporcionalitou dopadu jejich rozhodnutí z hlediska zásahu do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a nejlepšího zájmu nezletilých dcer chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 písm. a) návratové směrnice. Tyto vady napadeného rozhodnutí způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. 5. Žalobce dále uvedl, že je přesvědčen, že oběma správními orgány nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti odůvodňující odchýlení se od jejich předchozího postupu. Ke dni podání jeho poslední žádosti byly naplněny všechny důvody vyjmenované v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a čl. 7 odst. 2 návratové směrnice, tj. žalobce pobývá v ČR od r. 2002, tedy mimořádně dlouhou dobu, v ČR se narodily obě jeho nezletilé dcery, jež plní povinnou školní docházku, a žalobce s nimi i jejich matkou sdílí společnou domácnost. Dcery nejsou schopny s ohledem na svůj věk fungovat samostatně, na svých rodičích jsou závislé a v každodenních záležitostech na ně odkázané. V průběhu správního řízení bylo znovu potvrzeno vše, co bylo ohledně rodinných poměrů žalobce zjištěno v předcházejících řízeních, tj. mj., že právě žalobce zajišťuje chod domácnosti, mladší dceru vodí do školy, obě dcery po jejich návratu ze školy hlídá, zatímco manželka je zaneprázdněna podnikatelskou činností a finančním zaopatřením celé rodiny, kdy pracuje každý den od 8 do 18 hodin. 6. Dle žalobce z příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by v tomto typu řízení měly správní orgány zvlášť posuzovat nezbytnost přítomnosti rodiče nezletilého dítěte plnícího povinnou školní docházku. Z příslušných ustanovení zákona vyplývá pouze, že by správní orgán měl přezkoumávat, zda důvody vymezené v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců jsou na straně cizince dány, případně zda trvají či nikoli, což lze dovodit i z formulace § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jenž správnímu orgánu nedává prostor pro uvážení, zda nové rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování z území v případě existence důvodů dle § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců vydá či nikoliv. Ze strany správních orgánů se tak jedná o nepřípustné dotváření zákona v neprospěch žalobce. Samotná doba, která již byla žalobci k vycestování z území poskytnuta, či to, že žalobce dosud neučinil aktivní kroky směřující k vycestování z území, jsou skutečnostmi irelevantními pro dané řízení, v té souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí NSS z 19. 11. 2019, č.j. 4 Azs 235/2017-39. 7. Správní orgány se dle žalobce nedostatečně vypořádaly s přiměřeností dopadu jejich rozhodnutí do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života, neboť s ohledem na specifickou povahu a smysl řízení podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jímž je odstranění tvrdosti uložené povinnosti opustit území, by měla být přiměřenost dopadu negativního rozhodnutí o žádosti cizince o stanovení nové doby k vycestování z území zvlášť posuzována, a nelze ji ztotožňovat s posouzením proporcionality zásahu do tohoto práva provedeným přímo v rozhodnutí o povinnosti opustit území. Žalobce je v důsledku napadeného rozhodnutí nejen nucen k vycestování z území, ale současně vzhledem k nesplnění podmínky trestní zachovalosti nemá jistotu, po jak dlouhou dobu se nebude moci za svojí rodinou do ČR vrátit, a hrozí mu tak odloučení na předem nepředvídatelnou dobu. Žalobce navíc v zemi původu již nemá srovnatelné sociální, rodinné a ekonomické zázemí, nemá se kam vrátit a jeho vycestování by tak mohlo celou rodinu uvést do stavu hmotné nouze. Skutečnost, že byl žalobce od své rodiny v minulosti v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody odloučen, nevypovídá bez dalšího o přiměřenosti důsledků jeho opětovného odloučení od rodiny. 8. Individuálním okolnostem soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny byla správními orgány věnována jen minimální pozornost, a to výlučně s odkazem na provedené posouzení přiměřenosti zásahu do téhož práva, což žalobce považuje vzhledem ke specifické povaze, smyslu tohoto typu řízení a důsledkům napadeného rozhodnutí za nesprávný postup a na