33 A 55/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 55/2025- 33 - text  9 33 A 55/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. S., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2025, č. j. OAM-1420/BA-BA01-BA03-Z-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky ze dne 12. 12. 2025, č. j. OAM-1420/BA-BA01-BA03-Z-2025 se zrušuje. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10 140,00 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce Mgr. Dalibora Lípy, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 4. 12. 2025 se žalobce dostavil na pracoviště Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině (dále jen KACPU) z důvodu podání žádosti o dlouhodobé vízum nad 90 dnů za účelem dočasné ochrany a tento přivolané hlídce předložil cestovní doklad Ukrajiny č. FU428805, jehož kontrolou bylo zjištěno, že naposledy přicestoval do schengenského prostoru dne 10. 1. 2022 do Maďarska. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v Schengenském Informačním systému (dále jen SIS) s platností do 28. 11. 2028, zadávající stát Slovinsko, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Poté dne 10. 12. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 12. 12. 2025, č. j. OAM-1420/BA-BA01-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 29. 3. 2026. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vyjádřil žalobce nesouhlas s aplikací ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Rozhodnutí o zajištění považuje žalobce za nezákonné, nepřiměřené, neodpovídající okolnostem a nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítal, že jedinou podmínkou předpokládanou zmíněným ustanovením zákona o azylu bylo podání žádosti v ZZC. Zbylé podmínky, jež jsou nezbytné pro aplikaci daného ustanovení, naplněny nebyly. Byť původní zajištění žalobce podle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, není předmětem této žaloby, žalobce k důvodům primárního zajištění policií ČR uvedl, že nesouhlasí ani s důvodem a způsobem, proč byl zajištěn policií ČR, a tedy do zařízení pro zajištění cizinců vůbec dodán. Dle žalobce nebyly splněny podmínky ani pro jeho původní zajištění, proti němuž brojí žalobou u Městského soudu v Praze. Žalobce má zato, že žalovaný hrubě zkreslil skutečný stav věci, naprosto ignoroval jeho situaci a skutečný stav dezinterpretoval, aby mohl rozhodnutí vydat. Žalovaný na žalobce aplikoval zcela paušální závěry, které činí v jiných případech rozličných účelových žádostí o mezinárodní ochranu, přičemž zcela ignoroval fakt, že je žalobce občanem Ukrajiny, válečným uprchlíkem a jeho návrat do domovské země není v současné době možný. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu jako z jeho pohledu jedinou možnost, jak se vyhnout přímému ohrožení života, které mu v domovské zemi hrozí. K tvrzení žalovaného, že žalobce podal žádost, aby se vyhnul realizaci správního vyhoštění, žalobce uvedl, že si není vědom skutečnosti, že by mu bylo uloženo správní vyhoštění a on toto mařil. Dle žalobce tato skutečnost ze správního spisu nevyplývá a dle žalobce žalovaný ani žádné takové rozhodnutí v rámci úřední činnosti nezajistil, a klade tak žalobci k tíži skutečnost, která nevyplývá ze správního spisu. Zřejmé je pouze to, že žalobce byl zanesen do systému SIS, ovšem žalovaný nijak neověřoval, zda žalobci byla tato skutečnost řádně sdělena, což žalobce popírá. Žalobce zároveň neměl jinou možnost než podat žádost o mezinárodní ochranu až v ZZC, neboť bezprostředně poté, co se dobrovolně dostavil ke správnímu orgánu (MVČR OAMP Katspu), aby si obnovil svou dříve udělenou dočasnou ochranu, byl policií ČR zadržen a následně zajištěn. Žalobce uvádí že si nebyl vědom skutečnosti, že má vydaný zákaz vstupu a pobytu na území členských států EU. Žalobce se po propuštění z výkonu trestu ve Slovinsku vydal do ČR, tedy do státu, kde před jeho zadržením ve Slovinsku dlouhodobě pobýval, kde měl za tuto dobu vybudované zázemí, a kde mu byla udělena dočasná ochrana. Tato dočasná ochrana přitom platila až do března tohoto roku. Žalobce tedy vědomě žádným způsobem nemařil svůj vydaný zákaz pobytu, a naopak se v rámci možností co nejdříve dostavil k příslušnému správnímu orgánu, aby řešil svou situaci. Veškeré tyto skutečnosti žalovaný naprosto nezohlednil, a to přes to, že se jedná o skutečnosti zásadní zejména pokud je uvažováno o jeho omezení osobní svobody a zajištění jako prostředku ultima ratio. Vzhledem k výše uvedenému shledal žalobce porušení § 2 odst. 3 a 4, § 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Dále žalobce rozporoval závěry žalovaného ohledně neuložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, kdy tyto shledal nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. Dále vyjádřil žalobce podiv nad tím, jak žalovaný dospěl k tomu, že žalobce nemá na území žádné vazby. Žalobce měl dříve na území ČR udělenou dočasnou ochranu jako válečný uprchlík, legálně zde pobýval a po svém propuštění ve Slovinsku směřoval přímo do ČR. Není tedy zřejmé, proč by neměl mít žalobce žádnou motivaci zůstat na území ČR. Naopak tato motivace je zřejmá, žalobce ostatně žádnou jinou možnost v současné době nemá. Dále spatřoval žalobce nepřezkoumatelné a neodůvodněné závěry žalovaného, proč by neměl poskytovat součinnost. Žalobce je od počátku řízení o mezinárodní ochraně zastoupen právním zástupcem a poskytovat součinnosti je zcela v jeho zájmu. Žalobce zároveň předložil žalovanému již při podání žádosti potvrzení o zajištění ubytování. Závěr žalovaného v tomto směru, že žalobce nemá k tomuto místu osobní vazby, které by zajišťovaly jeho setrvání zde a nic proto nezaručuje, že by nadále poskytoval součinnost, shledal nepřezkoumatelným. Žalobci není jasné, proč by měl mít k místu svého zamýšleného pobytu osobní vazby a jak by tato skutečnost měla determinovat legitimitu ubytování. Dále žalobce označil za nepřezkoumatelnou úvahu žalovaného, proč by neměl poskytovat součinnost, když k tomu doposud nikdy v minulosti nezavdal důvod, neboť sám se správnímu orgánu přihlásil. Žalobce nepovažoval za pravdivé, že by byl zadržen, jak uvádí žalovaný, k tomuto došlo až po sléze poté, co se žalobce dobrovolně dostavil k správnímu orgánu, nevědom si svého záznamu v SIS. Sám tento záznam ostatně znemožňuje jeho volný pohyb po Schengenu, stejně jako odebrání cestovního dokladu, a je tedy otázkou, jakou by měl motivaci nespolupracovat. Závěrem žalobce nesouhlasil se závěry stran nemožnosti legálního opatření si finančních prostředků, neboť není patrné, jak žalovaný k těmto závěrům došel. Žalobce si byl schopen zajistit ubytování i právního zástupce a je schopen si zajistit legálními cestami i finanční prostředky. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 6. 1. 2026 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal zde skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dále žalovaný shrnul dosavadně zjištěný skutkový stav věci, na jehož základě dospěl k závěru, že v případě žalobce je zřejmé, že existuje nebezpečí, že se bude vyhýbat své povinnosti z ČR vycestovat, bude mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění a že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo v jeho případě zapříčiněno pouze snahou vyhnout se vyhoštění. S ohledem na výše uvedené dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil k jeho zajištění a umístění v ZZC. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle