35 A 28/2024 – Krajský soud v Plzni

35 A 28/2024- 46 - text  9 35 A 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: M. F., narozený X, státní příslušník X, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2024, č. j. OAM-6475-9/ZR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v řízení zahájeném z moci úřední zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobce kvůli pravomocnému odsouzení žalobce pro spáchání úmyslného trestného činu. Žalobce v řízení před soudem namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav stran soukromých a rodinných vazeb žalobce na území České republiky a neposoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce. Stejně tak se nezabýval výhradou veřejného pořádku ve vztahu k okolnostem spáchaného trestného činu. II. Řízení před správním orgánem 2. Žalobci byla vydána Ministerstvem vnitra České republiky dne 2. 1. 2023 zaměstnanecká karta s platností do 11. 1. 2025. 3. Žalovaný obdržel dne 29. 5. 2024 podnět Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, a sice trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 3. 2024, č. j. 8 T 37/2024-52, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 4. 2024. 4. Správní orgán zahájil s žalobcem podle § 46 odst. 1 správního řádu správní řízení ve věci zrušení zaměstnanecké karty z důvodu, že byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobci doručeno dne 17. 6. 2024. Před vydání rozhodnutí dostal žalobce možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Dle protokolu ze dne 15. 7. 2024 tyto podklady tvořil trestní příkaz sp. zn. 8 T 37/2024, materiály cizinecké evidence a materiály z cizineckého informačního systému a případné vyjádření žalobce. Žalobce se dle tohoto protokolu s podklady seznámil, vyjádřit se k nim nechtěl. 5. Rozhodnutím č. j. OAM-6475-9/ZR-2024 ze dne 23. 7. 2024, žalovaný zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobce. Postupoval podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), podle kterého ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. To je důvodem podle § 46e odst. 1) pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců, stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky v trvání 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. 6. Oznámení zástupce žalobce o převzetí zastoupení, žádost o nahlédnutí do spisu a prodloužení lhůty k vyjádření bylo žalovanému doručeno dne 25. 7. 2024, tj. po vydání napadeného rozhodnutí. III. Řízení před soudem Žaloba 7. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a že žalovaný v rozporu s § 3 zákona správního řádu nezjistil dostatečně skutkový stav stran soukromých a rodinných vazeb žalobce na území České republiky. Neprovedl výslech žalobce, jeho ženy a otce. Zjištění a objasnění těchto okolností je přitom nezbytným předpokladem pro definování intenzity zásahu do práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života, jak deklaruje článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. Listiny základních práv a svobod. Objasnění těchto skutečností je nutné pro poměření s veřejným zájmem na zrušení pobytového oprávnění. Žalovaný se nezabýval dobou, která uplynula od spáchání trestného činu, předchozí bezúhonností žalobce, nepřihlédl k povaze a závažnosti trestné činnosti. Povinnost posoudit proporcionalitu dopadu rozhodnutí správnímu orgánu vyplývá z přímo aplikovatelného článku 8 Úmluvy. K tomu odkázal dle žalobce na skutkově obdobný případ ve věci, která byla předmětem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 Azs 234/2023-51. 8. Žalovaný byl povinen vymezit veřejný zájem na zrušení pobytového oprávnění žalobce, definovat intenzitu zásahu do základního práva žalobce a osob jemu blízkých na respektování soukromého a rodinného života a posuzovat následně proporcionalitu svého rozhodnutí do žalobcova práva na respektování soukromého a rodinného života. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl jednotlivé rodinné příslušníky a konstatoval délku pobytu žalobce na území České republiky. Bližší vazby mezi rodinnými příslušníky či intenzitu žalobcovy integrace do české společnosti nezjišťoval a v rozhodnutí je nezohledňoval. Žalobce pobývá na území České republiky již od roku 2021, v jejich průběhu se integroval do české společnosti, ovládl český jazyk na velmi dobré úrovni, vybudoval si ekonomické, sociální a rodinné zázemí. Hypotetická možnost získání jiného pobytového oprávnění žalobce na území České republiky přitom žalovaného nevyvazuje z povinnosti posoudit proporcionalitu dopadu rozhodnutí do žalobcova života. Na vízum strpění nemá žalobce právní nárok a jeho případné neudělení nepodlého soudnímu přezkumu. Žalobce je tak vystaven nejisté situaci pobytové, ztrátě oprávnění k zaměstnání a zdroje příjmů. Žalovaný rovněž nedostatečně přihlédl k probíhajícímu válečnému konfliktu na Ukrajině a tomu, že s manželkou nemůžou realizovat soukromý a rodinný život v zemi svého původu kvůli ohrožení života. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný uvedl k námitce neprovedených výslechů žalobce, jeho manželky a otce, že žalobce v řízení nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného práva netvrdil a výslechy nenavrhoval. V řízení zůstal žalobce zcela nečinný a to přesto, že se seznámil s obsahem spisového materiálu. Odmítl se k podkladům vyjádřit a nenavrhoval cokoliv doplnit. Žalovaný tak vycházel z informací dostupných z Cizineckého informačního systému a písemných materiálů cizinecké evidence. 10. Pokud jde o přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného práva, žalovaný je názoru, že povinnost odůvodňovat rozhodnutí stran přiměřenosti dopadu rozhodnutí respektuje. Dodržuje to i v případech, kdy mu to § 174a zákona o pobytu cizinců výslovně nestanovuje, neboť zohledňuje článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce sám však musí upozornit na skutečnosti, které vybočují z běžného rámce a standardní situace, což neučinil. I přesto žalovaný zjišťoval rodinné vazby a jiné poměry soukromého života žalobce. S těmito skutečnostmi se ve svém rozhodnutí vypořádal a odůvodnil je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a článkem 8. Žalobce a jeho manželka jsou státními příslušníky třetího státu a článek 8 neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu těchto osob ohledně země jejich společného pobytu a přenesení rodinného života. 11. K nedostatečně vymezenému veřejnému zájmu a okolnostem týkajícím se spáchaného trestného činu žalovaný uvedl, že tyto okolnosti není oprávněn zkoumat. Žalobce se možná z hlediska trestního práva dopustil méně závažného protiprávního jednání, z hlediska pravidel provozu na pozemních komunikacích však toho nejzávažnějšího. Jeho zájmy nelze upřednostnit před zájmem společnosti na bezpečnosti, plynulosti provozu a obecně na ochraně zdraví, života a majetku osob. Pokud žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení či zachování dlouhodobého pobytu, nemůže spoléhat na to, že si konkrétní typ pobytového oprávněné udrží jen na základě existence rodinného a soukromého života. 12. Konečně pak žalovaný k hrozbě újmy žalobce a jeho manželky spočívající v ohrožení jejich života a zdraví, když v zemi jejich původu probíhá válečný konflikt, poukázal na to, že nárok na revizi zákonného rozhodnutí v souvislosti s těmito důvody není. Na druhou stranu orgány České republiky nečiní žádné kroky k tomu, aby navracely občany Ukrajiny do země jejich původu. Naopak jsou zřizovány mechanismy pro jejich setrvání a zajištění bezpečnosti na území České republiky, byť na základě jiných pobytových statusů. IV. Posouzení věci 13. Žaloba není důvodná. 14. Žalobce byl Okresním soudem Plzeň-město pravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 8 T 37/2024-52, pro spáchání přečinu ohrožování pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, tj. pro spáchání úmyslného trestného činu. 15. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je odsouzení pro spáchání úmyslného trestného činu důvodem pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Podle § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizin