57 A 33/2025 – Krajský soud v Plzni

57 A 33/2025- 38 - text  9 57 A 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: W & P EURONOVA s.r.o., IČO 40526526 sídlem Nádražní 2744/14, 301 00 Plzeň zastoupená Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem sídlem Jiráskovo nám. 816/4, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. PK-RR/2307/25, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 4. 6. 2024 u Městského úřadu Tachov (dále jen „prvoinstanční orgán“) žádost o dodatečné povolení 6 reklamních zařízení na pozemcích parc. č. Xa, Xb a Xc v k. ú. X (dále jen „Billboardy“). Rozhodnutím ze dne 15. 1. 2025, č. j. 91/2025-OVÚP/TC R 6340 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), prvoinstanční orgán podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění ke dni 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), rozhodl, že Billboardy nelze dodatečně povolit. 2. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 6. 2025, č. j. PK-RR/2307/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu v záhlaví prvoinstančního rozhodnutí den jeho vydání ze dne 15. 1. 2025 na den 14. 3. 2025, dále změnil výrokovou část prvoinstančního rozhodnutí v části popisu Billboardů a ve zbytku podle § 90 odst. 5 správního řádu prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobkyně se svou včasnou a přípustnou žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně namítala, že žalovaný nebyl oprávněn změnit prvoinstančního rozhodnutí, že od ní prvoinstanční orgán neměl vyžadovat stanovisko Policie ČR, že ke stanovisku dopravního inspektorátu neměly správní orgány přihlížet a že žalovaný právně nesprávně analogicky aplikoval zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“). 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a trval na tom, že postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro dodatečné povolení Billboardů, a proto nebylo možné její žádosti vyhovět. II. Posouzení věci soudem 5. Vzhledem k tomu, že oba účastníci vyjádřili výslovný souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalobkyně v podání ze dne 5. 8. 2025 a žalovaný ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 6. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. V souladu s touto zásadou soud přezkoumával zákonnost napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Bylo povinností žalobkyně tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. 7. Soud shledal žalobu nedůvodnou. 8. Stěžejním pro závěr o nedůvodnosti žaloby bylo východisko ustálené judikatury, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že Billboardy byly umístěny v zastavěném území obce a byly stavbami pro reklamu ve smyslu § 3 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 3 stavebního zákona (viz str. 2 prvoinstančního rozhodnutí a str. 9 napadeného rozhodnutí). Žalobkyně Billboardy provedla bez příslušného veřejnoprávního titulu vyžadovaného stavebním zákonem, a jde proto o stavby uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (viz str. 9 napadeného rozhodnutí). 10. Žalobkyně v žalobě nesouhlasila se změnou prvoinstančního rozhodnutí provedenou napadeným rozhodnutím v části popisu Billboardů. Prvoinstanční orgán podle žalobkyně správně popsal jednotlivé stavby Billboardů poté, co řádně zjistil skutkový stav místním šetřením. Žalovaný měl podle žalobkyně přezkoumávat správnost prvoinstančního rozhodnutí jen v rozsahu odvolacích námitek, tudíž žalovaný byl zjištěným skutkovým stavem prvoinstančním orgánem vázán (viz odst. II žaloby). 11. Námitky nebyly důvodné. 12. Žalovaný odůvodnil změnu prvoinstančního rozhodnutí v části specifikace Billboardů následovně. Při posouzení prvoinstančního rozhodnutí z hlediska souladu s právními předpisy žalovaný zjistil, že prvoinstanční orgán nepopsal adekvátně velikost jednotlivých staveb pro reklamu, kdy o nich uvedl, že se jedná o stavby o ploše cca 8 m2, přičemž z projektové dokumentace vypracované J. S. v VI/2024 vyplývá, že všech 6 panelů má rozměr 5,1 x 2,4 m, tzn. plochu 12,24 m2, a rovněž údaje o výšce reklamních panelů cca 4 m nebyly přesné. Proto žalovaný přistoupil k úpravě výroku, kdy dle údajů projektové dokumentace specifikoval jednak velikost reklamních ploch, výšky reklamních zařízení a uvedl i popis umístění staveb na pozemcích včetně odstupů staveb pro reklamu od hranic se sousedními pozemky. Žalovaný před provedením změny výroku rozhodnutí ověřil, že provedenou změnou nebyla žádnému z účastníků řízení stanovena nová povinnost (viz str. 9 a 10 napadeného rozhodnutí). Žalovaný uvedl, že zjištěné nedostatky prvoinstančního rozhodnutí zhojil v souladu s principem zásady procesní ekonomie úpravou (zpřesněním) výroku rozhodnutí, kdy čerpal z údajů správního spisu. Uvedené nedostatky neměly vliv na závěr, že nebyly splněny požadavky § 129 odst. 3 stavebního zákona pro možnost dodatečného povolení Billboardů (viz str. 16 napadeného rozhodnutí). 13. § 68 odst. 2 věta první správního řádu stanoví, že ve výrokové části rozhodnutí se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. 14. Podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. 15. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu stanoví, že jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti. 16. Podle § 90 odst. 5 správního řádu platí, že neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí. 17. § 129 odst. 2 věta první a čtvrtá stavebního zákona stanoví, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. 18. V souladu s § 75 odst. 3 s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze ve správním soudnictví rušit napadené rozhodnutí pro každou vadu napadeného rozhodnutí nebo porušení ustanovení o řízení. Judikatura vyžaduje, aby uvedené vady byly natolik intenzivní, aby mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. V případě zjištění dílčího procesního pochybení je na žalující straně tvrdit, jak by se to promítlo do zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2024, č. j. 7 As 308/2023-92, bod 35, ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 Ads 251/2022-37, bod 66, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 218/2019-28, bod 20, nebo tam citované rozsudky ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001-51, č. 23/2003 Sb. NSS, ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Azs 64/2008-67, ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63, č. 1951/2