33 A 4/2026 – Krajský soud v Plzni

33 A 4/2026- 32 - text  8 33 A 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: S. L., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty , zastoupený: Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 15. 1. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2025, č. j. OAM-1442/BA-BA01-BA03-Z-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky ze dne 31. 12. 2025, č. j. OAM-1442/BA-BA01-BA03-Z-2025 se zrušuje. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10 140,40 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce Mgr. Pavla Kehla, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 12. 12. 2025 byl žalobce kontrolován v rámci silniční kontroly. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v Schengenském Informačním systému (dále jen SIS) s platností do 20. 9. 2027, zadávající stát Chorvatsko, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Poté dne 19. 12. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 31. 12. 2025, č. j. OAM-1442/BA-BA01-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 7. 4. 2026. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby uvedl žalobce výčet jednotlivých ustanovení, jejichž porušení se měl žalovaný dopustit - § 2 odst. 1, § 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Dále pokračoval žalobce tím, že v období, kdy docházelo k ukončení platnosti jeho dříve udělené dočasné ochrany, byl omezen na osobní svobodě v Chorvatsku. Z tohoto důvodu nemohl objektivně usilovat o prodloužení dočasné ochrany, a ta mu ke dni 31. 3. 2025 zanikla. Žalobce hned po propuštění vycestoval do ČR, kde svou pobytovou situaci aktivně řešil. Konkrétně dne 17. 9. 2025 se osobně dostavil na pracoviště žalovaného v Jihlavě, a podal žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s odůvodněním, že mu ve vycestování brání překážka nezávislá na jeho vůli, spočívající ve válečném konfliktu na Ukrajině. Při tomto jednání byl žalobce zároveň sankcionován pokutou ve výši 2 000 Kč. Žalobce byl tedy v přímém kontaktu s orgány veřejné moci, a přesto nebyl nijak omezen na osobní svobodě. Následně se žalobce na pracoviště žalovaného osobně opakovaně obracel s dotazem na stav řízení o jeho žádosti. Nikdy nebyl upozorněn, že by jeho pobyt měl být v rozporu se zákonem – naopak byl opakovaně instruován, že má vyčkat rozhodnutí o žádosti. Žalobce tedy svůj pobyt nezatajoval, neskrýval se a s orgány veřejné moci dlouhodobě spolupracoval. Po zajištění v ZZC podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že se obává návratu na Ukrajinu, protože pochází z východní oblasti Ukrajiny, která je vystavena ozbrojenému konfliktu a je ve zvýšené sféře zájmu Ruské federace. Žalobce má odůvodněný strach o život a zdraví a v případě návratu mu hrozí vážná újma. 3. První okruh námitek směřoval proti naplnění podmínek pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Zejména žalobce nesouhlasil s naplněním podmínky spočívající v možnosti požádat o mezinárodní ochranu dříve. 4. Druhý okruh žalobních námitek směřoval proti nepřiměřenosti zajištění žalobce. Zejména spatřoval v tomto směru žalobce rozhodnutí za nepřezkoumatelné ve vztahu k neuložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. V projednávané věci osobní historie žalobce svědčí o opaku, než jaký předpokládá zajištění. Žalobce se sám dostavil dne 17. 9. 2025 na pracoviště žalovaného, kde si podal žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu, byl následně v opakovaném kontaktu s tímto orgánem, nikde se neskrýval a ani svůj pobyt netajil – kdy oprávněně čekal výsledku řízení o jeho žádosti. Tyto okolnosti svědčí o tom, že žalobce je dosažitelný, spolupracuje a lze reálně očekávat, že bude respektovat uložené mírnější povinnosti. 5. Třetí okruh žalobních námitek směřoval proti nedostatečnému odůvodnění závěrů o účelovosti žádosti žalobce a formalistickému hodnocení pobytové situace žalobce. Žalovaný nemůže vycházet pouze z formální úvahy, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce měl objektivní důvody, proč jeho pobytový status nebyl v rozhodném období standardně prodloužen (omezení osobní svobody v jiném členském státě). Zároveň již před zajištěním podnikal kroky k legalizaci pobytu (žádost o strpění). Tyto skutečnosti jsou s „účelovým“ podáním žádosti neslučitelné. 6. Poslední skupina námitek brojila proti závěru o zjevné svévolnosti podané žádosti, resp. reálnosti důvodů v žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl, že pochází z východní oblasti Ukrajiny a obává se návratu z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu a rizika vážné újmy. Žalobce si je vědom, že řízení o zajištění není řízením o udělení mezinárodní ochrany a soud ani žalovaný v tomto řízení nerozhodují o tom, zda bude mezinárodní ochrana udělena. Nicméně tvrzení žalobce nejsou zjevně účelová či libovolná – tato naopak představují racionální a srozumitelný důvod, proč žalobce hledá ochranu. Při posuzování (ne)zbytnosti zajištění je proto třeba zohlednit, že žádost žalobce nemá povahu čistě procesní obstrukce, ale je založena na obavě z ohrožení života a zdraví. 7. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 8. Ve vyjádření k žalobě dne 23. 1. 2026 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal zde skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dále žalovaný shrnul dosavadně zjištěný skutkový stav věci, na jehož základě dospěl k závěru, že v případě žalobce je zřejmé, že existuje nebezpečí, že se bude vyhýbat své povinnosti z ČR vycestovat, bude mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění a že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo v jeho případě zapříčiněno pouze snahou vyhoštění se vyhnout. S ohledem na výše uvedené dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil k jeho zajištění a umístění v ZZC. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 9. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 10. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. V. Rozhodnutí soudu 11. Žaloba je důvodná. 12. Ze správního spisu soud zjistil následující. Dne 12. 12. 2025 byl žalobce kontrolován v rámci silniční kontroly. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v SIS s platností do 20. 9. 2027, zadávající stát Chorvatsko. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 12. 12. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že je zdravý, ale momentálně je po operaci nohy a má v ní zánět. Sdělil, že do Schengenu naposledy přicestoval dne 10. 7. 2021 autobusem přes Polsko rovnou do ČR a celou dobu zde pracoval. Na území ČR naposledy přicestoval 12. 9. 2025 z Chorvatska. Do ČR přijel bez víza s biometrickým cestovním pasem za účelem zařízení si českého pobytového oprávnění. Dále potvrdil, že ví o tom, že platnost jeho dočasné ochrany skončila dne 31. 3. 2025, dle něj si ji ale nemohl prodloužit, protože byl ve vazbě v Chorvatsku. Dle svých slov chtěl zůstat v ČR již napořád a v současné době si žádal o vízum strpění. Na dotaz, zda ví o tom, že je veden v SIS jako nežádoucí osoba, odvětil, že o tom ví. Přiznal, že převážel migranty a byl za to v Chorvatsku 10 měsíců ve vězení. Z vězení byl propuštěn 12. 9. 2025 a pak odjel hned do ČR, přestože mu řekli, že má odjet do 10 dnů na Ukrajinu. Na dotaz, proč nevycestoval a mařil rozhodnutí chorvatských úřadů, odpověděl, že tu má dvě auta a svůj život. Sdělil, že adresu má registrovanou v X, ale nebydlí tam, ve skutečnosti bydlí asi měsíc na ubytovně v X, platí tam 5 500 Kč za postel