33 A 5/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 5/2025- 85 - text  12 33 A 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: T. A. D., nar. X, bytem X, právně zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě ze dne 20. 2. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2025 č.j. CPR-3170-2/ČJ-2025-930310-V223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č.j. KRPK-91053-75/ČJ-2023-190022 ze dne 17. 11. 2024 byla žalobci uložena povinnost dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států“) a současně mu byla podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z těchto území do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 120a zákona o pobytu cizinců se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2025 č.j. CPR-3170-2/ČJ-2025-930310-V223 zamítnuto a původní rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí žalovaného a přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobu odůvodnil tím, že v ČR pobývá od r. 2020, založil zde rodinu, narodily se mu dvě nezletilé dcery, jež jsou do české společnosti plně integrovány. Popsal svoji rodinnou situaci, z níž vyplývá, že jeho manželka živí celou rodinu, ona i dcery jsou držitelkami povolení k trvalému pobytu. Žalobce byl od roku 2017 do r. 2021, kdy byl podmíněně propuštěn, ve výkonu trestu odnětí svobody. Od svého podmíněného propuštění se věnuje výchově dcer a zajištění chodu domácnosti, v důsledku čehož došlo k vzájemnému prohloubení jejich osobních vazeb. Opětovné odloučení od dcer na předem nepředvídatelnou dobu, než se žalobci podaří získat nové pobytové oprávnění, by s ohledem na věk dětí (13 a 11 let) bylo způsobilé mnohem významněji zasáhnout do jejich přirozeného vývoje, výchovy a výživy než odloučení předchozí. Sice by po svém vycestování do země původu mohl podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců, avšak nesplňuje podmínku trestní zachovalosti podle § 174 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, jejíž splnění je nezbytným předpokladem pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s manželkou (§ 46 odst. 3 ve spojení s § 56 odst. 2a) zákona o pobytu cizinců). Ačkoli jde obecně o skutečnost jdoucí k tíži žalobce, tento má za to, že od ní nelze odhlížet při vymezení a posouzení faktických a právních důsledků jeho vycestování, neboť v jeho případě nelze předvídat zda, případně za jak dlouhou dobu by mu pobytové oprávnění bylo na území ČR uděleno, přičemž by v průběhu této doby byl povinen setrvat v zemi původu v odloučení od nejbližší rodiny. Žalobce usiluje o vyřízení pobytového oprávnění za účelem společného soužití rodiny přímo z území ČR, a to prostřednictvím institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Zda lze jeho případ podřadit pod pojem „odůvodněný případ“ podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, je aktuálně předmětem soudního přezkumu před Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) pod sp.zn. 5 Azs 264/2024. Nutnost vycestování z území je přitom z pohledu zákona o pobytu cizinců nevyhnutelným následkem marného uplynutí stanovené doby k vycestování z území a nepřiznání odkladného účinku žalobě, jelikož § 123b odst. 8 zákona o pobytu cizinců s tímto spojuje v případě cizince, jemuž bylo uloženo zvláštní opatření za účelem vycestování z území, a který nevycestoval v době k tomu stanovené, povinnost správního orgánu takového cizince zajistit. Žalobci tak bezprostředně hrozí, že bude zajištěn za účelem vycestování, což rovněž zvyšuje intenzitu zásahu do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života, téhož práva jeho manželky a nejlepšího zájmu nezletilých dcer v případě nepřiznání odkladného účinku této žalobě. Intenzitu zásahu do práva žalobcovy rodiny na respektování soukromého a rodinného života zvyšuje rovněž nepříznivý zdravotní stav jeho manželky. Žalobce je zároveň přesvědčen, že mu hrozí vznik nenahraditelné újmy již v důsledku napadeného rozhodnutí, nikoliv až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění z území. 4. Žalobce se domnívá, že správní orgány v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí v rozporu s § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu nezjistily nejlepší zájem jeho nezletilých dcer, neboť si ani na jeho výslovný návrh nevyžádaly stanovisko orgánu sociálně právní ochrany dětí, a v té souvislosti neobjasnily veškeré skutečnosti relevantní pro vymezení nejlepšího zájmu dcer žalobce chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 5 písm. a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv EU, a nemohly tak ve svých rozhodnutích definovat ani posoudit proporcionalitu zásahu do něj. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány ve svých rozhodnutích nedostatečně posoudily přiměřenost dopadu uložení povinnosti žalobci opustit území do jeho základního práva na respektování soukromého a rodinného života, když aplikovaly na jeho případ obecnou, paušální a místy nepřiléhavou argumentaci, a nepřihlédly ke všem relevantním okolnostem při vymezení kolidujících zájmů. 5. Správní orgány dle žalobce dospěly k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému právnímu závěru o splnění podmínek vymezených v § 123b odst. 2, odst. 3 a odst. 4 zákona o pobytu cizinců pro uložení zvláštního opatření za účelem vycestování z území dle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí je v důsledku toho nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 6. Žalobce dále namítal, že nevyhovění jeho žádosti o přerušení řízení o povinnosti opustit území do doby nabytí právní moci rozsudku NSS ve věci vedené pod sp. zn. 5 Azs 264/2024 a rozsudku Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 A 28/2024 zatížilo řízení o povinnost opustit území vadou, jež měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Před NSS je se žalobcem vedeno řízení o kasační stížnosti ve věci upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny dle § 169d odst. 3 ve spojení s § 42a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (soužití s manželkou, jež je držitelkou povolení k trvalému pobytu). Před Krajským soudem v Plzni je vedeno řízení ve věci stanovení nové doby k vycestování z území podle § 50a odst. 3 ve spojení s § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, přičemž předmětem těchto řízení je obdobná právní otázka, tj., zda lze s přihlédnutím k soukromým a rodinným vazbám žalobce na území ČR považovat za přiměřené a spravedlivé opatření nutit žalobce k vycestování z ČR. Pouze paralelně vedená soudní řízení přitom byla způsobilá napravit případnou nepřiměřenost dopadu vycestovávání žalobce z ČR, a to prostřednictvím upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, příp. prostřednictvím stanovení nové doby k vycestování z území. Žalobcovu námitku nepřiměřené přísnosti dopadu nevyhovění návrhu na přerušení řízení žalovaný nevypořádal v dostatečném rozsahu, když odkázal na existenci veřejného zájmu, aniž by přihlédl k okolnostem, jež veřejný zájem oslabují, a veřejný zájem poměřil se zájmem na ochraně a zachování práv a zájmů žalobce a hledal spravedlivou rovnováhu mezi kolidujícími zájmy. Obě paralelně vedená soudní řízení by v případě úspěchu žalobce vedla, byť nikoliv bezprostředně, k získání určitého pobytového titulu, tudíž i zamezení jeho dalšímu neoprávněnému pobytu, odpadnutí důvodu zahájení a dalšího vedení řízení o povinnosti opustit území a odvrácení nenahraditelné újmy hrozící žalobci v důsledku vycestování z ČR. Řízení proto bylo zatíženo vadou, jež měla za následek nezákonnost rozhodnutí. 7. K argumentaci žalovaného, že i v případě neudělení povolení k dlouhodobému pobytu by žalobce mohl získat krátkodobé vízum za účelem návštěvy rodinných příslušníků, žalobce uvedl, že na udělení tohoto typu víza není právní nárok a důvodem jeho neudělení je ochrana veřejného pořádku, vnitřní bezpečnosti nebo veřejn