4 As 10/2012 — Nejvyšší správní soud

33 A 29/2025- 51 - text  10 33 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: T. T. L., nar. X, bytem X proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 4. 8. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. CPR-18635-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 28. 4. 2025 č.j. KRPK-97612-59/ČJ-2024-190022 byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Současně mu byla stanovena doba k vycestování z uvedených států do země státního občanství žalobce či do třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování s tím, že vycestování žalobce je možné. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 7. 2025 č.j. CPR-18635-2/ČJ-2025-930310-V223 bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí zamítnuto a původní rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce se dne 11. 12. 2024 dobrovolně dostavil ke správnímu orgánu I. stupně k vyřešení svého neoprávněného pobytu, přičemž následně bylo zjištěno, že mu bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, přičemž ke dni 19. 9. 2024 pozbylo platnosti osvědčení o podané žádosti ve formě vízového štítku a žalobce ve stanovené lhůtě 35 dnů, tj. do 24. 10. 2024 nevycestoval. S ohledem na to, že žalobce nedisponoval v době kontroly žádným pobytovým oprávněním na území ČR, zahájil správní orgán I. stupně dne 11. 12. 2024 řízení o uložení správního vyhoštění z uvedených států, přičemž v průběhu řízení dospěl na základě zjištěných skutečností k závěru, že rozhodnutím o uložení správního vyhoštění by bylo nepřiměřeně zasaženo do rodinného a soukromého života žalobce, a proto překvalifikoval řízení na povinnost opustit území uvedených zemí. Žalovaný se v rozhodnutí zabýval přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života a dospěl k závěru, jenž odůvodnil, že tyto dopady, jež nijak nezpochybnil, nepředstavují zásah, který by bylo možno považovat za nepřiměřený. II. Žaloba 3. Na prvním místě žalobce vytýkal žalovanému, že správní řízení jsou zatížena závažnými vadami při zjišťování skutkového stavu, zejm. nebyly odstraněny veškeré pochybnosti týkající se rodinného a soukromého života žalobce a nejlepšího zájmu jeho synů. V té souvislosti zdůraznil, že sdílí společnou domácnost se svým sice zletilým synem, jenž je však ve věku blízkém věku mladistvého, tento je na území ČR plně socializovaný, zároveň se žalobce stará rovněž o svého mladšího čerstvě zletilého syna, jenž se aktuálně k žalobci stěhuje, a na jehož výchově i výživě se žalobce intenzivně podílí. Žalobce získává finance od příbuzných a rodinných přátel, avšak po odjezdu žalobce nebude tato solidární skupina fungovat, a posílat peníze přímo žalobcovým synům. 4. Žalovaná dle žalobce zároveň v nedostatečném rozsahu posoudila přiměřenost dopadu svého rozhodnutí do práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 LZPS, zejména nezohlednila faktické závažné důsledky vycestování žalobce do země původu pro další život celé jeho rodiny včetně čerstvě zletilých synů, tento dopad bagatelizovala, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Správní orgány byly zároveň povinny zabývat se intenzitou dopadu napadeného rozhodnutí do práva na soukromý a rodinný život žalobce a jeho rodiny a porovnat ho s veřejným zájmem na vycestování žalobce z ČR. Žalobce dále poukázal na to, že jeho mladší syn, jenž v březnu 2025 nabyl plnoletosti, nabyl dle § 35 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství ČR státní občanství ČR prohlášením, což zintenzivňuje zásah do soukromého a rodinného života žalobce, jenž je nyní otcem dvou občanů ČR, kteří nemají k jeho zemi původu žádný vztah. K převzetí listiny o nabytí státního občanství syna žalobce došlo později, než je datum jeho vydání (16. 6. 2025), a proto žalobce nemohl listiny doložit do řízení před vydáním napadeného rozhodnutí (1. 7. 2025). Pokud by byl žalobce nucen z území ČR vycestovat, nemohl by podat žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka EU dle § 87b zákona o pobytu cizinců. Těžiště dokazování se nachází ve správním řízení, jež vede pověřený správní orgán, který měl již během správního řízení k dispozici podklady, z nichž jasně vyplývá, že nuceným vycestováním z území ČR bude zasaženo nejen do práv žalobce, ale zejména do práv jeho čerstvě zletilých synů, a pokud správní orgán neměl dostatečné množství podkladů pro své rozhodnutí tak, aby byly okolnosti zásahu do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodiny postaveny najisto, pak si je měl opatřit. S ohledem na to, že tak správní orgán neučinil, zatížil řízení a napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaná zatížila své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti tím, že se nijak nevypořádala s odvolacími námitkami, a při posouzení dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života odkázala na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ačkoli žalobce v odvolání namítal, že se správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí zabýval v nedostatečném rozsahu dopadem napadeného rozhodnutí na vedení soukromého a rodinného života a vývoj, výchovu a výživu dětí. 6. Žalobce v souvislosti s tím, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že její rozhodnutí je mírnějším opatřením než vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, a v případě neoprávněně pobývajícího cizince je nejmírnějším v úvahu přicházejícím opatřením, zdůraznil, že tato skutečnost neznamená, že by správní orgány nebyly povinny posuzovat přiměřenost dopadu svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. 7. Žalobce zdůraznil, že na území ČR přicestoval před více než 26 lety jako nezletilý, strávil zde celý svůj dosavadní dospělý život, velkou část tohoto času zde také pracoval a stal se plnohodnotným členem české společnosti, jeho trestná činnost byla excesem z jinak řádného života, odsouzení na něj mělo zásadní výchovný efekt a snaží se synům vynahradit absenci svého pobytu ve vězení. V zemi původu nemá žalobce žádné vazby, k zemi nemá žádný vztah. Z uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne 12. 8. 2025 odkázal na napadené rozhodnutí, s tím, že v něm jsou uvedeny přezkoumatelným způsobem veškeré důvody, dle nichž bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Neoprávněný pobyt žalobce byl jednoznačně prokázán, v rámci řízení byly zjištěny okolnosti odůvodňující překvalifikování řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území výše uvedených států. Žalovaný také vyjádřil přesvědčení o dostatečném a přezkoumatelném způsobu vypořádání otázky přiměřenosti dopadu rozhodnutí. Pokud se žalovaný ohrazoval proti závěru žalovaného o účelovosti jeho jednání setrvat na území ČR a nerespektovat nejen správní rozhodnutí, ale i soudní rozsudky s tím, že tyto závěry nemají oporu ve spisovém materiálu, žalovaný uvedl, že nerespektování správních a soudních rozhodnutí žalobcem je zjevné s ohledem na setrvání žalobce na území ČR i po rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k pobytu. Neochota žalobce vycestovat, resp. setrvat na území ČR, je jednoznačná i z vyjádření žalobce v rámci protokolu o jeho výslechu, kdy uvedl důvody, pro něž chce zůstat v ČR. 9. Žalovaný účelovost podávaných žádostí žalobce o přechodný pobyt po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody spatřuje ve sledu událostí po jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a důvody tohoto závěru vyplývají i ze spisového materiálu. V první žádosti o přechodný pobyt žalobce tvrdil společnou domácnost s občankou SRN, což však nebyl schopen prokázat. V případě druhé žádosti tvrdil společnou domácnost se svým starším synem, přičemž skutečnou péči nebyl schopen prokázat. V průběhu předmětného řízení tvrdí, že řeší stěhování i mladšího syna, jenž je „čerstvě občanem ČR“. Ke dni 12. 8. 2025 není v policejních systémech evidována žádná žádost žalobce o vydání povolení k pobytu na území ČR. IV. Jedn