35 A 1/2026 – Krajský soud v Plzni

35 A 1/2026- 40 - text  9 35 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: V. L. N., narozený X, státní příslušník X, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2/2, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-28539-3/ČJ-2025-930310-V243 ze dne 27. 11. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024 uložilo Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje žalobci povinnost opustit území členských států Evropské unie. Doba k vycestování byla stanovena na 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 6. 2025 ve spojení s rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie č. j. CPR20663/ČJ2025930310V243 ze dne 29. 5. 2025; žalobce byl povinen vycestovat do 2. 7. 2025. 2. V poslední den lhůty k vycestování dne 2. 7. 2025 podal žalobce žádost o stanovení nové doby k vycestování podle § 50a odst. 3 ve spojení s § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a § 101 písm. c) správního řádu. Uvedl, že na území České republiky žije od roku 2002, sdílí společnou domácnost s družkou a třemi nezletilými dcerami, z nichž dvě plní povinnou školní docházku a třetí se na ni připravuje. Veškeré rodinné, sociální a společenské vazby má v České republice, zatímco v zemi původu žádné zázemí nemá. 3. Správní orgán I. stupně řízení o žádosti usnesením č. j. KRPK2498127/ČJ2023190022 ze dne 24. 7. 2025 zastavil podle § 102 odst. 4 správního řádu, neboť žalobcova žádost neodůvodňovala zahájení nového řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Ředitelství služby cizinecké policie odvolání zamítlo rozhodnutím č. j. CPR285393/ČJ2025930310V243 ze dne 27. 11. 2025 a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdilo 4. Žalovaná v odvolacím rozhodnutí vycházela z toho, že žalobce sice žije na území České republiky s družkou a třemi nezletilými dcerami, nicméně tuto skutečnost správní orgány již posoudily v předchozím řízení o povinnosti opustit území. Podle žalované žalobce nic neodlišovalo od situace již zkoumané v tomto dřívějším řízení, neboť dlouhodobě pobývá na území České republiky neopraveně, byl pravomocně odsouzen za závažnou trestnou činnost související s drogami a od roku 2021 pobývá bez pobytového oprávnění. Žalovaná dále zdůraznila, že rodina zvládla dřívější odloučení žalobce v době jeho pobytu ve V. v letech 2016–2018 i v době výkonu trestu odnětí svobody v letech 2019–2020, a dovodila, že žalobcovy důvody nedosahují intenzity vážných důvodů podle § 101 písm. c) správního řádu. II. Řízení před soudem 5. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 29. 12. 2025 žalobu. V ní namítl především nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť správní orgány podle jeho názoru nesprávně posoudily intenzitu jeho rodinných vazeb a závislost rodiny na jeho přítomnosti. Tvrdil, že řízení o stanovení nové doby k vycestování má odlišný charakter od řízení o povinnosti opustit území a slouží k odstranění tvrdosti uložené povinnosti. Uváděl též, že žalovaná se nevypořádala s otázkou přiměřenosti dopadu svého rozhodnutí na jeho rodinný a soukromý život podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a zejména na nejlepší zájem jeho tří nezletilých dcer. V této souvislosti zdůraznil, že nejmladší dcera je vzhledem ke svému věku na jeho péči výrazně odkázána. Dále žalobce namítal, že v případě jeho vycestování by nebylo možné spolehlivě předpokládat rychlý návrat do České republiky vzhledem k omezeným možnostem žádat o pobytová oprávnění ve V., k absenci osoby, na kterou by se mohl sloučit, a k překážkám souvisejícím s jeho trestní minulostí. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že považuje žalobu za nedůvodnou, neboť postupovala v souladu se zákonem a její rozhodnutí je řádně odůvodněné. Podle ní žalobce uvedl skutečnosti, které již byly vypořádány v předchozím řízení o povinnosti opustit území, a nenamítl nic, co by zakládalo povinnost správních orgánů stanovit mu novou dobu k vycestování. K účastenství jiných osob na řízení 7. Policejní orgány jednaly v řízení i s rodinnými příslušníky žalobce. Soud se proto zabýval tím, zda tyto osoby přicházejí do úvahy jako osoby zúčastněné na řízení (§ 34 odst. 1 s. ř. s.). S ohledem na předmět řízení a předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že prima facie o osoby zúčastněné na řízení jít nemůže, byť se účastnily správního řízení. Okruh účastníků správního řízení a osob zúčastněných na řízení nemusí být nutně stejný, posouzení je „nutno striktně oddělit“ (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Azs 17/2022-60 ze dne 27. 4. 2022, odst. 33). 8. Nejvyšší správní soud totiž v č. j. 5 Azs 51/2025-28 týkající se shodného předmětu řízení, tj. rozhodnutí o rozhodnutím o stanovení nové doby k vycestování, konstatoval, že účelem řízení v pobytových věcech, týkajíli se rodiče, není přímo upravit práva nebo povinnosti jeho nezletilého dítěte. 9. Zároveň Nejvyšší správní soud konstatoval přímo ve věci žalobce, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žalobce se dotkne jeho rodiny pouze fakticky, nikoliv právně (rozsudky NSS č. j. 4 Azs 18/2022-65 ze dne 27. 7. 2023, odst. 48; č. j. 9 Azs 79/2025-47 ze dne 16. 10. 2025, odst. 38). Potud se nejeví jako rozumně předpokládatelné, že v řízení o předmětu, který se práv rodiny cizince dotýká nepřímo¸ a zároveň ve skutkových okolnostech případu, kde bylo dotčení rodiny žalobce již dříve označeno za pouze faktické, mohla být splněna podmínka přímého dotčení práv osob zúčastněných na řízení (§ 34 odst. 1 s. ř. s.). 10. To ostatně odpovídá i obecné judikatuře Nejvyššího správního soudu k postavení osob zúčastněných na řízení v cizineckých věcech. Samotný zásah do rodinného či soukromého života pro existenci přímého dotčení práv či povinností nestačí Jílek, D.: Jak vykládat čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte? in: Jílek, D., Pořízek, P. (eds.) Ročenka uprchlického a cizineckého práva 2024. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2025, str. 273, 280. , a to přesto, že se v cizineckých věcech uplatňuje přístup vůči cizincům výrazně vstřícnější než v jiných věcech (srov. např. rozsudek č. j. 1 Azs 168/2024-30, odst. 37, 42; rozsudek ve věci Mirzoyan proti České republice č. 15117/21 a 15689/21 ze dne 16. 5. 2024, odst. 99, 100). Z praktického hlediska by opačný závěr ostatně vedl k tomu, že v každé cizinecké pobytové věci, kde je dotčen rodinný život, by každý z dotčených členů rodiny podat žalobu (požadavek přímého vztahu mezi napadeným správním rozhodnutím a jeho dopadem do práv je společný pro § 34 a § 65 s. ř. s.). Ústní jednání 11. Při ústním jednání žalobce setrval na své argumentaci. K dotazu soudu odpověděl prostřednictvím zástupkyně, že dcery jsou na něj zvyklé a žalobcův odchod by mohl ohrozit jejich vývoj. To platí zejména pro nejmladší dceru, které se narodila až po propuštění žalobce z výkonu trestu a bylo by pro ni těžké pochopit odloučení. Družka žalobce by k péči o dcery musela využít třetí osoby, na což dcery nejsou zvyklé a bylo by to i finančně náročné. K dotazu soudu, zda došlo oproti předchozím řízením ve věci žalobce k nějaké skutkové změně, žalobce označil za skutkovou změnu právě narození třetí dcery. 12. Dále se soud dotazoval na to, jakým obecným způsobem by v praxi měl fungovat výklad zastávaný žalobcem; zda by okolnosti rodinného života – zejména výkon péče o nejmladší dceru – měly vést opakovaně k odložení pravomocně uložené povinnosti vycestovat až do doby, kdy bude tato dcera samostatná, tj. například až do roku 2039, kdy jí bude 18 let. K tomuto dotazu žalobce setrval na tom, že v aktuálních okolnostech jeho případu je důvod stanovit novou dobu vycestování a hypoteticky ji bude třeba stanovovat tak dlouho, dokud pro to budou trvat podmínky. III. Posouzení věci 13. Žaloba není důvodná. 14. Předně je třeba uvést, že žalobce se u Krajského soudu v Plzni nesoudil poprvé: zdejší soud opakovaně dospěl k závěru, že existují důvody veřejného pořádku pro zrušení povolení žalobce k pobytu i k uložení povinnosti opustit území ČR s tím, že okolnosti jeho rodinného života nejsou mimořádné a neodůvodňují nepřiměřenost takového rozhodnutí. Rozsudky KS v Plzni č. j. 16 A 20/2022-43 ze dne 10. 11. 2022 a č. j. 17 A 35/2025-78 ze dne 3. 11. 2025 (uložení povinnosti opustit území); č. j. 35 A 6/2024-75 ze dne 28. 6. 2024 (vyhoštění); č. j. 76 A 2/2021-82 ze dne 15. 12. 2021 (zrušení trvalého pobytu). Na tomto posouzení se nic nezměnilo, a to ani s přihlédnutím k tomu, že v řízení o stanovení nové doby k vycestování se liší předmět řízení a částečně se liší i posuzované otázky. Obecná východiska stanovení nové doby k vycestování 15. Podle čl. 7 odst. 2 návratové směrnice platí, že členské státy prodlouží dobu k dobrovolnému opuštění území