2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

35 Ad 40/2024- 45 - text  6 35 Ad 40/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: J. Š., narozený X, bytem X, zastoupený advokátkou Mgr. Alicí Benešovou, sídlem Míru 21/17, Rokycany, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. Xa ze dne 17. 7. 2024, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Rozhodnutím č. j. Xb ze dne 8. 4. 2024 žalovaná přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu totiž dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se tak jedná o invaliditu prvního stupně. 2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami. Měl za to, že se v jeho případě jednalo minimálně o invaliditu druhého stupně. Nesouhlasil s tím, že hlavní příčina jeho nepříznivého zdravotního stavu spadá pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle jeho názoru mělo být hodnoceno dle stejné kapitoly a oddílu, nicméně dle položky 1d, tudíž by mu náležel vyšší stupeň invalidity. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti měla být také zvýšena o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce dále namítl, že v jeho případě došlo k zásadnímu omezení výkonnosti a pohyblivosti, přičemž se nejedná pouze o přechodný stav, ale o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Také nebyl řádně zohledněn vliv jeho zdravotního stavu na jeho pracovní schopnost. Žalobce také nesouhlasil s výší přiznaného invalidního důchodu. 3. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (Dorzopatie a spondylopatie), položku 1c (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének; se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 30–40 %. Posudkový lékař uvedl, že není doložena taková závažnost zdravotního postižení žalobce, jak je uvedeno v položce 1c (kapitoly XIII, oddílu E) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na tíži onemocnění žalobce, charakter jeho profese a s přihlédnutím k jeho dalším souběžným chorobám ale zvolil střed uvedeného rozmezí. Tuto hodnotu již ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity nezvýšil. Celkově tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 35 %. II. Řízení před soudem 4. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce brojil žalobou. Namítl, že posudkový lékař řádně neodůvodnil, proč zvolil střed daného rozmezí. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že jeho zdravotní postižení není tak závažné. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, z jakých lékařských zpráv lze tento závěr dovodit. Žalobce také setrval na svém názoru, že posudkový lékař měl hodnotit dle kapitoly XIII, oddílu E, písm. 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce vykonává manuální práci, s ohledem na jeho zdravotní stav po operaci bederní páteře není nadále schopen výkonu manuální práce jen s podstatně menšími omezeními. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti měla být také zvýšena o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce nadále nesouhlasil s výší přiznaného invalidního důchodu. Nebylo možné výši invalidního důchodu ponižovat o tzv. vyloučené doby pojištění. Žalobce byl minimálně od 17. 11. 1989 zaměstnán, po tomto datu byl rovněž zaměstnán, případně byl osobou samostatně výdělečně činnou. Jen v období od 22. 6. 1999 do 8. 3. 2021 byl ve výkonu trestu. 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Napadené rozhodnutí vychází z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, dle kterého je žalobce invalidní v prvním stupni. Co se týče výše invalidního důchodu, žalovaná uvedla, že veškeré vyloučené doby v osobním listu důchodového pojištění žalobce odpovídají údajům uvedeným na evidenčních listech důchodového zabezpečení od příslušných zaměstnavatelů, což žalobce vždy stvrdil svým podpisem. V napadeném rozhodnutí pak řádně vysvětlila smysl vyloučených dob i výpočet výše invalidního důchodu. III. Rozhodnutí bez jednání 6. Soud účastníky dne 23. 12. 2025 vyzval, zda souhlasí s rozhodnutím bez ústního jednání neboť, věc lze rozhodnout na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tuto možnost soudní řád správní upravuje v § 51 odst. 1 s účinností od 1. 1. 2026 pro všechna řízení, tj. i řízení zahájená před rokem 2026. Tuto výzvu soud učinil již v roce 2025 s tím, že případný souhlas či presumpce souhlasu budou vyvolávat účinky právě až v roce 2026. Již v roce 2025 přitom bylo možné připojit k výzvě soudu doložku o presumpci souhlasu s postupem soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Pravidla posuzování intertemporality takové postupu nebrání: soud učinil výzvu v roce 2025, kdy mu to umožňoval subsidiárně použitelný § 101 odst. 4 o. s. ř.; tato výzva však nemohla do 31. 12. 2025 nabýt zamýšlených účinků. Těch nabyla až v roce 2026, kdy tuto výzvu i její účinek již normuje § 51 odst. 1 s. ř. s. Zároveň měli účastníci dostatek prostoru na ni reagovat a byli poučeni o úvahách soudu i o právních následcích. 7. Na základě této výzvy se předpokládá souhlas obou účastníků s rozhodnutím bez ústního jednání, neboť se k tomuto postupu soudu nevyjádřili. IV. Posouzení věci 8. Žaloba není důvodná. 9. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 12. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. Závěry posudkové komise 13. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly o 40 %, a tudíž se jedná o invaliditu prvního stupně [§ 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění]. Posudková komise u žalobce shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity,